Mělo by to být poutní místo, uctívaný památník národního mučedníka. Jenže hrob někdejšího íránského premiéra Muhammada Mosaddeka posledních dvacet let přísně střeží policie. Islámský režim chce, aby se na populárního reformátora zapomnělo.
Místo jeho posledního odpočinku ve vesnici Ahmadábád ležící asi 90 kilometrů severozápadně od Teheránu je ukryto za vysokou zdí a zamčenými vraty. Policie všechny cizince přijíždějící do vsi vyslýchá. Íránci, kteří si nedávno chtěli připomenout sedmdesát let staré události, se tak museli odebrat jinam.
„Nemohl jsem navštívit jeho hrob, tak jsem navštívil hroby jeho stoupenců a kolegů jako byl Hossein Fatemi,“ svěřil se agentuře AP dvaatřicetiletý Ibrahím Názerí nad náhrobkem Mosaddekova ministra zahraničí, kterého šáhovi lidé popravili rok po puči.
Příběh zapomenutého hrobu ukazuje, že teokratický režim má k významnému výročí velmi rozporuplný vztah. Puč zosnovaný a financovaný CIA a MI6 je stále symbolem západního imperialismu. Na druhou stranu si stále mnozí pamatují na fakt, že šíitští duchovní v srpnu 1953 svržení Mosaddeka na poslední chvíli podpořili.
Dědictví puče, který v Íránu na čtvrt století zavedl neomezenou vládu rozmařilého šáha a jeho brutální tajné policie SAVAK, je ovšem problematické i pro mladé Íránce, kteří by si přáli zlepšení vztahů se Západem.
„Američané to tehdy nejspíš udělali z obav z rostoucí moci Sovětského svazu. Jenže to bylo jako když přivoláváte zemětřesení, abyste se zbavili špatného souseda. Íránci jim to nikdy nezapomněli, stále v nich přežívá hořkost,“ řekla AP čtyřiadvacetiletá umělkyně Rana.
Státní převrat v Íránu se tehdy jevil jako nezbytný tah na šachovnici studené války, jako nutný krok, jak zastavit pronikání Sovětů na Blízký východ. „USA se obávaly pádu Íránu za Železnou oponu. Kdyby se tak bývalo stalo, mohlo by to znamenat vítězství Sovětů ve studené válce a pro Západ velký nezdar na Blízkém východě,“ napsal později jeden ze strůjců americké operace David Wilber.
Mosaddek se jako vůdce Národní fronty stal předsedou vlády v roce 1951 a rychle zahájil pozemkové a sociální reformy. Západ však nejpozorněji sledoval jeho kroky v oblasti ropného průmyslu.
Íránská ropa byla od roku 1913 de facto pod kontrolou Britů a rafinérie Abadán byla tou dobou největší na světě. Mosaddek chtěl vrátit pohádkové příjmy Íráncům a tak začal se znárodňováním ropného průmyslu. Pro Američany a Brity to byl prostě komunista.
Nejdřív ho zkusili přivést k rozumu hospodářskou blokádou a masivní diskreditační kampaní. Když od znárodňování necouvl, rozhodli se Eisenhower a Churchill pro silové řešení.
CIA a MI6 v rámci Operace Ajax budovaly a vyzbrojovaly paramilitární jednotky podporující šáha, které měly nepohodlného premiéra odstranit. V CIA byl velením operace pověřen Kermit Roosevelt Jr., vnuk někdejšího prezidenta Theodora Roosevelta.
Podle nedávno zveřejněných dokumentů byly za americké peníze naverbováni nejhorší kriminálníci v Teheránu, CIA během půl roku příprav vycvičila a vyzbrojila guerillu o deseti tisících mužů. Na úplatky pro generály a kleriky vydala 5,3 milionu dolarů, což je v dnešních cenách asi 48 milionů dolarů (asi 1,2 miliardy korun).
Den D nastal 15. srpna. Puč se zpočátku nevyvíjel příznivě, jednotky loajální vládě desítky organizátorů pozatýkaly. „Pokusili jsme se o operaci, nepovedla se, neměli bychom se účastnit žádných akcí proti Mosaddekovi. V akci nepokračovat,“ zněla depeše z ústředí CIA Kermitu Rooseveltovi.
Šéf operace však pokyn ignoroval. Následující den davy v ulicích a armáda Mosaddekovu vládu svrhly. Podle některých historiků sehráli v jeho pádu rozhodující roli ajatolláhové Behbahá a Kašání a tisícové davy jejich ozbrojených příznivců v ulicích. Oba šíitští duchovní údajně byli na výplatní pásce CIA.
Tyrkysová říše, kde se lyžuje v burkách. Odborník o krásách ošemetného Íránu |
Šáh Muhammad Rezá Pahlaví vládl Íránu čtvrt století, než ho v roce 1979 smetla islámská revoluce. Nejvyšší duchovní vůdce Íránu ajatolláh Chameneí dnes tvrdí, že Američané chtěli krátce po revoluci provést další puč, kterým by čerstvě ustavenou šíitskou teokracii odstranili.
„Nepřítel se vytvářením neustálých krizí pokoušel revoluci podrýt a paralyzovat. Chystal spiknutí podobné puči z roku 1953. Ale Revoluční gardy ho zmařily. To je hlavní důvod, proč nepřítel naše gardy tak moc nenávidí,“ podotkl nedávno čtyřiaosmdesátiletý klerik v projevu k jednotkám, o které se islamistický režim opírá.
Někteří obyvatelé bezmála devadesátimilionové země by si však přáli, aby ve vztazích s úhlavním nepřítelem došlo k oblevě. „Doufám, že nejvyšší vůdce svolí k jednáním a zlepšení vztahů s USA. Povolil obnovení kontaktů se Saúdskou Arábií, může povolit to samé s USA,“ řekl AP devětadvactiletý prodavač nábytku Mohsen, který na vlastní kapsu poznává dopad sankcí obnovených po krachu jaderné dohody.
