Obličeje umouněné od sazí, omezená nebo žádná školní docházka a četné úrazy končetin. To byl osud mnoha amerických dětí, které ještě do roku 1900 ve Spojených státech nechránil žádný zákon o dětské práci.
Její boom nastal v období průmyslové revoluce. Děti pracovaly v nejrůznějších zaměstnáních od prodeje novin na ulici a vymetání komínů až po těžké činnosti v uhelných dolech.
Dnes se nám tato skutečnost může zdát krutá. Emeritní profesor Hugh Hindman, který se výzkumu dětské práce a pracovních vztahů dlouhodobě věnuje, však ve svých textech připomíná, že děti takto pracovaly odjakživa.
V 18. století byl podle něj každý novorozenec ve venkovské rodině rodiči vnímán jako budoucí prospěšný pracovník a pojistka na stáří. „Již ve věku pěti let se očekávalo, že dítě bude pomáhat při zemědělských a dalších domácích pracích,“ píše Hindman ve své knize Child Labor: An American History.
Velké rodiny pak často posílaly děti do jiné domácnosti, která je mohla zaměstnat jako sluhy. Většina si prostě nemohla dovolit náklady na výchovu dítěte od narození do dospělosti bez nějaké kompenzace.
Lamači, lapači a pomocníci
Na vrcholu nejnáročnějších a nejnebezpečnějších prací dětí stály pravděpodobně směny v uhelných dolech, v nichž na rozdíl od jiných zaměstnání pracovaly v relativním utajení.
Na Hineho fotografiích je většinou stejnorodá skupina chlapců, v dolech však měli tito malí pracovníci různé funkce. Někteří pracovali jako lapači neboli trappers. Celý den hlídkovali u dřevěných dveří, které se musely otevřít dvanáctkrát až padesátkrát za den, aby mohly projet vagony s uhlím. Po zbytek času vedle dveří seděli v nečinnosti. Vedlejší práce zastávali pomocníci neboli helpers, kteří často sekundovali horníkům.
Nejnebezpečnější práci měli lamači, takzvaní breaker boys. Ti měli za úkol oddělit břidlici a další nečistoty od uhlí před jeho expedicí. Deset hodin denně a šest dní v týdnů proto seděli na dřevěných sedačkách nad pásy s uhlím a přebírali ho holýma rukama, aby s ním mohli lépe manipulovat.
Břidlice ale byla ostrá, a tak často odcházeli z práce v lepším případě s řeznými ranami. V tom horším přišli i o prst nebo končetinu, chlapci totiž často uvízli pod dopravními pásy nebo ozubenými koly. Jindy zůstali pod strojem celým tělem a už jim nebylo pomoci. Těla pak vytáhli až dozorci na konci pracovního dne.
Léčba hříchu a zahálky
V minulosti se od dětí ve Spojených státech očekávalo, že budou připravené na výdělečnou práci. Někteří obchodníci dokonce navrhovali postavit továrny určené výhradně pro dětskou práci. Tak by se podle nich předešlo zahálce, hříchům z nudy a degeneraci dětí.
Vžité přesvědčení, že práce dětem prospívá, se pevně drželo až do počátku 20. století. Do té doby byla dětská práce záležitostí, kterou měly státy řešit podle svých vlastních zákonů, ty ji však ve většině případů nijak neregulovaly. Reformátoři si ovšem dětského otročení všímali stále víc. Nesouhlasili zejména s tím, že dřina v dolech a textilkách připravuje děti o vzdělání, a tak i o lepší budoucnost.
Děti v Kongu už nemusí těžit kobalt pro korporace. Láká je výuka zdarma |
Prvním velkým zásahem reformátorů bylo založení Národního výboru pro dětskou práci v roce 1904. Organizace obdržela o tři roky později chartu od Kongresu a najala týmy vyšetřovatelů, kteří shromáždili důkazy o dětech pracujících v drsných podmínkách. Následně se konaly výstavy s fotografiemi, které měly vyburcovat i veřejnost.
Teprve až v roce 1938 Kongres konečně schválil zákon o dětské práci dnes známý jako Fair Labor Standards Act (FLSA). Ačkoliv měl ještě určitá omezení a nedostatky, Hindman ho označil za jeden z nejdůležitějších v celé historii amerického ústavního práva.
Uznání přišlo až po smrti
„Existuje práce, která přináší prospěch dětem, a pak práce, která přináší prospěch pouze zaměstnavatelům. Cílem zaměstnávání dětí není vyškolit je, ale získat z jejich práce zisk,“ řekl učitel a fotograf Hine v roce 1908. Právě jeho snímky měly na ukončení dětských prací značný vliv.
Rodák z Wisconsinu cestoval po celé Americe a fotografoval kluky a holčičky v dolech, sklárnách, přádelnách a tabákových fabrikách. V mnoha případech se dovnitř dostal lstí, protože manažeři nechtěli veřejnosti ukázat pravdu. Děti při focení i zpovídal a rukou schovanou v kapse si čmáral kusé poznámky. Své počínání tehdy vysvětlil tak, že fotografie může „rozsvítit temnotu“.
Odhalit nevědomost se za jeho přispění nakonec povedlo, jeho život však skončil spíš temnotou. Velikán sociální fotografie zemřel v chudobě a osamocení. Jeho reputace vzrostla až po smrti. Dnes je známý jako muž, který svou prací změnil životy amerických dělníků a především amerických dětí.
Slavné fotografiePokračování seriálu iDNES.cz, který nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií – ať už vznikly na bojištích, při přírodních katastrofách, ve vesmíru nebo „jen“ zachycují lidské osudy. Již jsme psali: Sloní noha v Černobylu. Sověti do smrtící hmoty stříleli kalašnikovem Tajemství slz Hitlerjugend. Brečícího vojáčka zvěčnil fotograf celebrit „I rybičky se ho bojí.“ Paroubek svůj slavný portrét považuje za podraz Prokletý parník. Geniálnímu inženýrovi zlomilo srdce jeho ocelové děcko Prsa se jí vyvalí na stůl, bála se Lorenová. Definovala pohled úkosem |
