Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Třicet let o tom mluvím, mám toho v hlavě spoustu, ale na časové ose to není uspořádáno. V médiích, i v knihách o revoluci jsou chyby,“ poznamenal Michael Kocáb k tomu, proč se rozhodl napsat knihu o svých vzpomínkách na revoluční dění v roce 1989. „Ve skutečnosti to je historická studie toho, co jsem já prožil,“ dodal.
Uvedl, že ve své knize nespekuluje. Kniha, která má vyjít v září, se skládá ze sametové revoluce a odsunu sovětské armády. V druhé části, na konci knihy, má úvahy nad všemi událostmi. „V knize jsou ale pouze fakta,“ upozorňuje.
Ještě před revolucí spolu s textařem Michalem Horáčkem chtěli zprostředkovat skrze iniciativu Most jednání komunistické vlády s opozicí.
„Jako rocker bych řekl, že s komunisty se nejedná. Ale tehdy jsem se zamotal do tak vysoké politiky, že mi to nedalo. Protože pokud chcete docílit změny, musíte jednat s protistranou. Bral jsem je jako zástupce nějaké moci, kterou chceme svrhnout a ani jsme se tímto cílem netajili,“ osvětlil, proč se rozhodli jednat s komunisty pod bílou vlajkou.
„Všichni jsme měli společný cíl: Pokud nějaké změny nastanou a vyhraje buď jedna, nebo druhá strana, tak nesmí téct krev.“
Michael Kocáb je známý jako hudebník, skladatel filmové a divadelní hudby i jako aktivní politik. Jeho jméno je nejčastěji spojováno se skupinou Pražský výběr, která byla komunistickým režimem v 80. letech zakázána. Patřil také k blízkým spolupracovníkům Václava Havla.
Před sametovou revolucí se poprvé výrazně politicky projevil, když v přímém televizním přenosu z festivalu Děčínská kotva v červnu 1989 pronesl známou větu „Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží“.
Přetahovaná o mikrofon
“Tehdy to začalo pro nás všechny. Byla to připravená provokace,“ uvedl Kocáb při vzpomínce na chvíle, kdy se mu tehdejší moderátor akce a současný ředitel zpravodajství Českého rozhlasu Jan Pokorný snažil vyrvat mikrofon z ruky. „Měl obrovskou sílu a snažil se ale ustál jsem to a později jsme si to vyříkali,“ připomněl s úsměvem.
Zajímavé bylo jeho první setkání s tehdejším komunistickým předsedou vlády Ladislavem Adamcem v Národním divadle. „Poprvé jsme naživo viděli tak vysoce postaveného komunistu z masa a kostí a zvědavě jsme na něj pokukovali. Pokynul nám a já jsem za ním nechtěl jít, protože bych mohl být vnímám za kolaboranta. Nikdo si netroufal k němu jít,“ říkal Kocáb.
Věděl ale, že ten krok musí udělat, že taková šance už nemusí nastat. „Ptal se mě, co jsem myslel svým vystoupením na Děčínské kotvě, ale nakonec na to zareagoval velmi přátelsky. Tehdy nám řekl, ať ho navštívíme na úřadu vlády. Od září jsme pak připravovali setkání Václava Havla s Adamcem, které se uskutečnoilo 24. listopadu,“ vypráví Kocáb.
Gorbačov byl chytřejší i složitější
A připomněl i tehdejšího vůdce Sovětského svazu Michaila Gorbačova, s kterým se také osobně setkal. „Gorbačov byl chytřejší než ti před ním a věděl, že ekonomická situace přivádí země do takového stavu, že pokud nepovolí a nepřivede země na čínskou cestu, tak padne celý blok. Musel se však zbavit rigidního vedení vlád ve všech zemích.
Měl jsem ho jako svého osobního hrdinu, je to strašně složitá osoba. Při jednom setkání jsme mu děkoval za vše, co pro nás udělal. Nevěděl, jak se k tomu má postavit, protože já jsem mu děkoval za rozpad sovětského bloku. Ovšem k tomu nás asi nechtěl přivést. Byl to člověk, který šel za hranici pražského jara. Gorbačov byl osvícenec. Ale pod těmi světly na vrcholu sám zhasnul,“ vysvětloval svůj vztah k Gorbačovovi.
Kocáb byl necelé dva roky poslancem Občanského fóra. Věnoval se odsunu sovětských vojsk z tehdejšího Československa. Poslední transport vojáků Sovětské armády odjel v červnu 1991, při té příležitosti také proběhlo velkolepé turné Pražského výběru završené koncertem v pražské Sportovní hale, kde se skupinou jako host vystoupil slavný kytarista Frank Zappa.
„Až odchodem ruských vojsk v roce 1991 Sametová revoluce končí. A nyní za vládnutí Putina je asi všem jasné, že by by byl ruský prezident velmi rád, kdyby tady měl svá vojska. A i když je tady nemá, tak je i tak schopen rozvrátit naši víru k setrvání v Evropské unii,“ zamyslel se Kocáb.
V roce 2008 neúspěšně kandidoval do Senátu v Praze za Stranu zelených, za tu také krátce působil mezi lety 2009 a 2010 jako ministr pro lidská práva ve vládě Mirka Topolánka a úřednické vládě Jana Fishera. Před poslední prezidentskou volbou se angažoval v takzvané Kroměřížské výzvě, jejímž cílem bylo najít nejvhodnějšího kandidáta na prezidenta, který by se postavil Milošovi Zemanovi.
Sametovou revoluci připodobnil k autu. „Motor toho auta byli studenti, kteří tomu dali tah. Benzín byli naši občané, protože bez těch stovek tisíc lidí na uliciích by se nic nestalo. A volantem bylo například Občanské forum a další takové organizace,“ uzavřel své vyprávění Michael Kocáb.
