„Závěr učiněný Nejvyšším správním soudem v nyní posuzované věci v tom směru, že činnost obchodní společnosti Uber představuje svojí povahou taxislužbu, je ústavně plně akceptovatelný. Ve správním řízení bylo rovněž postaveno najisto, že stěžovatel pro tuto společnost skutečně pracoval,“ stojí v nálezu. Soud jej vyhlásil na svém webu.
Vnější podmínky provozu i vnitřní nastavení služby Uber se v posledních letech měnily. V Praze nyní Uber spolupracuje jen s řidiči, kteří mají průkaz šoféra taxislužby, takzvanou žlutou kartu.
Řidič, který v roce 2015 dostal pokutu od úřadu Městské části Praha 1, však taxikářské oprávnění neměl.
Strážníci jej kontrolovali na Smetanově nábřeží kvůli parkování v místech zákazu zastavení. Řidič jim sdělil, že pouze čeká na zákaznici, která pak strážníkům potvrdila, že si auto objednala přes aplikaci Uber. Řidič uvedl, že si přivydělává k důchodu a že netušil, že fakticky jde o taxislužbu.
Dostal pokutu 15 tisíc korun. Neúspěšně se bránil odvoláním k magistrátu a žalobou k Městskému soudu v Praze.
Městský soud odkázal na judikaturu Soudního dvora Evropské unie, podle níž přeprava poskytovaná na podkladu platformy Uber představuje službu v oblasti dopravy, respektive výkon taxislužby. Muž neuspěl ani s kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu.
V ústavní stížnosti muž poukazoval například na to, že cizinku nakonec nikam neodvezl, nedošlo k přepravě, a tím ani k přestupku. Podle Ústavního soudu ale muž pro Uber prokazatelně pracoval a dostával od firmy instrukce i platby.
„Okolnost, že byla prokázána pouze jedna tato přeprava (navíc ve stádiu pokusu), na tomto závěru nic nezmění: tato přeprava totiž byla v podstatě jen indikátorem dlouhodobější činnosti vykonávané pro společnost Uber, nikoliv ojedinělou událostí,“ stojí v nálezu.
