„V srpnu šedesát osm jsem byl bezradný. Nešťastný. Plný slz. Nedovedl jsem předpovídat, neměl jsme ponětí, co bude se mnou za týden, co za rok. Nemělo by to smysl. Dneska jsem opět v Liberci. V demokratické republice.“
Těmito slovy se loučil s lidmi v liberecké knihovně 21. srpna roku 2003 herec Jan Tříska.
Přijel sem společně s tehdy již bývalým prezidentem Václavem Havlem, aby zavzpomínali, jaké pro ně byli první dny sovětské okupace. Zastihla je právě v krajském městě. Třískovi a Havlovi tehdy bylo jedenatřicet, resp. dvaatřicet let a v libereckém rozhlase strávili týden.
Při střelbě celé náměstí lehlo na zem
Havel s Třískou přijeli na pozvání architekta Miroslava Masáka do liberecké galerie, které tehdy šéfovala Hana Seifertová. Když se dozvěděli, že ve městě jsou Rusové, vydala se celá společnost až k radnici.
Třískův pád do řeky nebyla sebevražda, řekla policie |
„Bylo to nečekané setkání. Stáli jsme v podloubí, bylo nás tam pět, já s manželkou, nějaký policista s bílou čepicí na hlavě, Jan Tříska a vedle něj takový menší, usměvavý chlapík, a to byl Havel. Tříska byl svěží, úžasný. Když z toho jednoho tanku začali střílet slepými náboji, tak celé náměstí lehlo na zem. My jsme se pak všichni společně plazili do jednoho průjezdu, tam, jak byla lékárna, a na tom dvoře nám pan domácí říkal, že nás zavře do kumbálu na uhlí, aby nás nikdo nenašel. Ale Havel si v tu chvíli všiml, že střelba ustala, a tak jsme se rozešli,“ popsal dramatické události bývalý poradce Václava Havla, filozof Jan Šolc.
Pak už se prý s Třískou nikdy nesetkal. „Bohužel, osobně už jsme se nepotkali. Viděl jsem jej v divadelní inscenaci, kde byl úžasný. Je ho velká škoda, odešel Pan herec,“ poznamenal k hercovu nečekanému a nevyjasněnému skonu (Jan Tříska zemřel po pádu z Karlova mostu, čtěte zde).
Václav Havel s Janem Tříškou při setkání v Liberci v roce 2003.
Přímo v rozhlase, v srpnu 1968, viděl herce při práci také turnovský novinář a dokumentarista Milan Brunclík. Bylo mu tehdy sedmnáct let a v rozhlase byl jako elév-praktikant. Do libereckého studia vozil příspěvky z Turnova, a tak tu zastihl i Havla s Třískou. Bývalý prezident psal komentáře a herec je pak četl.
„Ten jeho proslov byl perfektní. Obratně pak Havlovi sekundoval, když vymýšleli únikovou strategii v případě, že nás obsadí a my budeme muset utéci z rozhlasu pryč. Havel říkal, že Flekna, to byl slavný liberecký mistr zvuku, pustí hymnu a my utečeme lesíkem pod zámečkem,“ zavzpomínal novinář.
Před čtrnácti lety v knihovně se ostatně ke svým textům pro liberecký rozhlas vrátil i sám Havel. „Já psal texty a Jan je v rozhlase předčítal. Trochu je zbreptával. Byl rozrušený a navíc text nemohl přečíst. Měl jsem v něm spoustu škrtanců a vsuvek,“ řekl před lety v zaplněné aule knihovny.
Sovětská okupace nevzala národu pouze svobodu, ale podle Dagmar Helšusové, bývalé ředitelky krajské knihovny, i skvělého herce. V roce 1977 se Tříska rozhodl emigrovat do Kanady, posléze přešel do Spojených států.
„Kvůli politice jsme byli ochuzeni o spoustu jeho krásných rolí,“ konstatovala Helšusová. „Je mi to moc líto, těšila jsem se, že ho uvidím v dalším filmu,“ lituje Třískova úmrtí.
Právě ona dělala herci i bývalému prezidentovi společenský doprovod, když se před čtrnácti lety do Liberce vrátili. „Bylo to pro mě tehdy první setkání s panem Třískou a musím říci, že to byl velmi přívětivý a skromný člověk na to, jaká to byla velká herecká osobnost,“ dodala.
