„Pokud můžeme Charliemu pomoci, bude nám potěšením tak učinit,“ napsal v pondělí na Twitteru Trump. Hlava katolické církve zase volá po respektování přání rodičů - Connie Yatesové a Chrise Garda. Ti již delší dobu usilují o transport svého syna do USA na experimentální léčbu, to však britské soudy nepovolily. Nově rodiče komunikují také s vatikánskou nemocnicí Bambino Gesù.
Na přesun Charlieho do Spojených států se ve sbírce vybralo již přes 1,3 milionu liber (37 milionů korun), avšak peníze nejsou problém. Lékaři z londýnské nemocnice Great Ormond Street Hospital se domnívají, že v nejlepším zájmu dítěte je ukončení podpory životních funkcí a v průběhu jara jim daly za pravdu hned tři britské soudy. Londýnský nejvyšší soud nevěří ani v úspěšnost experimentální, nukleosidové terapie.
„Chápu stanovisko, že chlapec je natolik postižen encefalopatií, že jakýkoli pokus o léčbu by byl marný,“ cituje deník The New York Times neurologa z amerického střediska, které nabídlo, že nový druh léčby zajistí. „Souhlasím, že zlepšení stavu po této léčbě je velmi nepravděpodobné,“ uvedl neurolog pro britské soudy.
Přesto je dnes Charlie Gard v centru pozornosti a rodiče stále věří v jeho záchranu. „Pokud on stále bojuje, pak bojujeme i my,“ napsala na Facebook matka Connie Yatesová.
„Pokud on stále bojuje, pak bojujeme i my,“ napsala na Facebook matka Charlieho Connie Yatesová.
Britské zákony však na první místo staví práva dítěte, nikoli právo rodičů o něm rozhodovat. Zapojení soudů do lékařských rozhodnutí není v Británii neobvyklé, pokud se názory lékařů a rodičů ohledně léčby rozcházejí. A londýnský nejvyšší soud je toho názoru, že další léčba by mohla Charliemu způsobit „bolesti a utrpení“.
„Byla to otázka toho, co je nejlepší pro dítě,“ řekla agentuře AP Claire Fentonová-Glynnová, odbornice na práva dětí na univerzitě v Cambridge. „Je to neskutečně těžké rozhodnutí a pro soudce i lékaře nebylo snadné jej učinit. Je strašlivé rozhodovat o takové věci,“ dodává.
Česká právní úprava v těchto případech vychází z hodnoty lidského života jako hodnoty absolutní. „Naše medicína je (se značnou nadsázkou) chápána jako povinnost léčit, v každém případě, za každou cenu, bez ohledu na všechno kolem. Léčí i tehdy, je-li to marné, je-li to zbytečné, a je-li to nedůstojné, protože pacient už z léčby nemá prospěch,“ uvedl pro server e15 Petr Šustek z Centra zdravotnického práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Jednoznačné stanovisko o tom, jak by případ Charlieho Garda dopadl v ČR, však nezaujal.
