Kra o rozloze asi 5 800 kilometrů čtverečných se od šelfového ledovcového příkrovu Larsen C neodlomila neočekávaně. Vědci pozorovali růst praskliny už v šedesátých letech minulého století, uvádí NASA. V prosinci loňského roku zaznamenali skokové zvětšení. V lednu byla prasklina dlouhá 80 kilometrů, na místě kru drželo pouhých 20 kilometrů ledu (více zde). Ve středu pak výzkumníci oznámili definitivní oddělení (více o něm zde).
Rekordní kraVůbec největší kra v historii dostala označení B-15. Od největšího šelfu v Antarktidě se oddělila v březnu 2000. Na délku měřila 295 kilometrů, na šířku 37 kilometrů. Zaujímala plochu jedenáct tisíc čtverečných kilometrů a velikostí se tak vyrovnala Středočeskému kraji. Postupem let se kra rozpadla na několik částí. Některé odpluly stovky kilometrů od místa oddělení (na trasu se můžete podívat zde). Pozůstatky kdysi největší kry v moři pluly ještě v roce 2015, jak ukázaly snímky NASA. |
První otázkou laické veřejnosti bylo, kam bude gigantická kra, která dostala nepříliš chytlavé označení A68, směřovat, a zda představuje nějaké nebezpečí. Směr takzvaného driftingu lze předvídat jen těžko. NASA odhaduje směřování kry zprvu čistě na sever a později stočení na severovýchod.
Hlavní výzkumník projektu MIDAS Adrian Luckman, který zlom na ledovci Larsen C v posledních letech sledoval, předpovídá jeho pozvolný rozpad. „Je malá šance, že by mohl zůstat vcelku, mnohem pravděpodobněji se rozpadne na menší části. Některé kusy mohou zůstat v oblasti mnoho desetiletí, jiné mohou driftovat na sever do teplejších vod,“ sdělil Luckman serveru CNN.
Odborník na ledovce Tas van Ommen z Australian Antarctic Division si myslí, že gigantická kra nějakou dobu zůstane nedaleko ledovce Larsen C. „Kra těchto rozměrů vydrží mnoho let a možná i desetiletí. Až po kombinaci tání a rozpadu na menší kusy kra postupně zcela zmizí,“ dodává.
Případný pohyb kry je extrémně důležitý pro bezpečnost plavidel, která se v regionu pohybují. Aktuálně jim žádné problémy nehrozí. Podle Luckmana musí být na pozoru jen výzkumná plavidla, která se vydávají do bezprostřední blízkosti antarktických břehů.
Podívejte se na vývoj praskliny na šelfovém ledovci Larsen C:
Further updated #Sentinel animation showing development of the rift from May 2016 until the #bigberg calving in July 2017. @ESA_EO pic.twitter.com/QQ1zgTMy7x
— Adrian Luckman (@adrian_luckman) 12. července 2017
Nebezpečí od kry však v současnosti paradoxně nesouvisí s její velikostí. „Když se nad tím zamyslíte, tak takto velký monolit nemůže nikam rychle odplout. Je také velmi tlustý, takže se může zasekávat o výběžky na mořském dnu,“ popisuje van Ommen. Na volné moře se podle něj vydá až za několik let, pravděpodobně až po rozpadu na menší kusy. Ty už by se mohly dostat do plavebních cest.
„Z dlouhodobého hlediska mohou tyto kusy zasáhnout do lodní dopravy. Budeme je muset bedlivě monitorovat,“ vysvětluje van Ommen. Až k pobřeží Jižní Ameriky nebo Afriky se však podle něj kusy kry pravděpodobně nedostanou. Připomíná však, že před několika lety bylo možné pozorovat pozůstatky velké ledovcové kry až od pobřeží Nového Zélandu.
Odlomení obří kry nebude mít vliv ani na vzestup hladiny moří a oceánů. Podle vědců je to logické. Už jako součást šelfového ledovce Larsen C totiž kra v podstatě plavala ve vodě. Princip popisují na kostce ledu ve sklenici vody. I když kostka roztaje, hladina ve sklenici znatelně nevzroste. Tento princip pochopitelně neplatí pro případy, kdy se do moře sesune pevninský led (více o principu vlivu ker na hladinu moří a oceánů najdete zde).
Trhlina se začala prudce zvětšovat v prosinci.
Další snímek z února letošního roku.
Hojně diskutovanou otázkou je také vliv klimatických změn na odlomení kry. Názory vědců se liší. Profesor Luckman se staví spíše na stranu skeptiků. „Nemáme žádné důkazy, že klimatické změny měly na tuto událost přímý vliv. Nemáme důvod si myslet, že by se to nestalo i bez růstu globální teploty způsobené lidskou činností,“ vysvětluje. Zároveň však dodává, že samotný šelfový ledovec je aktuálně ustoupený nejvíce v historii, k čemuž mohl přispět lokální růst teploty.
Podle profesora EricaRignota z University of California, který spolupracuje také s NASA, však globální oteplování dlouhodobě destabilizuje Antarktidu. „Led začíná ustupovat, protože se šelfové ledovce postupně tenčí kvůli oteplování. Tím se dostaneme do bodu, kdy celý šelf zkolabuje,“ popisuje.
Jak fungují „krajinotvorné“ procesy v Antarktidě?
Vědce proto místo osudu gigantické kry zajímá spíše vliv na Antarktidu a zdejší šelfové ledovce, píše server Scientific American. Šelfový ledovec je zvláštním typem přírodního tělesa tvořeného ledem, které pokrývá moře v souvislé vrstvě při pobřeží pevnin a ostrovů v polárních oblastech. Důležité jsou zejména kvůli tomu, že brání velkým kusům ledu v odplouvání na oceán.
Odborníci je často označují za pomyslný korkový špunt v lahvi. Pokud šelfový ledovec zkolabuje, zrychluje se tempo odpadávání pevninského ledu do oceánu. Právě takový led může následně stát za růstem hladiny oceánů.
Odpadávaní menších částí šelfového ledovce je v určité míře běžné a je součástí jeho přirozeného cyklu. Poslední kolaps se však vymyká. Ledovec nyní může podle vědců opět dorůst, ve hřeje však i jeho další rozpad. Jisté je pouze to, že nedávné události zcela změnily podobu Antarktidy. Nový tvar pobřeží je viditelný i z vesmíru a obrys ledového kontinentu zanesený v mapách a atlasech tak již neodpovídá skutečnosti.
Podívejte se na snímky z ledna letošního roku, na kterých je vidět prasklina podél podél šelfového ledovce Larsen C:
