Mladić se úterkem připojil k politickému vůdci bosenských Srbů z období války Radovanu Karadžičovi, který si definitivní rozsudek s doživotním vězením vyslechl v březnu před dvěma roky.
Mladičovi se po válce dařilo šestnáct let unikat spravedlnosti. Do vydání bývalého srbského a jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče v červnu 2001 žil poměrně v klidu v Srbsku. Potom se však musel skrývat.
Ratko Mladič půjde na doživotí do vězení, rozhodl mezinárodní tribunál |
Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) ho nicméně před čtyřmi lety odsoudil k doživotnímu vězení za řadu zločinů.
A to včetně etnických čistek spáchaných na bosenských Muslimech (dnes Bosňácích) a bosenských Chorvatech během války v Bosně v letech 1992 až 1995.
Tribunál ho uznal vinným v deseti z jedenácti bodů obžaloby, mezi nimiž jsou genocida související s povražděním osmi tisíc Muslimů v červenci 1995 zajatých ve Srebrenici, terorizování civilistů při obléhání Sarajeva a zločiny proti lidskosti.
Proti rozsudku se však tehdy odvolal Mladić, ale i prokurátoři. Mladić, kterému je nyní 78 let, se odvolal v březnu 2019 a žádal buď zproštění viny, nebo nový proces. Svou vinu odmítá a tvrdí, že pouze konal povinnost, když „bránil svou zemi před západními mocnostmi“.
Prokurátoři zase nenamítali nic proti výši uloženého trestu, ale trvali na tom, aby byl Mladić shledán vinným ve všech jedenácti bodech obžaloby, tedy včetně genocidy spojené s vražděním Muslimů a Chorvatů v pěti bosenských obcích v roce 1992.
Mechanismus OSN pro mezinárodní trestní tribunály převzal agendu ICTY po ukončení jeho činnosti na konci roku 2017. A nyní Mladičovi potvrdil doživotí za mřížemi.
Americký prezident Biden považuje rozhodnutí MICT za historické, neboť „ukazuje, že ti, kdo spáchají hrůzné zločiny, se budou zodpovídat“. „Nikdy nemůžeme vymazat tragédii smrti mnoha obětí Mladičových zločinů, ale doufám, že dnešní rozsudek poskytne útěchu všem, kdo truchlí,“ uvedl šéf Bílého domu v prohlášení.
Podle vysoké komisařky OSN pro lidská práva Michelle Bacheletové verdikt „zdůrazňuje odhodlání mezinárodní justice dosáhnout trestu ať to trvá jakkoli dlouho - a v případě Mladiče to bylo téměř tři desetiletí po jeho ohavných zločinech“.
Zcela opačný názor má nynější vedoucí politik bosenských Srbů Milorad Dodik, který je členem kolektivního vedení bosenského státu. Podle něj rozsudek „nemá nic společného s právem ani se spravedlností“. Podobně se vyjádřil podle agentury TASS i Mladičův syn Darko. Ten zároveň bez upřesnění ocenil „odvahu“ předsedkyně senátu Prisci Matimby Nyambeové, že nesouhlasila s míněním svých kolegů ohledně verdiktu.
Agentura AP zaznamenala, že Mladić při vstupu do soudní síně vypadal optimisticky a napodoboval fotografy, když se posadil. Při čtení rozsudku se však mračil, a když uslyšel, že jeho odvolání bylo zamítnuto v plném rozsahu, nedal najevo žádné emoce.
Válka v Bosně a Hercegovině si vyžádala kolem 100 tisíc lidských životů a dodnes je několik tisíc lidí nezvěstných. Ze svých domovů bylo vyhnáno nebo bylo nuceno je opustit 2,2 milionu obyvatel. Podle oficiálních statistik žilo v zemi v roce 1991 téměř 4,2 milionu lidí.
