Ony důvěrné telefonáty proběhly mezi kapitánem Ašrafem Cholím a třemi moderátory televizních talk show, které v Egyptě významně ovlivňují veřejné mínění. Cholí jim objasnil postoj egyptského bezpečnostního aparátu k Trumpově prohlášení a vysvětloval, že Egypt ho sice odsoudí, ale roztržka s Izraelem a další palestinská intifáda není ve státním zájmu.
Moderátoři by proto neměli vířit vášně, ale spíše vést diváky k tomu, aby to přijali jako fakt. Palestinci se místo východního Jeruzaléma budou muset smířit s Ramalláhem, kde dnes sídlí jejich vláda.
„Jaký je vlastně rozdíl mezi Ramalláhem a Jeruzalémem?“ ptá se kapitán Cholí na nahrávkách telefonátů s televizními moderátory. „My to stejně jako naši arabští bratři odsoudíme,“ komentoval rozhodnutí amerického prezidenta a dodal: „A pak se z toho stane realita. Palestinci se bránit nemohou a my do války jít nechceme. Svých problémů máme více než dost.“
Moderátoři podle listu The New York Times do telefonu slíbili, že se instrukcemi zpravodajských služeb budou řídit. Egyptská státní televize a provládní média během uplynulého měsíce skutečně ke kauze kolem Jeruzaléma mlčely.
Slova, slova, slova
Donald Trump uznal Jeruzalém za hlavní město Izraele loni na počátku prosince a rozpoutal tak hlasité protesty v muslimském světě. Demonstrovalo se od Tuniska po Indonésii. Arabské státy jeho krok veřejně odsoudily, egyptští duchovní americkému viceprezidentovi před jeho návštěvou Blízkého východu zabouchli dveře před nosem a Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci odsuzující USA.
A to je asi tak všechno. Protesty postupem času utichly, obavy z nového palestinského povstání se nenaplnily a otázka Jeruzaléma zmizela ze světových médií. Palestinský komentátor Mohammed Abu Gosh poznamenává, že arabské státy určitě měly k dispozici silnější diplomatické prostředky, jak dát najevo svůj nesouhlas, ale nevyužily je.
„Aspoň jsme měli zavřít americké ambasády v arabském světě,“ povzdechl si Gosh. „Bývaly časy, kdy arabské vlády musely ukázat, že pro Palestince něco dělají. Ale to už dnes na Blízkém východě neplatí. Jsou to jen prohlášení, sliby, odsudky. Slova, slova, slova.“
Co dál?
Egypt s Izraelem svedl v minulosti tři války, všechny prohrál. V roce 1979 s ním uzavřel mírovou smlouvu a uznal existenci židovského státu. Káhira sice i pak izraelskou okupaci palestinských teritorií kritizovala, ale potichu se s ní smířila. Saúdská Arábie loni k překvapení mnohých začala tajně s Izraelem dojednávat hospodářské vztahy. Obě země dostal k jednacímu stolu společný nepřítel: Írán (čtěte: Neuvěřitelné námluvy. Izrael se sbližuje se Saúdskou Arábií).
Ambiciózní korunní princ Mohammed bin Salmán si podle diplomatických zdrojů měsíc před Trumpovým projevem pozval palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse do Rijádu a předestřel mu Trumpovu vizi výrazně okleštěného palestinského státu. Bez východního Jeruzaléma jako hlavního města. „Buď Trumpův plán přijměte, nebo odejděte z funkce,“ slyšel údajně Abbás.
Ambasádu by do Jeruzaléma měla přesunout i Česká republika, řekl Zeman |
Znalci regionu označují současný postoj Káhiry a Rijádu k otázce Jeruzaléma za historickou změnu. „Před deseti lety by něco takového nebylo možné. Arabští lídři by jasně dali najevo, že se s tím nesmíří,“ míní odborník na blízkovýchodní konflikt Shibley Telhami.
Jenže dnes už volání do boje za palestinský stát s Jeruzalémem jako hlavním městem nefunguje. Arabské státy mají po válce v Iráku, Sýrii a Jemenu a zvěrstvech Islámského státu jiné priority. Egypt má plné ruce práce s teroristy na Sinaji, Saúdská Arábie je pohlcená přetahovanou s Íránem.
Podle listu The New York Times proto nyní mezi Palestinci začíná sílit přesvědčení, že řešení blízkovýchodního konfliktu v podobě dvou států je mrtvé. Izrael mírových dohod z Osla využil jen k budování osad a proto je načase smířit se s tím, že svůj stát nikdy mít nebudou. Místo toho by měli bojovat za svá rovná občanská práva v rámci Izraele.
