Příběhem Hepnarové se již od roku 1985 zabývá také badatel Čestmír Kozar, který provozuje webové stránky Pantharei, kde dopodrobna mapuje a skládá dohromady všechny dostupné informace o padesát let starém činu. Snaží se přitom také vyvracet fake news, které o Hepnarové dodnes kolují.
Případ Hepnarová
|
Jednou z dezinformací je například ta, že Olga Hepnarová už byla před činem jednou ve vězení. „Tato informace tehdy skutečně mezi zaměstnanci podniku a na ubytovně v Plaňanské kolovala. Zmínila se o ní i Olžina spolubydlící Míla H. Ve skutečnosti zavřená nebyla, soudně trestána však ano,“ vysvětluje Kozar.
Hepnarová byla ve skutečnosti „jen“ pokutována za černou jízdu. 2. prosince 1971 byla totiž při běžné silniční kontrole stavěna hlídkou Veřejné bezpečnosti (VB), na výzvu však nereagovala a pokračovala se služebním vozidlem dále v jízdě.
Dalším vozidlem VB pak byla pronásledována a donucena k zastavení za Kunraticemi, kde jí byl hlídkou odebrán občanský a řidičský průkaz a sděleno, že má ihned odjet na služebnu v Krči k podání vysvětlení.
„Místo toho však pokračovala v jízdě na chatu, kam si vezla pár věcí. Na služebnu se nedostavila a ani to nenahlásila na podniku garážmistrovi. Když se pak druhého dne na služebnu VB dostavila, byla zadržena. Omlouvala se tím, že danou služebnu nemohla předešlého dne ve tmě najít,“ přibližuje Kozar, který k případu Hepnarové připravuje knihu.
Kroužila kolem zastávky
Další legendou, která o případu koluje je ta, že když Hepnarová přijížděla s Pragou RN na místo činu poprvé, cynicky usoudila, že na zastávce stojí málo lidí, místem pouze projela a vrátila se sem podruhé. Ve skutečnosti byla situace trošku složitější.
„Ve stanici zrovna stála tramvaj, dvě vozidla před ‚erenou‘ zastavily, stála tak až třetí v pořadí, prakticky skoro na místě pozdějšího najetí na chodník. To, že téměř všichni lidé čekající na zastávce nastoupili do tramvaje, jistě sehrálo svou roli,“ popisuje Kozar.
Hlavním důvodem však podle něj bylo to, že Praga RN nebylo vozidlo, které by mělo nějaké závratné zrychlení ani jako nové, natož po téměř 25 letech provozu, sedmi generálních oprav motoru a počtu najetých kilometrů přes 400 tisíc, jako tomu bylo v tomto případě. „Od bodu zastavení po danou zastávku by na tuto vzdálenost získala rychlost maximálně běžného chodce mladšího věku,“ doplňuje badatel.
Tajný bratr
Olga Hepnarová měla bratra. Tato informace se objevila v devadesátých letech v několika článcích, na diskuzních fórech o tomto případu jeden anonymní uživatel opakovaně psal. „Prý se po revoluci, jako člen nějaké komise Občanského fóra, dostal k utajeným materiálům StB, které tuto informaci potvrzují,“ sděluje Kozar.
Pravdou je, že muž s příjmením Hepnar skutečně podal v roce 1974 NS ČSR odvolání proti rozsudku a v něm označil Olgu Hepnarovou za svou sestru. Následným vyšetřováním se zjistilo, že společné měli pouze příjmení, v žádném příbuzenském poměru nebyli.
Policejní fotografie Olgy Hepnarové z roku 1973.
Zlomený prst popravčího
Olga Hepnarová údajně aktivním odporem zlomila prst pomocníkovi popravčího, před popravou se pozvracela a pokálela. Této fámě pomohl i Bohumil Hrabal, v jehož Ponorných říčkách je smyšlená zpověď imaginárního kata, kterou mnozí brali jako reálnou.
Komunisté chtěli zapomenout. Archeologové nyní našli ostatky politických vězňů |
Pravdou je, že poslední tři měsíce svého života na tom Hepnarová nebyla dobře a již se nacházela ve stavu, kdy byly vlivem souběhu medikace a její psychiky naprosto utlumeny běžné fyzické aktivity.
„Je to zřejmé i z lékařských zpráv. Potvrzuje to i opravdu zoufalá korespondence mezi ministerstvem spravedlnosti a Kanceláří prezidenta republiky apelující na urychlené rozhodnutí o udělení či zamítnutí milosti v době, kdy se jim už Olga Hepnarová pravděpodobně sypala pod rukama,“ vysvětluje Kozar.
V 70. letech již odsouzení neznali přesné datum výkonu trestu smrti. Den předem jim však podávali do jídla koktejl uklidňujících léků právě proto, aby k podobným událostem nemohlo dojít. Doplňuje to také fakt, že Hepnarovou museli při popravě dva pomocníci „kata“ držet.
