„Už mi řekli, že se mám vrátit k vařečce. Na druhou stranu mě spousta lidí chválí a říká, že my ženy jezdíme citlivěji a opatrněji,“ uvažuje řidička autobusu Renata Květová. V libereckém dopravním podniku usedá druhým rokem za volanty autobusů.
„Dnes již nejsou pozice mužské, či ženské. Žena řídí autobus, muž zase dělá úspěšného kadeřníka. To jsou běžné profesní obrazy současnosti. S touto realitou pracují i naši personalisté,“ doplňuje k tomu mluvčí Dopravního podniku Liberce a Jablonce nad Nisou Martina Poršová.
Řízení autobusu se blíží osobnímu autu
Zájem o řízení tramvají ze strany žen je podle ní dlouhodobý. Velkému zájmu o řízení autobusů pomáhají i moderní parametry vozů. Nevyžadují už tolik fyzickou sílu jako kdysi. Řízení se blíží osobnímu autu, jen s podstatně většími rozměry. „Autobusy jsou dnes v daleko vyšším komfortu, mají například posilovače řízení nebo automatické převodovky,“ přibližuje Poršová.
Přestože už ženy za volantem autobusů nejsou v Liberci ničím neobvyklým, za volantem působí přeci jen jinak než mužští kolegové. „Žena řidička tlumí lépe vášně rozčileného cestujícího, dochází k menšímu počtu konfliktů,“ přidává příklad mluvčí.
„Možná máme opravdu i výhodu v tom, že jsou na nás cestující méně arogantní,“ uvažuje řidička Renata Květová. „Největší problém jsem zatím měla s opilými lidmi. K té vařečce mě mimochodem poslal člověk, který byl podnapilý. Další opilý nebo zdrogovaný člověk chtěl zase u zámečku vystoupit, když jsme kvůli závadě na semaforu stáli asi deset minut. Nemohla jsem ho ale pustit, protože by vstoupil rovnou do rušné silnice,“ vzpomíná Květová.
„Když jsou cestující střízliví, myslím, že jsou k ženě řidičce ohleduplnější. Konfliktům se ale snažím vyhýbat. Snažím se vše řešit spíš s úsměvem, a tak to zahrát do autu a spíš agresi klidnit,“ doplňuje šoférka.
Počet nehod není vyšší než u mužů
Počet nehod není u řidiček vyšší než u mužských kolegů. Ze statistiky nevybočuje ani Renata, za dva dva roky jen jednou odřela autobus o sloup. Ke kolizi došlo během prvního měsíce. „Než člověk dostane správný odhad šíře vozu, že se vytáčí zadek, kola zatáčí jinak,“ přibližuje Renata Květová.
Největší strach dnes má z náhlého brzdění. Aby cestující nepopadali. Zvlášť, když veze kočárek: „Nejhorší jsou střelci, co sešlápnou plyn a rychle se před vás natlačí. Z těch mám asi největší obavu.“
Na začátku zmíněnou pochvalu, že ženy jezdí ohleduplněji, ale Renata Květová nesdílí. „Myslím si, že není až takový rozdíl, jestli je to žena, nebo muž. Asi je to spíš o lidech,“ říká řidička.
„Různé průzkumy ukazují, že ženy obecně preferují při své jízdě bezpečnost, neriskují a jsou trpělivější,“ zmiňuje mluvčí Poršová. „Ale takoví jsou i naši řidiči muži, a to je fajn,“ doplňuje diplomaticky.
Řidička Renata před nástupem k dopravnímu podniku pracovala jako provozní, chybělo jí ale dynamičtější zaměstnání. V dopravním podniku se ucházela původně o práci řidičky tramvaje, kvůli výluce ale brali zrovna jen šoféry autobusů. „Začala jsem a uvidíme, jestli skončím u tramvají,“ podotýká Květová.
„Kdybych věděla, že mě to tak chytí, přišla bych už dřív.“
Jako řidičky dnes u dopravního podniku pracují někdejší zaměstnankyně supermarketů, kancelářské pracovnice, bývalé zdravotní sestry nebo pošťačky. „Už několikrát slyšeli věty typu: ‚Kdybych věděla, že mě to tak chytí, přišla bych už dřív‘,“ tvrdí mluvčí.
Podle ní fungují také reference nových řidiček u bývalých kolegyň a kamarádek. „Stále častěji se na profesi řidičky ptají studentky odborných škol a maturitních oborů, které po dopravním podniku provázíme při exkurzích nebo zde absolvují praxi,“ prozrazuje mluvčí.
Podle ní nemají řidičky ve většině případů žádné úlevy. „Jezdí vše, i soboty a neděle. Výjimky děláme u žen, které mají malé děti a například na Vánoce. Zde se snažíme ženám vyjít vstříc a dát volno, vždy v souladu s provozními možnostmi,“ přiznává Poršová.
