Komu nesedí současná podoba posledních rozloučení a hledá osobnější a ekologičtější způsob, dříve či později na jméno Blanky Dobešové narazí.
A v době pandemie se na ni obrací daleko více pozůstalých. „Lidé častěji hledají místa pod širým nebem,” říká Blanka a dodává, že i klasické pohřební služby začaly dělat pohřební rozloučení venku.
Za dobu šestileté existence Lesa vzpomínek se ekofunebračky setkaly už s několika tisíci pozůstalými. Nyní chystají ve spolupráci s ředitelem Správy pražských hřbitovů novinku, takzvaný Pohřební Ateliér.
„Poprvé od doby, kdy pracujeme v iniciativě Ke kořenům, budeme mít příležitost udělat rozloučení i se zemřelými těly. Budeme mít prostor, takový příjemný a podpůrný, kde se rodina může rozloučit se svým zemřelým. Ještě ho umýt, obléct. Dát si dobrý čas na rozloučení,” říká Blanka s tím, že je to úplně nový rozměr posledního rozloučení.
Pohřeb má být podle iniciativy Ke kořenům spíše oslavou života. Během obřadu mají prostor všechny emoce: smutek i vděčnost.
„Pozůstalé podporujeme, aby se na obřadu nebáli mluvit,” popisuje Blanka, jak probíhá poslední rozloučení v Lese vzpomínek. Stačí prý, když každý řekne jednu vzpomínku. Ta je pak pro pozůstalé darem, který jim pomůže v těžkém období truchlení.
V podcastu Mikrosvěty se mluvilo i o budoucnosti pohřebnictví a také o tom, jak by si ideální pohřeb představovala sama Blanka.
V rozhovoru navíc poradila, jak udělat poslední rozloučení, aby bylo co nejvíce terapeutické.
