Automobil Thomas Flyer, který se v roce 1908 zúčastnil závodu z New Yorku do...

Automobil Thomas Flyer, který se v roce 1908 zúčastnil závodu z New Yorku do Paříže. | foto: Profimedia.cz

STALO SE 30. ČERVENCE: Boj v závějích i se sibiřskými komáry. S auty kolem světa

  • 0
V Americe překonávali mohutné sněhové závěje, na Sibiři se zase trápili v hlubokém bahně. Místy, kudy projížděli, často nevedly silnice a tamní obyvatelé vůbec poprvé v životě viděli stroj poháněný motorem. Bylo 30. července 1908, když první automobilový závod kolem světa poznal své vítěze. Trasa z New Yorku do Paříže zabrala víc než půl roku.

Cesty na mnoha místech představovaly jen několik vyježděných stop v zemi. Někdy ani to ne. Automobil byl teprve v začátcích a na silnicích byly k vidění spíše koňské povozy.

Přesto pořadatelé vytyčili nevídaný cíl: za volantem přejet celý svět.

„Nejúžasnější, nejvyčerpávající a nejnamáhavější zkouška, která kdy byla navržena pro člověka a stroj,“ psaly deníky New York Times a francouzský Le Matin, jež byly organizátory klání.

Na start se postavilo šest vozů – tři francouzské, italský, německý a americký. Byla to vskutku zajímavá sestava složená spíše z dobrodruhů než skutečných závodníků. Někteří si prý se svými stroji ani příliš nerozuměli.

Třeba jeden z Francouzů, G. Bourcier de St. Chaffray, dříve organizoval závody člunů z Marseille do Alžíru, které skončily tím, že se všichni účastníci potopili. Jeho spolujezdec Nor Hans Hendrick Hansen zase o sobě prohlašoval, že kdysi ve vikingském drakaru doplul na severní pól.

Italskou posádku tvořil závodník Emilio Sirtori, parťákem mu byl teprve 21letý novinář a básník Antonio Scarfolglio, jenž prý svému otci vyhrožoval, že pokud ho na start nepustí, na lodi se pokusí pokořit Atlantský oceán.

A Němec Hans Köppen zase doufal, že když automobilové klání dokončí, v armádě ho povýší z důstojníka na kapitána.

Závod začínal v New Yorku a byla to velká sláva. Každý chtěl alespoň na malou chvilku zahlédnout muže, kteří plánují objet svět. Do ulic vyšlo čtvrt milionu lidí, které neodradil ani třeskutý mráz.

Ano, mráz. Startovalo se totiž v únoru.

Podle původních plánů se účastníci měli z Ameriky dostat do Asie přes zamrzlý Beringův průliv. Poté měli přejet Sibiř a přes Moskvu, Petrohrad a Berlín dorazit do cíle v Paříži.

„Buď závod dokončíme, nebo naše těla budou nalezena v autě,“ vyhlásil Hansen.

Moc daleko od pravdy nebyl.

První problémy se vyskytly už na startu. Závod měl slavnostně zahájit starosta New Yorku George B. McLellan, když však nadešel čas, kdy jezdci měli vyrazit, nebyl k nalezení. Po čtvrthodině prostojů popadl ze stolku pozlacenou pistoli jeden z hostů a vystřelil.

Klání mohlo začít.

Pořád stojíme, pojedu s Američany

Že na cestě narazí na servisní dílnu nebylo pravděpodobné. A tak si všechno potřebné náčiní vezli s sebou. Kanystry s benzínem, náhradní díly, prkna, jež měla sloužit jako improvizované mosty přes mokřady, připevnili všude možně.

Ve vozech bez střechy a bez topení se pomalu prokousávali závějemi. Američan George Schuster obcházel automobil s hůlkou, kterou v hlubokém sněhu hledal nejschůdnější cestu. Kvůli zapadaným silnicím se raději drkotali třeba i po kolejích.

Stalo se před lety

Historický seriál sportovní redakce iDNES.cz

Všechny díly seriálu najdete přehledně ZDE.

