Videa, jak se Trump zdraví s ostatními politiky, se poslední měsíce rychle šíří po internetu a americká média obratem překřtila styl pozdravu prezidenta jako „trumpshake“.
Podstata tkví v momentu překvapení. Trump své protějšky často zaskočí. Je prvním, kdo ruku podává. Protějšek si rychlým zaškubnutím přitáhne k sobě a někdy ho tak i vyhodí z rovnováhy.
Podání ruky by přitom mělo být gestem míru. Jeho kořeny sahají hluboko do historie, kdy samotnou podstatou potřesení byla demonstrace, že přistupující nemá v rukávu zbraň.
„Nevím, jak velké má Trump ruce, ale jeho podání ruky je malou hypermaskulinní demonstrací síly,“ uvedl pro britský list The Guardian profesor Moustafa Bayoumi z americké Brooklyn College. Podle něj Trump tímto zvláštním chováním posouvá základy společenské etikety kamsi k podivnému způsobu, jak projevit svou autoritu.
Poražení: Mayová, Merkelová i Abé
Hojně diskutovanou událostí bylo setkání prezidenta s japonským premiérem Šinzó Abém. Trump po jednání svíral premiérovi ruku celých devatenáct sekund. Na tváři Abého je vidět značná úleva, když rozložitý newyorský magnát konečně povolil.
Britská média také nemohou zapomenout na moment, kdy do Bílého domu zavítala jejich premiérka Theresa Mayová (více zde). Při procházce podél křídla Bílého domu Trump náhle chytil Mayovou za ruku a dvakrát ji poplácal. Britský list The Guardian napsal, že toto gesto bylo ostře nevhodné a působí, jako by Trump úmyslně nepochopil, co bylo myšlené „speciálním vztahem mezi USA a Velkou Británií“, o kterém s Mayovou mluvili na tiskové konferenci (více zde).
Ještě horší zacházení zažila jiná významná politička - Angela Merkelová. S německou kancléřkou si Trump odmítl ruku vůbec podat. Novináři několikrát žádali prezidenta, aby si s kancléřkou podal ruku, aby je mohli vyfotit. V jednu chvíli se se stejným návrhem obrátila na Trumpa i sama Merkelová, ale americký prezident se ani neotočil a jeho ruce zůstaly v klíně. Bílý dům později uvedl, že Trump žádosti neslyšel (o nepodaní ruky Angele Merkelové jsme psali zde).
Vítězové: Trudeau a Macron
Pověstí o „trumpshaku“ si všimli i politici, kteří tak dostali šanci se na setkání s Trumpem připravit. Prvním, který toho využil, byl v půlce února kanadský premiér Justin Trudeau. Hned jak vystoupil u Bílého domu z auta, se k Trumpovi přiblížil, čímž mu zabránil, aby mu za ruku zatáhl. Pokud by to udělal, oba státníci by se srazili. Trudeau si navíc pomohl levou rukou, kterou pevně uchopil Trumpa za rameno.
Sebejistý Kanaďan nedal prezidentovi žádný prostor pro demonstraci nadvlády. Jako setkání rovného s rovným pak působilo i podání ruky před novináři v Oválné pracovně.
Příklad Trudeaua následoval i novopečený francouzský prezident Emmanuel Macron. Když se o jednatřicet let mladší Francouz ve čtvrtek setkal s Trumpem v Bruselu, byl to on, kdo měl při pozdravu navrch.
Přítomní novináři si okamžitě všimli, že stisk rukou byl pevnější a delší, než je obvyklé. „Oba muži uchopili ruku toho druhého tak pevně, až jim zbělely klouby,“ popisovala podivné setkání tváří v tvář agentura Reuters. Trump byl první, kdo stisk povolil, ale Macron držel ještě o chvíli déle (o setkání nového francouzského prezidenta s Trumpem jsme psali zde).
Šéf Bílého domu však s odvetou nečekal dlouho. Když se později ještě během téhož dne oba muži setkali před novou budovou NATO, přicházel Macron ke shromáždění lídrů Severoatlantické aliance, nejprve se však pozdravil se všemi okolo a až poté přistoupil k Trumpovi. Ten na to viditelně čekal a v tu chvíli americký prezident zatáhl Macronovi za ruku tak silně, že se francouzský prezident snažil vymanit ze sevření druhou rukou.
