Dvě patnáctimetrové jachty Bagheera a Snow Dragon II se na cestu vydaly už na počátku srpna z přístavu Nome na Aljašce. Před sebou tehdy měly minimálně 5 600 kilometrů dlouhou cestu k Arktidě. Na palubě vezou zkušenou posádku. Velí jí proslulý britský polárník Pen Hadow a nizozemský mořeplavec Erik de Jong. Ti se starají nejen o samotná plavidla, ale také o tým vědců.
Vědci nechají zamrznout svou loď v Arktidě, rok budou driftovat kolem pólu |
Aktuálně se výprava nachází asi tisíc kilometrů od severního pólu nad 80 stupni severní šířky. Polohu plavidel můžete sledovat na oficiálních stránkách projektu Arctic Mission. Na Aljašku by se výprava měla vrátit v polovině září.
Jedním z hlavních cílů expedice bylo zmapovat, jak ubývá led v Severním ledovém oceánu. Dosavadní plavba překonala podle posádky ty nejhorší obavy. „Aktuálně už jsme narazili na masu ledu, ale až dosud jsme proplouvali volnými vodami celkem bez problémů. Věřím, že dříve nebo později se některá jachta dostane až k 90 stupňům severní šířky,“ uvedl Hadow pro server The Independent. „Pokud sem mohly doplout dvě jachty, představte si, co to bude znamenat pro velké rybářské a dopravní lodě,“ upozorňuje.
Úbytek ledu v Arktidě
Hadow spolu se svým týmem potvrdil vědecké studie, které varují před radikálním úbytkem arktického ledu. Podle dosavadních předpovědí by už po roce 2030 mohla přijít Arktida téměř o veškerou ledovou pokrývku. Otepluje se totiž více než zbytek planety. Průměrná zimní teplota na Špicberkách například za posledních deset let vzrostla o deset stupňů Celsia.
Jachta Bagheera a Snow Dragon II.
Tým expedice Arctic Mission.
Vedoucí výpravy Hadow má s expedicemi do nehostinných ledových končin Země velké zkušenosti. V minulosti se sám a bez zásobování vydal až k severnímu pólu, později tento výkon zopakoval i v Antarktidě, kde došel až k pólu jižnímu. První cestu z Kanady do nejsevernějšího bodu planety však už nikdy nezopakuje. Led je totiž tak tenký, že pěší expedici neumožňuje.
Cílem aktuální expedice nebyla pouhá plavba směrem k pólu. Během cesty se vědci snažili nasbírat co největší množství dat, které následně využijí při mapování dopadů globálního oteplování na arktickou oblast. Tím nejjednodušším bylo fotografování polární fauny.
Pen Hadow
Mnohem většího nasazení bylo v drsných podmínkách zapotřebí při studiu zooplanktonu, fytoplanktonu a mikrobů. Na desítkách míst posádka odebírala také vzorky ledu, vody a vzduchu. Měřili salinitu i obsah živin ve vodě.
Studium arktického prostředí je podle Hadowa klíčové pro jeho budoucí ochranu. „Ledový příkrov ustupuje, to je pro místní prostředí samo o sobě vekou ranou. Nyní stojíme před další velkou hrozbou – příchodem lidí,“ varuje. „Doufám, že naše bádání lidem ukáže, že se zde nachází velké bohatství, které ale nakonec uzmou jen vyvolení. Pokud s tím jako lidstvo něco neuděláme,“ dodává.
Ruský tanker a plavba bez ledoborců
Vývoj v posledních měsících mu dává za pravdu. Na sklonku srpna ohlásilo Rusko velký úspěch při zdolávání vod na takzvané Severní arktické cestě. Moderní ruský tanker tehdy tuto cestu vůbec poprvé zdolal zcela bez pomoci ledoborců. Trasu přes ledový arktický příkrov Severní cesty zvládl za devatenáct dní, tedy o třicet procent rychleji, než při běžně využívané plavbě přes Suezský průplav.
Na sklonku srpna dorazily jachty až k pevnému ledovému příkrovu za 80 stupni severní šířky.
Posádka během plavby prováděla celou řadu experimentů a sbírala vzorky pro pozdější analýzu v laboratořích.
Ruská vláda odhaduje, že do roku 2020 zájem o dopravu touto oblastí vzroste až desetkrát, uvádí agentura TASS. Severní arktická cesta přitom až dosud byla pro konvenční dopravní plavidla po většinu roku uzavřená.
Rusko mašíruje do Arktidy, staví atomové ledoborce a polární základny |
Proplouvat se zde dá za doprovodu ledoborců jen během nejteplejších čtyř měsíců v roce. Nasazení moderních tankerů, kterých chce Rusko do Arktidy vyslat patnáct, toto dopravní okno rozšiřuje v podstatě na celý rok (více zde).
Ledový příkrov Arktidy a Antarktidy globálním oteplování trpí nejvíce. Ukazuje to pohled na statistiky. Antarktická ledová pokrývka je o 6,3 procenta pod dlouhodobým průměrem z let 1981 až 2010. Jedná se o druhou nejnižší zaznamenanou hodnotu od počátku měření před čtyřiceti lety. V Arktidě je ledová pokrývka o 7,5 procenta pod průměrem.
Dosavadní trasa plavidel.
