Výčet jeho medailí a úspěchů je zdánlivě nekonečný, začněme tedy rozplétat příběh amerického plavce od přesně osm let starého klání.
Štafeta na 4x200 metrů volným způsobem na hrách v Londýně byla rozhodujícím závodem, díky němuž se Phelps v počtu cenných kovů odpoutal od sovětské gymnastky Larisy Latyninové.
Právě do sbírky přidal devatenáctý.
Američané si ve štafetě počínali suverénně, finišman Phelps na svůj úsek vyrážel se čtyřvteřinovým polštářem na nejbližšího pronásledovatele. „Říkal jsem klukům, že chci velký náskok, a ten mi také dali. Mně už pak stačilo jen vydržet,“ popisoval Phelps.
„Díky, že jste mi pomohli dosáhnout takového úspěchu,“ vyjádřil kolegům vděčnost čerstvý rekordman.
Rychle tak zahnal chmury po finále své nejoblíbenější trati 200 metrů motýlek, kde o pět setin nestačil na Jihoafričana Chada le Close.
Stalo se před letyHistorický speciál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly naleznete přehledně ZDE. |
Stříbro totiž mezi Phelpsovy favority nepatřilo, potrpěl si na zlata, což ukazuje i pohled do jeho olympijské vitríny.
Rekordních devatenáct medailí posbíral americký plavec postupně na hrách v Athénách (šest zlatých a dvě bronzové), Pekingu (osm zlatých) a Londýně (dvě stříbrné a jedna zlatá).
„V hlavě jsem se naladil, že udělám něco, co nikdo předtím nezvládl. Byla to úžasná jízda.“
Minulý čas u jeho osm let starého výroku je opravdu na místě, tehdy 27letý fenomén dalšími veleúspěšnými hrami - v britské metropoli po zmíněném vítězství ve štafetě přidal ještě tři prvenství - plánoval uzavřít svou kariéru.
„Skončil jsem, jsem vyřízený, odcházím,“ hlásil. „Je čas jít dál. Jsou i jiné věci, které bych chtěl ve svém životě dělat. A nejsem si jistý, že mezi ně patří zírání na černé čáry (na dně bazénu) čtyři hodiny denně.“
Ve sportovním důchodu se však trápil, měl problémy s alkoholem, v opilosti dokonce boural, zkoušel se zabavit hazardními hrami. A tak po necelých dvou letech oznámil návrat do bazénu.
Šampion s depresemi, o nichž otevřeně hovoří
Na svých pátých hrách v brazilském Riu znovu řádil. Uzmul pět zlatých medailí a jednu stříbrnou, dostalo se mu navíc pocty nést americkou vlajku při zahajovacím ceremoniálu.
Jak se loučil Phelps. Slzy, nostalgie a plány: Jsem na začátku cesty |
Ale po vítězné polohové štafetě na 4x100 metrů se s plaváním definitivně rozloučil: „Končím. Nastal čas obrátit list, začít dělat něco jiného, ať už cokoliv. Vlastně ani tak nejde o konec kariéry. Je to začátek mé nové cesty.“
Celková bilance jeho olympijského tažení?
28 medailí, z toho 23 zlatých.
Neuvěřitelné.
A přestože Phelps už mocnými tempy vodu nečeří, stále zůstává na očích.
Po kariéře se věnuje osvětě v oblasti mentálního zdraví, popisuje svůj boj s depresemi, které jej provázejí. „V roce 2014 jsem strávil asi tři nebo čtyři dny v pokoji s tím, že už nechci být naživu,“ uvedl před dvěma roky.
Titán zase stojí na křehkých nohou. Phelpse deptá pandemie |
Jeho křehkou duševní rovnováhu řádně nahlodala také současná koronavirová pandemie a nejistota s ní spojená. „Nikdy v životě mě nic tolik nepřeválcovalo,“ vyznal se v květnu.
O problémech se nestydí mluvit. Podobně jako inspiroval svými plaveckými výkony, chce i při zvládání strastí nesportovního života jít příkladem.
„Mám šanci zachránit tím životy, a to je pro mě daleko důležitější než jakékoli olympijské zlato.“
