Hana Vítová žije ve čtvrtém patře dlouhého paneláku. Nad jejím bytem už je jen střecha bez strojovny výtahu, a tak žena padesát let denně šlape schody po svých.
Nedělá jí to potíže ani dnes, kdy už je bezmála dvacet let v důchodu. Má natrénováno, pro rodinu nanosila vzhůru nepočítaně tašek s jídlem i malou dceru v náručí.
„Když sem jdou moji přátelé, nadávají už ve druhém patře. Mně to nevadí, jsem zvyklá,“ říká šestasedmdesátiletá Hana Vítová a zve do svého bytu hosta, bez jehož pomoci by zřejmě nebyla schopná vrátit se po mrtvici do aktivního života.
Neurochirurg českobudějovické nemocnice Jiří Fiedler přijel po dvou letech a jednom měsíci svoji pacientku zkontrolovat.
Její poklidný život před časem obrátila vzhůru nohama zkostnatělá sraženina v mozkové cévě, na kterou byla standardní léčba mrtvice krátká. Nezabral nitrožilní lék, jenž má sraženinu rozpustit, kolega Jiřího Fiedlera intervenční radiolog ji nebyl schopen vytáhnout vnitřkem přes tříslo.
„Proto jsme u této pacientky s mrtvicí použili jako u první na světě otevřenou mikrochirurgii. Operace se odehrála v lednu 2017. Ženu jsme rok sledovali, zda se mrtvice nebude opakovat,“ popisuje Fiedler.
Tým budějovické nemocnice se po zákroku obával krvácení do mozku, proto pacientku po operaci na nemocničním lůžku bedlivě sledoval.
Hojení ale postupovalo nadmíru uspokojivě, takže lékaři mohli pacientku už po deseti dnech poslat na doléčení a rehabilitaci do táborské nemocnice. Fiedlera osobně zajímá, jak se tato pro něj VIP pacientka cítí i delší čas od zákroku, a proto za ní přijel. A s tím, v jaké kondici ji zastihl, mohl být spokojený.
Na vitální důchodkyni by náhodný pozorovatel nepoznal, že její život před časem visel na vlásku. Po prodělané vážné nemoci nemá žádné viditelné následky a dobře zhojená jizva po lékařském skalpelu na levém spánku je dokonale ukrytá pod vlasy. Žena je zcela soběstačná a má zase radost ze života, z dcery i vnoučat, ale také milovaných knih a hudby.
Hana Vítová, která je zvyklá návštěvám vysvětlovat, že se stejnojmennou prvorepublikovou hereckou hvězdou nemá nic společného, však má za sebou krušný návrat do standardního života.
„To ráno bylo jako každé jiné. Po osprchování jsem vyrazila v osm hodin do obchodu. A když jsem měla vše, co jsem chtěla, šla jsem platit. Ale najednou jsem nevěděla, co se děje, a navíc jsem začala hodně koktat,“ líčí nástup akutní cévní mozkové příhody Vítová.
V obchodě se jí ujala mladá ochotná prodavačka, která za ni vyřídila zaplacení nákupu a odvedla ji kus cesty k domovu.
„Já jsem věděla, kudy jdu. Ale vnímala jsem i to, že se za mnou lidi otáčejí, protože jsem působila jako opilá. Moje chůze byla klikatá. Naštěstí mě už z okna mého bytu vyhlížela dcera. Došla mi naproti, vyšla jsem až nahoru. A pak dcera hned zavolala záchranku,“ připomíná Vítová.
„A to bylo to nejdůležitější, protože pak už vše běželo, jak má, a dostala se včas do rukou neurologů a radiologů,“ dodává Fiedler.
Ačkoli žena sama pracovala čtyřicet let jako zdravotní sestra na infekčním oddělení táborské nemocnice, vůbec ji nenapadlo, že ji postihla mrtvice. Spíš uvažovala o krvácení do mozku a svou budoucnost viděla chmurně.
Sanitka ji však neprodleně odvezla do táborské nemocnice, kde prošla standardním vyšetřením, nasadili jí nitrožilní lék na rozpuštění sraženiny v mozkové cévě a rovnou ji převezli do specializovaného neurocentra v budějovické nemocnici.
„U nás následovalo složitější vyšetření, které ukázalo, že je třeba tu cévu zprůchodnit. Nešlo to ale přes tříslo. Tak jsme to udělali otevřenou operací. Rozřízli jsme pacientce hlavu a dostali se vnější cestou na střední mozkovou tepnu, v níž zkostnatělá sraženina byla. A tu tepnu jsme rozřízli, vytáhli to a zase vše zašili,“ objasňuje neurochirurg Fiedler.
Vlákno je desetkrát tenčí než lidský vlas
Náročnou operaci mozku, při níž specialisté pracují s mikroskopem a rozříznutou tepnu sešívají vláknem desetkrát tenčím než lidský vlas, popisuje tak, jako by to byl rutinní zákrok. Přitom ho budějovičtí odborníci použili v případě tohoto typu akutní cévní mozkové příhody jako první na světě.
Po roce sledování pacientky a dalším roce diskutování nad článkem o operaci vyšel v únoru 2019 její popis v oficiálním časopise Kongresu amerických neurochirurgů.
„Podobnou operaci popsali před lety lékaři z Kanady a Japonska, ale ne podle moderních postupů léčby mrtvice. Dnes máme jednoznačné důkazy, jak léčit člověka s uzávěrem velké cévy, a v naprosté většině případů to dělá intervenční radiolog přes tříslo. My jsme ho pouze zaskočili ve výjimečné situaci, kde mu to přes tříslo nešlo. Kouzlo mrtvice je, že když se operace povede, je pacient třeba už za dvanáct hodin bez poruchy hybnosti ,“ říká Jiří Fiedler.
Budějovická nemocnice přijme kolem stovky pacientů s mozkovou příhodou měsíčně, tedy 1 200 pacientů za rok.