Denní režim byl následující: řidiči vstávali v pět hodin ráno a jeli až do osmi večer. Mechanici zase přes noc měli na starost opravy strojů a každý den museli vypouštět chladicí kapalinu, protože by jinak zamrzla.

Během cesty narůstaly spory mezi závodníky. Evropané obviňovali Američany, že jim lidé více vycházejí vstříc. „Jsme odrazeni,“ napsali v listu Tribune. „Rolníci si za pomoc účtují tři dolary za míli, za nocleh na jejich pozemku zase pět dolarů.“

Objevily se i hádky uvnitř týmů. Nor Hansen vyčítal svým francouzským kolegům, že neustále stojí v závěji. Spor se údajně vyhrotil natolik, že se schylovalo k duelu s pistolemi. Nakonec k němu nedošlo, jelikož kapitán St. Chaffray neposlušného Nora z týmu propustil.

„I kdybych šel přes Sibiř po svých, tak vás předeženu,“ odsekl Hansen a následně se přidal k americké sestavě.

Nelehké podmínky se brzy začaly projevovat.

Už po 150 kilometrech jedna z francouzských posádek kvůli rozbitému diferenciálu odstoupila. Podobný osud potkal v průběhu klání i zbylé dva francouzské vozy, trosky jednoho z nich se našly až po padesáti letech.

„Ukonči závod, prodej vůz a pojeď domů,“ uslyšel Francouz Charles Godard od majitele automobilky, která mu poskytla závodní stroj.

Kvůli nepříznivému počasí nakonec pořadatelé opustili i původní plán dostat se z Ameriky do Asie přes zamrzlý Beringův průliv. Účastníky poslali do Seattlu, odkud je na druhý kontinent přepravila loď.

Tím ale útrapy neskončily. Naopak. „Na cestě se potkáváme s čínskými vojáky, manchurskými tygry, horečkou a hladomorem,“ popisoval Ital Scarfolglio. „O blátě, které tu je po třech měsících dešťů, a komárech velkých jako kobylky snad ani nebudu hovořit.“

Německý vůz jednou uvízl v sibiřském bahně tak, že ho na svobodu muselo vytáhnout šest koní. Jindy zase museli s pomocí místních postavit improvizovaný vor, aby stroj dostali na druhou stranu řeky.

„Navíc ten zpropadený benzín. Kde ho tak tady asi máme nabrat?“ stěžoval si Američan Schuster. „Neexistují žádné prostředky, jak ho získat.“

A k tomu se ještě přidaly problémy s navigací.

Většina tamních obyvatel viděla automobil poprvé v životě. Rusové vůbec netušili, co po nich dobrodruzi chtějí. Když přeci jen začali popisovat cestu, nerozuměli jim zase závodníci.

Stát! Kde máte světla?

I přes to všechno do Paříže dorazily tři týmy.

Šestadvacátého července 1908 po více než 35 tisíci kilometrech za volantem jako první přijel na bulvár Poissonnière německý závodník Köppen.

Vítězem se ale nestal.

Během cesty po Americe totiž obdržel patnáctidenní penalizaci za to, že kus trasy absolvoval v nákladním vlaku. Jeho největší konkurent, Američan Schuster, zase dostal patnáctidenní prémii, protože jako jediný dorazil k Beringovu průlivu.

Schuster přijel do Francie o čtyři dny později. „Vive le car Américain!“ volali na něj Pařížané, když si to v autě pomalovaném obrázky ze všech možných koutů světa mířil do cílového prostoru.

Tehdy ho postihl poslední problém.

„Stát,“ zakřičel na něj četník. „Na autě nemáte světla, budu vás muset pokutovat.“ V nouzi mu pomohl duchaplný cyklista. Z kola odmontoval světlomet, připevnil ho na vůz a Schuster si mohl jet pro prvenství.

V září do Paříže ještě dorazili Italové a úkol byl splněn: člověk v bláznivém závodě objel automobilem svět.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž