I takhle, s jistou dávkou nadsázky, bychom mohli popisovat zrod jednoho z nejhodnotnějších atletických světových rekordů všech dob.
Právě dnes slaví oštěpařský velehod na metu 98,48 metru v podání Jana Železného 24. narozeniny.
Takřka čtvrt století ho nikdo nepřekonal.
Ba co víc, nikdo se k němu ani nepřiblížil.
Sežeň mi mítink
Už vstup do sezony 1996 v podání tehdy 29letého Železného mnohé naznačoval. Čtyři starty, čtyři vítězství, vždy s výkonem za 90 metrů.
Když 11. května v japonské Ósace poslal oštěp k 91 metrům, připadal si skvěle. Po soustředění cítil formu a chtěl co nejdříve zase závodit.
Zaúkoloval tedy manažera a trenéra Jana Pospíšila: „Sežeň mi mítink, kde prodám formu. Jakýkoliv. Bez ohledu na prémie.“
Pospíšil hledal, až objevil mítink EAA v Jeně, kde podle původních plánů rozhodně nechtěli startovat. Železný však plány rychle změnil, posadil doma v Mladé Boleslavi do auta manželku i obě děti a jelo se.
Jenští organizátoři si účasti aktuálního světového rekordmana vážili natolik, že pro něj připravili lukrativní startovní číslo 100. Chtěli jím naznačit, kam až by jednou mohl Železného oštěp dolétnout.
Podmínky v den závodu? Ideální. Příznivý vítr zprava do zad, teplota 27 stupňů, rychlé a dlouhé rozběžiště.
V rozhazování lehkou rukou překonával hranici 85 metrů.
Prvním pokusem pak hodil 87,76 metru. „Ujela mi tretra. Ale zjistil jsem, že mám na velkou dálku.“
Druhý pokus: 92,88. Předzvěst. „Nabudil mě.“
Před třetím pokusem se proto rozhodl zariskovat, prodloužil si rozběh a šel za oštěpem tak dlouho, až přepadl na ruce.
Hned jak ho odhodil, blesklo mu hlavou: Svěťák. O dost.
Oštěp letěl a letěl... Neuvěřitelně daleko, o 282 centimetrů dál než kdykoliv předtím. Na tabuli zazářila čísla 98,48.
Vlastní světový rekord ze Sheffieldu 1993 vymazal z čela tabulek dechberoucím způsobem.
25 de mayo de 1996 (hoy hace 21 años).
Jan Železný bate WR de Jabalina en Jena (CZE).
98.48m (vigente).
Artículo: https://t.co/DmHXFfb8ph https://t.co/fonOnbHHdw
Dokonalý hod, řekli byste?
Paradoxně s ním jeho autor příliš spokojený nebyl.
Železného série - mítink Jena 19961. pokus: 87,76 m |
„Nepřipadal mi výjimečný,“ tvrdil. „Dostatečně jsem nezapojil záda. Ruce, nohy, rameno, ve všem zůstaly maličké rezervy.“
V následující sérii chtěl využít příznivých podmínek a atakovat i magickou stovku. Jenže předchozí světový rekord se přece jen podepsal na koncentraci i koordinaci.
Po závodě si na oslavu dopřál dvě piva, od organizátorů vyinkasoval prémii 10 tisíc marek, druhý den opět naložil rodinku do auta a vraceli se do Mladé Boleslavi.
O šest dnů později startoval na Zlaté tretře v Ostravě.
“Vůbec mi to tam před závodem nešlo, až jsem z toho byl zděšený. Bál jsem se, že jestli krátce po světovém rekordu doma hodím 80 metrů, vypískají mě. Ovšem atmosféra byla skvělá a lidi mě dohnali k hodu za 94 metrů.“
Rok 1996 byl prostě v oštěpařském sektoru rokem Jana Železného od A do Z. Olympijským zlatem z Atlanty jej korunoval.
On this day in 1996, Czech javelin great Jan Zelezny threw 98.48m in the German city of Jena. It's still the world record 24 years later!
https://t.co/zbkzY5KIQd https://t.co/9UqsMwU1Me
Souboj na dálku s Boltem
Sám skromně říká, že rozhodně existují i hodnotnější světové rekordy. „Třeba ten Jarmily Kratochvílové na 800 metrů. Nebo Bolta na 100 a 200 metrů. Ty jsou velmi cenné proto, že Bolt je zaběhl na olympiádách nebo na mistrovství světa, kde musel běžet rozběh, meziběh a semifinále.“
Vývoj světového rekordu(od zavedení nového typu oštěpu v roce 1986) 83,68 V. Jevsjukov (SSSR), Leningrad 1986 |
Nicméně z pohledu takzvaných „maďarských“ tabulek, které porovnávají výkony napříč disciplínami a jsou atlety velmi uznávané, šlo v Jeně o rekord vskutku unikátní. V roce 1996 byl Železného velehod na základě bodových hodnot v maďarských tabulkách dokonce veden jako nejkvalitnější světový rekord v atletické historii.