“Butcher of Bosnia”
UN judges to deliver final verdict on Bosnian Serb military leader Ratko Mladic in genocide case https://t.co/i1aLcMnlHt https://t.co/ixjhEYrtnt
Milovník medu se zatvrdil po sebevraždě dcery
Jméno generála Mladiče se stalo symbolem krutostí spáchaných za válek v bývalé Jugoslávii. Bývalý důstojník Jugoslávské lidové armády (JNA) se přitom stal jedním z nejvíce nenáviděných velitelů jen náhodou. Skoro celou kariéru totiž sloužil v Makedonii a teprve v době vypuknutí srážek v Chorvatsku ho převeleli na západ země.
Tehdy ještě plukovník Mladić získal první válečné zkušenosti v Kninu, tedy městě, které se později stalo centrem Republiky srbská Krajina, neuznaného státu chorvatských Srbů. Jednotky pod jeho velením se v létě a na podzim 1991 zapojily do bojů také v přímořských chorvatských městech jako Šibenik nebo Zadar.
Přes výraznou materiální převahu i pomoc polovojenských jednotek ze Srbska se však už tehdy věci nevyvíjely zcela podle představ jugoslávského velení. Sám Mladić podle vzpomínek pamětníků utrpěl během bojů u města Sinj lehčí střelné zranění a od té doby téměř neodkládal těžkou neprůstřelnou vestu, která se stala nezbytnou součástí jeho image.
V říjnu 1991 byl ambiciózní Mladić povýšen na generálmajora, pro širší veřejnost však zůstával neznámým. Už od studia na vojenské škole ho nicméně provázela pověst nadaného stratéga. Nakolik byla pravdivá, se mělo ukázat na jaře 1992, když se stal nejvyšším velitelem bosenskosrbské armády.
Mladić se sice v Bosně, tedy v jednom z jejích mnoha chudých horských krajů, 12. března 1942 narodil, ale většinu života strávil jinde. Jeho otec padl v řadách Titových partyzánů těsně před koncem druhé světové války a Ratka se sestrou a mladším bratrem vychovávala matka. Vrstevníci vzpomínali na Mladiče jako na předčasně vyspělého hocha, který se odmala staral o rodinný dobytek.
Deníky válečného zločince k očím všech. Srb vystavuje Mladičovy zápisky |
Na živobytí si krátce vydělával jako soustružník v Sarajevu, pak ale patnáctiletý Ratko narazil na inzerát nabízející studium na vojenské průmyslovce v Zemunu na předměstí Bělehradu. A uniformu Mladić nosil dalších víc než pětatřicet let.
V roce 1961 se zapsal na vojenskou akademii, kde patřil mezi nejlepší studenty, a o čtyři roky později začal v makedonské Skopji důstojnickou kariéru. Do začátku 90. let vystřídal v Makedonii několik jednotek a pomalu postupoval po služebním žebříčku.
Začátkem roku 1991 Mladić krátce působil v dočasně zklidněném Kosovu, pak přišlo převelení do Chorvatska a v květnu 1992 převzal velení jednotek JNA v Bosně. Až do té doby přitom s rodnou republikou neměl moc společného, i manželku Bosiljku, s níž měl syna Darka a dceru Anu, poznal ve službě v Makedonii. Vývoj byl v té době překotný, a tak již 12. května 1992 stanul Mladič v čele štábu čerstvě založeného Vojska Republiky srbské (VRS), které převzalo výzbroj i vojáky od JNA.
Někteří lidé, kteří Mladiče blíže poznali, přitom tvrdí, že masakr ve Srebrenici v červenci 1995 nepřímo způsobila i sebevražda jeho dcery. Studentka medicíny Ana si vzala život v březnu 1994 otcovou pistolí, když se prý dozvěděla o jeho roli v etnických čistkách. A generálplukovník (povýšen byl v červnu 1994) Mladić se po její smrti zatvrdil.
V roce 1995 už jím vedená armáda ani přes braní rukojmí z řad pozorovatelů a vojáků OSN nestačila vzdorovat mezinárodnímu tlaku a chorvatsko-muslimské ofenzivě.
