Na pracoviště, které se nachází na sídlišti na samotném okraji metropole, na dohled ruzyňského letiště, chodí hlásit evidenční změny a žádat o trvalý či přechodný pobyt stovky cizinců denně.
„Centrum oprávněně jitří vášně, a proto jsem ministrovi vnitra řekl, že pro Prahu 6 je nejlepším řešením ho přesunout jinam. Souhlasil a slíbil, že vnitro začne urychleně hledat jiné vhodné prostory,“ říká starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP 09).
Kam a kdy se centrum přestěhuje, ještě není jasné. Ministerstvo zatím přislíbilo zmírnit jeho dopad na okolí. V blízkosti centra má být zřízena stálá služebna policie.
Sídliště Na Dědině zvolilo ministerstvo vnitra, které minulý rok hledalo nové místo pro pracoviště oddělení pobytu cizinců. „Nebyl nalezen žádný vhodný objekt ve vlastnictví státu. Výslednou volbu schválila Vládní dislokační komise jako nejvhodnější,“ vysvětlila už dříve MF DNES mluvčí ministerstva vnitra Hana Malá.
Rozhodnutí tehdy přidělalo vrásky na tvářích řady tamních obyvatel. Až do listopadového zřízení pracoviště podle nich vnitřní dvůr objektu sloužil jako místo pro setkávání dětí a maminek s kočárky. Vedle toho, že si ministerstvo podle obyvatel vybralo pro úřad naprosto nevhodné místo, stěžovali si i na skutečnost, že jim o záměru nedalo předem vědět.
To potvrdil i radní pro bezpečnost Prahy 6 Zdeněk Hořánek (ANO). „Městská část se o pracovišti dozvěděla jen asi čtrnáct dní před zahájením provozu, když jsme dostali pozvánku na slavnostní otevření,“ říká. O jeho zřízení nevěděl ani stavební úřad Prahy 6, úpravy objektu totiž dozoroval stavební úřad ministerstva s tím, že spadají do kategorie „zajištění bezpečnosti státu“.
„Žádní uprchlíci sem nechodí“
Podle informací ministerstva odbaví pracoviště každou hodinu v průměru 60 až 70 klientů. Každý den tak na místo přichází tři sta až šest set cizinců.
„Jde zpravidla o cizince ze třetích zemí (tedy zemí, které nejsou členy Evropské unie, pozn. red.) s povoleným dlouhodobým či trvalým pobytem a občany Evropské unie. Nikoliv o žadatele o mezinárodní ochranu,“ říká Malá.
Cizinci podle ní chodí na pracoviště hlásit zejména evidenční změny a žádat o přechodný pobyt, o jeho prodloužení nebo o trvalý pobyt. A jelikož často čekají velmi dlouho, než přijdou na řadu, část z nich postává před budovou a případně pokuřuje. Jejich pořadí jim oznamuje tabule na stěně budovy.
Podle radního Hořánka lidé zpočátku reagovali přehnaně, protože se domnívali, že na oddělení budou proudit uprchlíci. „Pro ně ale toto pracoviště není. Zrovna tak tam narazíte na anglického studenta jako na japonského manažera, tak samozřejmě na ukrajinského dělníka,“ říká.
Robert Ř., který bydlí v blízkosti objektu a nepřál si uvést celé jméno, však upozorňuje, že ze statistik pobytů cizinců v Česku vyplývá, že odbor navštěvují z velké části lidé z území bývalého Sovětského svazu. „Angličané a Japonci tu vidět a slyšet příliš nejsou,“ říká. Nelíbí se mu ani to, že v okolí vznikají pobočky poradenských firem s ruskojazyčnými nápisy.
Hořánek nicméně připomíná, že odbor se na Dědinu přestěhoval z Prahy 3, kde sídlil bez větších incidentů přes dvacet let, nejdříve v Olšanské a poté v Koněvově ulici.
To potvrzuje i Vladislava Hujová, starostka Prahy 3. „Klienti často stáli ve frontách až ven na ulici. Nevybavuji si ale, že by s tím měli naši občané někdy problém,“ říká.
