Kdo dovnitř nechtěl, zůstal před hospodou, kde je pergola, a nakupoval si vše potřebné přes okénko.
„Mohu si přece jako podnikatel dovolit vyhradit restauraci určité skupině lidí pro její činnost. To mi přece nikdo zakázat nemůže. Pokud bude chtít být návštěvník součástí uzavřené společnosti, tak se mu meze nekladou a bude vítán,“ popsal spolumajitel hospody Josef Hájek.
Protikuřácký zákon znamená podle něj popření tržní ekonomiky. „Trh určuje poptávku a já se jí musím přizpůsobit, což dělám. K nám chodí 90 procent kuřáků a 100 procent personálu také kouří,“ uvedl majitel.
Ten prý neví, co řekne své servírce, kuřačce. „Nechá tu hosty samotné, když tu má majetek, za který zodpovídá, a půjde ven kouřit? Je ze situace vyřízená, protože bez cigarety být nemůže,“ řekl Hájek na adresu servírky, která v restauraci pracuje 39 let a je v ní někdy i sedm hodin sama.
Hájek uvažuje o zřízení uzavřeného klubu, kde každý příchozí dostane kartičku s nápisem Klub kuřáků. „Ještě jsem se nerozhodl, i když kartičky mám připravené. Budu zkrátka přemýšlet o tom, jak vydělat peníze, které potřebujeme k tomu, abychom vyžili, zaplatili personál a neskončili na úřadu práce. Dobře víme, že jako hospodští nedostaneme žádné dotace - jako třeba zemědělci,“ posteskl si Hájek, který v pohostinství dělá 45 let a hospodu má ve vlastním domě.
