Na rukou má gumové rukavice a obě paže vnořené do speciálních gumových rukávů. O citlivosti prstů lze pochybovat, přesto Jan Hrdlička pracuje s několikamililitrovými vzorky a miniaturními ampulkami rychle a přesně.
V chemické laboratoři jihomoravských hasičů analyzují ty nejnebezpečnější biologické látky, ale i otravné bojové plyny, strach ale sedmatřicetiletý chemik nemá.
„Je to samozřejmě práce, při které člověk cítí adrenalin. V laboratoři je ale všechno vybaveno tak, aby se nikomu nic nestalo,“ popisuje Hrdlička.
„Třeba tento rukávový box je přímo určený pro práci s nebezpečnými látkami, jako je třeba antrax, yperit nebo sarin. Je vzduchotěsný, má odsávání, k nehodě vlastně nemá jak dojít,“ ujišťuje Hrdlička, zatímco uvnitř proskleného boxu za půl milionu korun pracuje s dekontaminační lázní či Ramanovým spektometrem - přístrojem, který za pár vteřin hlásí, že zkoumaná látka je toluen.
Vyjíždějí také do terénu
Právě moderní rukávový box, který věnoval Jihomoravský kraj, mají v Tišnově po zrovna dokončené šestimilionové rekonstrukci jako v jediné z celkem pěti hasičských laboratoří v Česku. Speciální přístroje za statisíce i miliony korun ale používají v každé z nově opravených místností.
Hasiči-chemici
|
„Tohle je třeba vzorek od policistů, který odhodil pronásledovaný pachatel z auta jedoucího po dálnici,“ ukazuje Jan Hrdlička při odběru bílého krystalického prášku v sousední laboratoři určené pro práci s nebezpečnými chemikáliemi.
Infračervený spektometr za chvíli s jistotou hlásí, že zkoumaná látka je z 98,9 procenta pervitin, přesto ještě následuje ověření v další místnosti laboratoře. „Nikdy nelze udělat závěr na základě jedné analýzy,“ vysvětluje expert. I zde do pár minut přístroj potvrzuje, že jde o drogu.
Kdyby bylo předem jasné, že prášek byl pervitin, putoval by vzorek do policejní laboratoře, neznámé potenciálně nebezpečné látky končí ale právě u hasičů v Tišnově. O práci rozhodně nouzi nemají. Analyzují vzorky z celé jižní Moravy, Vysočiny ale také Jindřichohradecka.
„Pravidelně vyjíždíme i do terénu, máme vlastně nejvíc zásahů ze všech pěti laboratoří u nás. Volají nás ke všem velkým požárům, kde je předpoklad, že hořet budou nebezpečné látky. K úniku nebezpečných chemikálií i radioaktivních látek, ale třeba i úhynu ryb v řekách,“ přibližuje vedoucí tišnovské laboratoře David Kirsch.
Důležitá je rychlost
„Velitelům zásahu pomáháme stanovovat bezpečnostní zóny, přímo v terénu děláme i rozbory, o jakou látku jde, a podle toho stanovujeme další postup,“ vypočítává Kirsch, hasič-chemik, který také bílý oblek laboranta pravidelně mění za zásahový stejnokroj hasičů.
„Je to hodně pestrá práce, ne jako když někdo rok dělá rozbor manganu,“ ujišťuje šestačtyřicetiletý odborník, který v Tišnově pracuje už 24 let.
Nyní se laboratoř dočkala první rekonstrukce od 80. let, kdy vznikla. Odborníci si sami řekli, jak ji přebudovat, aby místnosti odpovídaly práci s různě nebezpečnými látkami. Mají tři úrovně chemické laboratoře, místnost pro potvrzující analýzy, školicí část pro výcvik dobrovolných i profesionálních hasičů.
Oddělená je i radiologická laboratoř, z níž vedou odpady do speciální vymírací jímky přímo pod střediskem. Nové je vybavení i rozvody, stoly mají speciální povrchy pro snadnou dekontaminaci, podlaha je bezespárová, stěny omyvatelné. A zdejší zaměstnanci úzkostně lpí na čistotě.
„Naší výhodou je i to, že umíme pracovat velmi rychle. Při metanolové kauze jsme policistům předběžnou analýzu vzorku určili do pár minut, oni tak hned věděli, ze které lahve se pacient, co skončil v nemocnici v Boskovicích, přiotrávil metanolem a mohli hned zajistit zdroj,“ popisuje Kirsch.