Vyvrátit mystifikaci o zlomeném prstu se podle badatele dá také pročtením takzvaného Protokolu o výkonu trestu smrti, který má Kozar k dispozici.
„Kdyby k něčemu takovému došlo, muselo by se to zaznamenat. Nic takového se však v tomto dokumentu nenachází. A ono uvolnění svěračů je častým jevem, ke kterému dochází v rámci skřípnutí nervu smyčkou,“ dodává Kozar.
Pokusný králík sovětů
Olga Hepnarová nezemřela v březnu 1975. Její smrt byla fingovaná a ve skutečnosti byla převezena do Sovětského svazu na pozorování či různé experimenty - zřejmě nejbláznivější konspirační teorie, i tu však musel badatel podle svých slov vyvracet.
„U popravy samotné bylo sedm lidí, ale to zdaleka nebyli všichni, kteří by o tom mohli něco vypovědět. Byla tady celá dozorčí směna, zvlášť pověřený příslušník starající se o dohled nad převozem těla do krematoria, dva pohřební zřízenci a nakonec i celá směna krematoria, která daný úkon provedla. Ztotožnil jsem prakticky všechny, s valnou částí z nich se mi podařilo mluvit,“ vysvětluje Kozar.
Už nedlouho po roce 1989 se ale stejně objevily první zvěsti o nevykonané popravě a hře rozvědek. Před mnoha lety tak badatel oslovil i ruskou stranu a požádal je o vyjádření.
„Byli nezvykle ochotní, samotné pracovníky velvyslanectví to zaujalo a zajímalo je to, udělali pro to více, než jsem po nich chtěl. Těžko si představit, za předpokladu, že by v tom sověti nějak figurovali, tak by byli až takhle vstřícní,“ míní Kozar.
Kozar spolupracoval jako odborný poradce také na filmu Já, Olga Hepnarová z roku 2016. Podle svých slov na činu stále i po půl století nachází nové skutečnosti. S filmem, který byl natočen na základě knihy Oprátka za osm mrtvých, byl spokojen.
„Vadila mi jedna věc, postava milenky Olgy jménem Alžběta, v reálu Jitka, kterou hrála Marika Šoposká. Nikdy jsem ji nenašel v archivech StB, která k případu vyslýchala skoro dvě stě lidí. Je prakticky nemožné, aby osobu s tak blízkou vazbou na Olgu Hepnarovou StB neztotožnila,“ líčí Kozar.
RECENZE: Já, Olga Hepnarová. Osamělá lesba, až potom vražedkyně |
Jak by to bylo dnes
V souvislosti s činem Hepnarové se logicky diskutovalo o jejím psychickém stavu. Vyšetřoval ji mimo jiné slavný doktor Miroslav Plzák, který zpochybnil možnou schizofrenii a uvedl, že přestože zcela normální nebyla, nemohla být považována za nesvéprávnou.
Podle psychologa a soudního znalce v oboru zdravotnictví Karla Humhala by dnešní společnost na takový čin reagovala jinak.
„Minimálně by dopodrobna pátrala po jakémkoliv patologickém jevu v chování člověka, který je schopen něco takového byl schopen udělat,“ říká Humhal, který byl v době vraždy čerstvě po absolvování vysoké školy a dodnes si na něj vzpomíná.
„Primární reakce byla šok. Hrozný, příšerný čin. Dále to ale lidé moc nerozpitvávali. I s tím, jaká byla tehdy justice. Část z ní byla zaprodaná režimu a trest smrti jsme všichni tak nějak očekávali,“ popisuje Humhal.
Auto je stále oblíbenější zbraň. Teroristy inspiruje Olga Hepnarová |
Tehdy, v době normalizace, nebylo vyšetřování velmi podrobné. Především z toho důvodu, že Hepnarová okamžitě po činu řekla vyšetřovatelům, že „to udělala schválně“ a režim tlačil na to, aby byl případ rychle uzavřen.
Druhý extrém by dnes podle Humhala mohl být v takzvané hyperkorektnosti. Hepnarová totiž byla vyslýchaná i kvůli údajné homosexualitě, která byla v tehdejší době braná jako deviace.
Podle Humhalova úsudku mohla mít Hepnarová těžkou poruchu osobnosti spojenou s nenávistným postojem k lidem, která s preferencí jednoho či druhého pohlaví vůbec nesouvisí. „Dnes by se řada odborníků bála kriticky vyjádřit, i když sexualita s tím činem neměla nic společného,“ míní psycholog.
I tak by podle soudního znalce, který se specializuje na vraždy, byla taková událost i dnes ve společnosti „velký mazec“.
Odrazy v kultuře
|
