Počtem pozůstalých bohumínská událost vybočuje, říká šéf krizového centra

O součinnost po tragické události v Bohumíně jste byli jako krizové centrum požádáni, nebo jste se sami nabídli?
Spolupracujeme s Integrovaným záchranným systémem od roku 2008, takže když se stane něco podobného, tak býváme u toho.

Můžete tedy připomenout, u jakých tragických událostí jste od té doby poskytovali lidem psychologickou pomoc?
Začali jsme srážkou tramvají ve Vřesině, pak byla první Studénka (železniční nehoda – pozn. autora), střelba v Petřvaldu, povodně nebo například střelba ve Fakultní nemocnici v Ostravě.

Vybočuje něčím poslední bohumínská událost?
Zcela jistě vybočuje počtem zasažených a počtem pozůstalých. Podobnost tam ale vidím s výbuchem plynu ve Frenštátu v roce 2013 (tehdy jeden z nájemníků, který měl být vystěhován, úmyslně způsobil výbuch plynu v bytovém domě, při kterém zemřelo šest lidí včetně tří dětí - pozn. autora).

12 fotografií

S kolika zasaženými lidmi po sobotním žhářském útoku denně hovoříte?Včera jsme měli 12 lidí. Dnes očekáváme stejný, možná ještě vyšší počet (rozhovor vznikal ve středu ráno, pozn. red.).

Každým dnem jich přibývá?
Ano, máme zkušenost, že první dny po neštěstí si lidé zejména potřebují zařídit nejzásadnější věci. Blízcí obětí například musí řešit, kdy jim vydají tělo a následně zařídit pohřby. Až posléze se nám začínají svěřovat se svým psychickým stavem.

V jakém stavu jsou?
Nejsou na tom vůbec dobře. U známých obětí převládá zloba, nepochopení, otázka „Jak se to vlastně mohlo stát?“ Nájemníci z věžáku zase často zvažují, zda se do domu ještě vrátit. Radíme jim, aby tomu rozhodnutí dali čas.

Někteří lidé z paneláku v Bohumíně dostanou jiné byty, zpátky nechtějí

Trauma mohou prožívat i náhodní svědci, kteří viděli skákat oběti útočníka z okna v 11. patře věžáku…
Samozřejmě. I s nimi pracujeme. Dospělí, ale i děti, které si třeba hrály na hřišti a najednou byly svědky takové hrůzy.

Překvapilo vás něco na reakcích lidí, se kterými jste po události pracoval?
To ne, protože pro takové situace neexistuje normální reakce. Každý se s tím může vypořádat jinak. Spíš mě překvapilo, jak široká skupina je těch zasažených lidí, a jak obtížné je zachytit celý ten okruh známých.

O čem s nimi hovoříte?
Nejčastěji se bavíme o základních věcech. Jestli spí, jí. Jestli se jim ta událost vrací. Také se jich ptáme, co by ještě potřebovali pomoci zařídit. Jindy jen nasloucháme, aby se mohli vypovídat.

Jak dlouho ze zkušenosti pracujete s lidmi po takové tragédii?
Měsíce. Ze zkušenosti to trvá až 14 měsíců, kdy jsme s nimi v souvislosti s tragickou událostí v kontaktu. Ale obracet se na nás mohou samozřejmě i poté.

Co jako organizace děláte mimo psychologickou pomoc u takových velkých neštěstí?
Jsme registrovaná sociální služba, která nabízí pomoc 24 hodin denně. Lidé za námi přicházejí, řeší své osobní krize, třeba vztahové. Jezdíme i do terénu, spolupracujeme s Policií České republiky, například v souvislosti s různými nehodami a podobně.