Napravují prezidentské milosti v některých případech nepřiměřenou tvrdost zákona, nebo se využívají spíš jako politický nástroj? O mimořádné pravomoci prezidentů v české justici ve čtvrtek diskutovali ve Sněmovně odborníci.
Na semináři, který zaštítila místopředsedkyně ústavně právního výboru a bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková, vystoupila zvučná jména české právní vědy i praxe. Vedle Rychetského se zúčastnili například předseda Nejvyššího soudu Josef Baxa či odborníci na ústavu Jan Kysela a Aleš Gerloch.
Podle Rychetského je prezidentská milost v současné podobě extrémní zásah do dělby moci a nezávislosti justice. Přesto se vyslovil pro zachování tohoto institutu. „Z mé optiky převáží názor, že přes možná rizika zneužití,..., tuto pravomoc demokratický a právní stát potřebuje, byť především pro situace, kdy zcela nefunguje právní stát,“ uvedl předseda Ústavního soudu (ÚS).
Rychetský se zamyslel rovněž nad možnostmi, jak současnou pravomoc prezidenta udílet milosti upravit. Jednou z variant je povinnost získat kontrasignaci například ministra spravedlnosti, vlády, jiného orgánu, nebo vymezit podmínky zákonem. S tím však předseda ÚS nesouhlasí, protože by se tím prezidentské milosti zpolitizovaly.
Úpravu zákona by naopak Rychetský uvítal v dohledu nad podmínkou omilostněného. „Je absurdní, aby prezident sledoval, jak se chová omilostněný,“ prohlásil. Dohled nad dotyčným by podle něj měly vykonávat soudy.
Zkrotit amnestie?
Řečníci se na zavedení spolupodpisů jiných orgánů neshodli. „Já bych se klonil k tomu, aby ten institut byl spojen s kontrasignací,“ oponoval Rychetskému vedoucí katedry ústavního práva PF UK Aleš Gerloch. Gerloch by změnil pravidla pro vyhlášení amnestie, vyzval k přijetí amnestijního zákona. Pravomoc by z prezidenta přenesl na parlament, protože podle něj je to politické rozhodnutí.
Kontrasignaci by se nebránil ani odborník na ústavní právo Jan Kysela, ale pravidla pro spolupodepisování jsou podle něj v českém právním prostředí nejednotná. Co se týče samotných milostí, podle Kysely jsou vnímány jako monarchický relikt. „Ale pojem monarchie není pejorativní, to je dispocie,“ upozornil.
Kysela si myslí, že do problematiky promlouvá i zavedení přímé volby prezidenta. Pro případné sponzory kandidátů totiž mohou být lákavé jen dvě pravomoci prezidenta, a to složení rady České národní banky a právě milosti.
V poslední době téma prezidentských milostí rozvířil Miloš Zeman svým rozhodnutím odpustit zbytek trestu Jiřímu Kajínkovi, jenž si odpykával doživotí za dvojnásobnou nájemnou vraždu (více zde).
Současný prezident, který jinak milostmi šetří, si právě za propuštění Kajínka vysloužil i kritiku, že se řídil oblibou trestance u veřejnosti. Ještě před samotným udělením milosti totiž Kajínka navštívila první dáma a současně šéfka volebního týmu Miloše Zemana Ivana Zemanová (psali jsme zde).
„Tohle je asi případ politického nástroje, je to forma komunikace s voliči,“ řekl ke Kajínkovi Kysela s tím, že propuštěný vězeň má z jemu neznámých důvodů jánošíkovskou pověst.
Relikt z dob absolutistických panovníků
Samotná existence prezidentských milostí se nelíbí předsedovi Nejvyššího správního soudu (NSS) Josefu Baxovi. Označil ji za středověký nástroj, který pochází z dob, kdy měl panovník absolutní moc. Tato éra je však podle něj pryč. „Bude to sto let od konce monarchie. Padání na kolena a volání ’pane, smiluj se’ bychom měli sledovat jen v historických filmech,“ míní Baxa.
Podle něj možnost milosti vypovídá i o tom, jak společnost vnímá funkci prezidenta. „Jestli to má být spíše panovník, který vládne z boží milosti, nebo první úředník státu s jasně vymezenou pravomocí a rolí,“ zamyslel se.
„Stále častěji se používá jako politický nástroj,“ řekl s tím, že vyvolává i milosti vyvolávají i pocity křivdy, nespravedlnosti, nerovnosti či svévole. Podle Baxy má justiční soustava dostatek opravných prostředků.
„Mám v kanceláři spoustu případů, kdy selhaly všechny procesní pojistky,“ odvětila na to bývalá ministryně spravedlnosti a nyní poslankyně Helena Válková.
