Francouzským symbolem uprchlické krize je dlouhodobě přístav Calais, odkud se běženci pokoušejí dostat přes kanál La Manche. Dlouhé roky zde fungoval největší uprchlický tábor ve Francii. Po jeho uzavření byla většina lidí na útěku přesunuta do detenčních center po celé zemi. Část z nich zde však zůstala nebo se přesunula do nedalekého Dunkerku.
Džungle v Calais už rok neexistuje, ale migranti na auta naskakují dál |
Zdejší tábor však v dubnu loňského roku lehl popelem. Běženci od té doby bydlí v lesích a spoléhají se na pomoc neziskových organizací. Zejména v zimě je situace kritická. Na vyřízení žádosti o azyl lidé čekají dlouhé měsíce. Mnohým dochází trpělivost a v posledních týdnech se snaží do Británie dostat za každou cenu bez ohledu na rizika.
Afghánec Aram Sabah Xalid na nerozvážnost doplatil. Nedaleko Dunkerku v oblasti Grande-Synthe ho srazil vlak. Šestadvacetiletý muž se o cestu pokoušel společně s manželkou, která mu přivolala pomoc. Záchranka ho převezla do nemocnice v Lille, kde mu lékaři museli amputovat obě nohy. Přátelé Xalida vypověděli, že Afghánec žil ve Francii několik let. Žádost o azyl mu úřady zamítly. Ostatním běžencům se prý snažil pomáhat coby kuchař v polní kuchyni.
Kruté podmínky pro žadatele o azyl
Annie Gavrilescuová z organizace Help Refugees reportérům serveru The Independent sdělila, že podobné případy jsou stále častější. V prosinci na silnicích okolo Calais zemřeli tři migranti, v listopadu přišel o život patnáctiletý žadatel o azyl po tom, co ho srazil nákladní automobil.
„Podmínky, v jakých ti lidé musejí žít, jsou tak otřesné, že jdou raději do rizika a zkusí se z toho všeho dostat ven. Značná část uprchlíků žádá ve Francii o azyl, ale při čekání na vyřízení žádosti nemají kde bydlet,“ popisuje Gavrilescuová. Azylové řízení může trvat několik měsíců.
Francie v roce 2017 obdržela více než 100 tisíc žádostí o azyl. Nejpočetnější skupinu mezi loňskými žadateli tvořili Albánci, kteří ale nemají valné šance azyl získat. Druhou zemí v pořadí je Afghánistán s 5987 žádostmi, z nichž se vyhovělo 83 procentům. Následuje Haiti, Guyana, Súdán a Guinea. Vysledovat se dá také silný růst počtu migrantů z frankofonní západní Afriky, zejména z Pobřeží slonoviny, který se více než zdvojnásobil, a také z Konga.
Macron ustupuje od rázného řešení uprchlické krize
Loni v létě francouzský prezident Emmanuel Macron prohlásil, že chce do konce roku dostat migranty ve Francii „pryč z ulic a lesů“ a do speciálních ubytoven. To se mu však dosud nepodařilo. Francouzské úřady v zimě postup vůči migrantům přitvrdily a Macron se za to dočkal kritiky i z řad vlastní politické strany.
Tábor u přístavu Dunkerque lehl popelem, zřejmě kvůli sporům uprchlíků |
V listopadu ministr vnitra Gérard Collomb podle dokumentu citovaného deníkem Le Monde nařídil regionálním úřadům nekompromisní kurz proti migraci. Měli „jednat rychle“ ve vyhošťování neúspěšných žadatelů o azyl a do týdnů přijít s výsledky. Prosincové instrukce šly ještě dál. Collomb vyzval zástupce krajů k sestavení „mobilních jednotek“, které by prováděly kontroly v nouzových domovech s cílem zjistit status ubytovaných.
Od prosince loňského roku byl rozebrán tábor afghánských migrantů v oblasti Pas-de-Calais na severu Francie, další na východě země ve městě Mâcon a uzavřen byl rovněž tábor na březích Seiny v Paříži, odkud bylo 131 běženců přesunuto do útulků. Jen z pařížských ulic bylo za poslední dva roky evakuováno na 30 tisíc lidí.
Macron před pár dny ze svého tvrdého přístupu slevil. Při podpisu dohody s britskou premiérkou Theresou Mayovou o vzájemné pomoci ve zvládání uprchlické krize prohlásil, že se zkrátí čas potřebný pro vyřizování azylových řízení migrantů. Vyzval také k „lidštějšímu přístupu“ při zvládání krize. Za další posílení bezpečnostních opatření v oblasti severofrancouzského města Calais Británie v rámci dohody zaplatí Francii 44,5 milionu liber (1,3 miliardy korun).
11. dubna 2017 |