Jeho výkon 98,48 metru získal v maďarských tabulkách stejné body, jaké by dostal pokus 914 centimetrů v dálce, 639 centimetrů o tyči nebo běh za 9,60 sekundy na stovce.
Teprve rekordní zápisy Usaina Bolta na 100 a 200 metrů z mistrovství světa 2009 v Berlíně pak Železného z absolutního čela těchto tabulek sesadily.
V Jeně házel v květnu 1996 hliníkovým oštěpem značky OTE, který byl pro aktuální podmínky na stadionu vhodný. Přesto po letech zalitoval: „Škoda, že éra karbonových oštěpů začala až později. Ten, když perfektně trefíte, létá tak o metr dál. Kolem stovky by to možná bylo.“
Hranice sta metrů sice předtím v historii disciplíny jednou padla, ale ještě se starým typem oštěpu. Uwe Hohn z NDR poslal v roce 1984 v Berlíně své náčiní až na 104,80 metru.
Lídři světové atletiky se následně zalekli, že tak dlouhé hody by byly pro diváky i další přítomné na stadionu nebezpečné, obzvlášť když oštěp často ještě dalších dvacet metrů klouzal po zemi. Proto od sezony 1986 posunuli těžiště o čtyři centimetry dopředu, aby hody byly kratší.
Železný dál snil o stovce i s novým typem, vždyť v Jeně jej od ní dělilo pouze 1,52 metru. Ale blíž se k ní už nedostal. Na mítinku v jihoafrickém Stellenboschi v roce 1997 pětkrát překonal 90 metrů. „Což bylo znamení, že by mi jeden pokus mohl ulítnout daleko. Bohužel, měli tam moc krátký rozběh.“
Nejdelších deset hodů historie(novým typem oštěpu) 98,48 Jan Železný, Jena 1996 Starým typem oštěpu: (od roku 1986 byla změněna pravidla o těžišti oštěpu) |
Marně se však jeho velehod z Jeny pokoušely atakovat i generace dalších špičkových oštěpařů, ať už Makarov, Pitkämäki, Thorklidsen, Yego, Röhler, Vetter či další.
Dodnes je Jan Železný majitelem čtyř nejdelších oštěpařských hodů v historii.
Proč to dokázal on a jiní ne?
„Ti ostatní asi nespojili to, co jsem dokázal spojit dohromady já - techniku, rychlost a sílu,“ přemítá. „Nemyslím, že bych byl k rekordům nějak předurčen somatotypem, ale dokázal jsem spojit tyhle tři věci a ostatním v tomhle vždycky kousek chyběl.“
Není to rekord pro věčnost
Atletický mítink v Jeně kvůli nedostatku financí v roce 2001 zkrachoval. Oštěp, který zde dolétl na rekordní metu, byl naopak užitečný mnohem déle. „Vydržel strašně dlouho,“ ujistil Železný.
Nejen že mu věřil a házel s ním na dalších mítincích, brali si ho od něj i soupeři a snad očekávali, že na ně přenese jakousi kouzelnou moc. Později, už v roli kouče, ho Železný dával i svým svěřencům. Dlouho stál na Dukle v jeho kanceláři.
„Až se otupil, snížila se jeho váha a už nebyl regulérní.“
PŘEDÁVÁNÍ ŠTAFETY. Jakub Vadlejch s Janem Železným.
Předvedl s ním tehdy v Jeně rekord pro věčnost?
„Ne!“ oponuje. „Ten výkon není hranicí lidských možností. Když se najde koordinačně vynikající výbušný typ s velkými pákami v rukách, může ho ještě o hodně vylepšit. Šance existuje rozhodně větší než na stovce, kde jsou sprinteři omezeni vlastnostmi svalových vláken.“
Je pevně přesvědčen, že jednou o rekord přijde. Ale na druhou stranu: „Samozřejmě mě těší, že vydržel tak dlouho.“
Barbora Špotáková, někdejší Železného svěřenkyně, dokonce prohlásila: „Honza byl tak výjimečný, co se týče profesionality a asi i talentu, že podle mě ten rekord oslaví i padesát let trvání.“