Z čela bosenskosrbské armády generál nedobrovolně odešel v listopadu 1996 - a pak se po něm slehla zem. Přes snahu mezinárodního společenství Mladić dokázal zejména díky pomoci bělehradských vojenských kruhů spravedlnosti dlouho unikat. Starý nemocný muž, milovník včel a medu, jen stín někdejšího mocného vojáka, byl zadržen v květnu 2011 na severu Srbska.
Další hlavní postavy války v Bosně a HercegoviněAlija Izetbegović (1925-2003) V letech 1990 až 1996 byl prezidentem Bosny a Hercegoviny. Za války vystupoval spíše umírněně a snažil se zastavit eskalaci násilí. Kritici mu však vyčítali, že toleroval přítomnost islámských mudžáhidů v zemi, nezabránil svým jednotkám v páchání zločinů a neumožnil návrat Srbů a Chorvatů do jejich předválečných domovů. Z politiky odešel ze zdravotních důvodů, zemřel v říjnu 2003. Vyšetřování jeho role role v konfliktu se tím zastavilo. Radovan Karadžić (*1945) Radikální vůdce bosenských Srbů stál v letech 1992 až 1996 v čele separatistické Republiky srbské. Jeho snem bylo vytvořit etnicky čistý srbský stát v Bosně, který by se sjednotil se Srby ovládanými oblastmi v Chorvatsku a se samotným Srbskem. Je mu přičítán podíl na nejtěžších zločinech války v Bosně, včetně masakru ve Srebrenici a ostřelování Sarajeva. V březnu 2016 byl odsouzen ke 40 letům vězení, Karadžić se proti verdiktu odvolal. V březnu 2019 mu pak MICT vyměřil doživotní trest. Koncem května byl převezen k jeho vykonání do spartánsky vybaveného vězení na britském ostrově Wight. Slobodan Milošević (1941-2003) Někdejšímu srbskému a jugoslávskému prezidentovi (1991-2000) je připisována hlavní role při rozdmýchávání nacionalistických vášní a rozpoutání několika válek. Pod jeho vedením se Srbsko zapojilo do většiny konfliktů v bývalé Jugoslávii, které začaly v létě 1991 ve Slovinsku a pokračovaly v Chorvatsku, Bosně a Hercegovině i Kosovu. U moci se Milošević udržel až do podzimu 2000. Následující rok jej srbská vláda vydala ICTY, kde byl jako jediná z někdejších hlav exjugoslávských republik souzen pro genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Rozsudku se nedočkal; zemřel 11. března 2006. Biljana Plavšičová (*1930) Když na jaře 1992 vyhlásili bosenští Srbové vlastní stát, stala se jeho druhým nejvyšším představitelem po prezidentovi Radovanu Karadžičovi. V následující válce si získala pověst stoupenkyně tvrdé linie, a když se Karadžić v roce 1996 stáhl z veřejných funkcí, stanula v čele Republiky srbské. Jako prezidentka překvapivě vystupovala proti radikálním Karadžičovými přívržencům, čímž si získala podporu mezinárodního společenství. V čele země se Plavšičová udržela do podzimu 1998. V lednu 2001 se dobrovolně přihlásila ICTY, který jí v únoru 2003 uložil trest 11 let vězení. Brány káznice opustila v říjnu 2009. Franjo Tudjman (1922-1999) Chorvatsko pod vedením autoritářského prezidenta Tudjmana vojensky a politicky podporovalo armádu bosenských Chorvatů v ozbrojeném konfliktu s bosenskými Muslimy. Bývá podezírán, že se srbským prezidentem Slobodanem Miloševičem plánoval rozdělení Bosny a Hercegoviny a chtěl vytvořit „velké“ a etnicky čisté Chorvatsko. Za svou roli v konfliktu byl Tudjman vyšetřován tribunálem ICTY a zřejmě jen smrt z 10. prosince 1999 jej uchránila před obviněním z válečných zločinů. Krátce poté byla jeho strana zbavena ve volbách demokratickou opozicí moci. |
Loni uplynulo od masakru ve Srebrenici 25 let:
11. července 2020 |
