Počátkem roku 1918 už byly války mezi americkou vládou a rudokožci takřka minulostí, od posledních velkých bitev uplynuly desítky let. Na jihu Spojených států nicméně představovali problém indiáni kmene Jakiů, kteří už od počátku 19. století vedli spory s Mexikem o nezávislost. Za hranice do Arizony si jezdili obstarávat zbraně, přitom však přepadávali místní rančery a zabíjeli jejich dobytek.
Velitel arizonské oblasti plukovník J. C. Friers proto zpřísnil dohled nad hranicí.
Pohraniční stráž tehdy neexistovala, úkol tak připadl armádním oddílům. Úkol hlídat strategický přechod v údolí Bear Valley dostala po Novém roce 1918 kavalerie pod vedením kapitána Fredericka H. L. Rydera.
Podle plukovníka Harolda Wharfielda, který události popsal na základě svědectví účastníků střetu ve své knize Desátá kavalerie a pohraniční boje, bylo údolí nebezpečnou, neobydlenou oblastí. Zároveň v ní mělo docházet k tajemným zmizením obyvatel, jednalo se však o nepotvrzené zprávy.
Odvaha a dětský bojovník
Díky příhodnému umístění na hřebeni hlídka 9. ledna zpozorovala skupinu asi třiceti indiánů, která se pohybovala přes údolí. Jezdecký oddíl se je okamžitě vydal sledovat. Poté, co v údolí vojáci objevili opuštěné ruksaky, je zničehonic střelbou překvapilo asi deset Jakiů.
Rozpoutala se přestřelka, při níž indiáni svým typickým způsobem využívali skalisek a křovin jako krytí. Během necelé půlhodiny palby se kavaleristům podařilo zranit jednoho z Jakiů a posléze přimět indiány ke kapitulaci. Raněným byl vůdce indiánů, který navzdory lékařské pomoci později zemřel.
Ukázalo se, že tlupa chtěla kavaleristy pouze zdržet, aby zbytek skupiny mohl uprchnout. Což se jim podařilo. Wharfield k tomu napsal: „Byl to od indiánů odvážný čin a kavaleristé se zajatci zacházeli s respektem hodným bojujících mužů. Obzvlášť obdivuhodný byl objev jedenáctiletého chlapce, který udatně bojoval po boku starších jedinců.“
Nepatrný střet ukončil staletí bojů
Z hlediska rozměrů se jednalo o nicotnou rozmíšku. S bilancí jednoho úmrtí se ani zdaleka nemůže srovnávat s krvavými bitvami 19. století. Událost však znamenala konec jedné dlouhé etapy americké historie.
Války mezi kolonizátory a domorodými obyvateli Ameriky především kvůli půdě trvaly už od přelomu 16. a 17. století. Střet dvou zcela odlišných kultur končil často vojenskými konflikty, mezi nejznámější z nich patří Bitva u Little Bighornu z roku 1876 nebo masakr u Wounded Knee v roce 1890.
Ačkoliv se jako poslední větší ozbrojený střet mezi Spojenými státy a indiány udává právě masakr u Wounded Knee, skoro symbolický souboj v údolí Bear Valley z ledna 1918 byl tím úplně posledním.
