Kim Čong-nam byl prvorozeným synem bývalého diktátora Kim Čong-ila. Jaké bylo jeho postavení v Severní Koreji?
Kim Čong-nam se narodil v roce 1971 jako nemanželské dítě Kim Čong-ila a tanečnice Song Hje-rim, kterou vládnoucí klan neměl příliš v oblibě. Kim Ir-sen, zakladatel severokorejské vládnoucí dynastie, ji nepovažoval za vhodnou první dámu.
Kim Čong-nama prý v podstatě vychovávala jeho teta Kim Kjong-hi a její manžel Čang Song-tchek, který byl teatrálně zlikvidován v roce 2013. Jako člen vládnoucí dynastie si určitě nežil špatně. Vyrůstal v blahobytu a během studia v zahraničí se naučil poměrně dobře anglicky. Koncem 90. let se o něm uvažovalo jako o následníkovi Kim Čong-ila, protože byl jeho nejstarším synem, na což Korejci tradičně kladou velký důraz. O Kim Čong-unovi se i s ohledem na jeho mládí v té době prakticky nic nevědělo.
V 90. letech působil v orgánech KLDR, mimo jiné na ministerstvu veřejné bezpečnosti, kariéru mu však v roce 2001 zkazil výlet do tokijského Disneylandu, během nějž ho zadrželi kvůli falešnému pasu. To je samozřejmě velice zvláštní výstřelek. Od té doby se už o něm moc nemluvilo a Kim se přesunul do zahraničí.
V posledních letech pobýval v Číně a Macau, v médiích byl popisován jako hazardní hráč. Z čeho žil?
Jihokorejské tajné služby, které jsou poměrně dobře informované, tvrdily, že z KLDR dostával jakousi apanáž. Spekulovalo se o tom, že určité prostředky mu poskytuje Čínská lidová republika.
Měl poměrně prořízlou pusu, co se týká severokorejského režimu a svého nevlastního bratra. Ale od roku 2013, kdy byl zlikvidován jeho strýc Čang Song-tchek, se k dění v Severní Koreji už nevyjadřoval. Snad již v roce 2012 měl Kim Čong-unovi poslat osobní dopis s žádostí, aby jeho rodinu nechal být, a sliboval, že už bude vůči rodině loajální.
Dynastie Kimů:
Family Tree of North Korea's Ruling Kim Family. https://t.co/oW9PcA4RkI
Ohrožoval Kim Čong-nam nějak severokorejský režim, nebo je jeho vražda projevem Kim Čong-unovy paranoie?
Spekulovalo se, že kdyby Čína chtěla někdy nahradit současnou severokorejskou elitu, tak by Kim Čong-nama mohla postavit do čela režimu. Já však mám za to, že pokud by to byla pravda, tak by si ho Číňané pohlídali a k té vraždě by nedošlo.
Severokorejský režim běžně likviduje významnější osoby, které ho zradí či opustí. Je však důležité zdůraznit, že od roku 1987, kdy provedl atentát na letadlo společnosti Korean Air (o pumovém útoku čtěte více zde), už mimo území Korejského poloostrova žádný likvidační akt nepodnikl.
Útok v Kuala Lumpuru znamená výraznou změnu kurzu. Něco jiného je udělat něco takového doma na Severu, případně v Jižní Koreji, kde je stále mnoho aktivních severokorejských agentů. V roce 2012 tam byl zadržen jeden agent, který uvedl, že jeho úkolem bylo Kim Čong-nama zlikvidovat.
V roce 2013 zlikvidovali Čang Song-tcheka (o popravě Kimova strýce čtěte více zde), zůstává také otázkou, na co zemřela jeho žena Kim Kjong-hi (více zde). Říkalo se, že to byla těžká alkoholička, ale zmizela z obzoru nedlouho po smrti svého manžela. A Kim Čong-nam, který byl jakýmsi jejich chráněncem, byl zlikvidován nyní.
Já ovšem nejsem přesvědčen, že by severokorejský režim byl natolik iracionální, že by si prostě řekli: „Teď ho odbouchneme.“ Proto vidím souvislost se zahraniční politikou. Loni v září provedli další jaderné testy, vztahy s Jižní Koreou jsou velmi napjaté, očekávala se nová americká administrativa, nedávno udělali raketový test. Věřím, že rozhodnutí zlikvidovat Kim Čong-nama možná sice padlo už před deseti lety, ale nynější načasování vraždy, pokud za ní skutečně stojí KLDR, určitě mělo roli v testování nové americké administrativy.
Čeho chce KLDR ve vztahu s Washingtonem dosáhnout?
Donald Trump už dříve prohlásil, že nevylučuje, že by se mohl s Kim Čong-unem setkat. Záleží však, za jakých podmínek. Severní Korea má dlouhodobě zájem ukončit trvající válečný stav (Korejskou válku ukončilo v roce 1953 jen příměří, mírová dohoda nebyla nikdy podepsána, pozn. red.), zároveň si však chce ponechat jaderné zbraně. To je z hlediska Spojených států pochopitelně těžce akceptovatelná věc.
Režimu jde také o to, aby se mu od Spojených států dostalo určitého uznání, což by pro něj mělo i propagandistický význam. Samozřejmě to souvisí i s ukončením sankcí, embarga a navázáním obchodní spolupráce. To je však hudba daleké budoucnosti.
Oni samozřejmě dlouhodobě sledují vývoj v bývalém východním táboře a co se stalo, když zkolaboval komunismus. Vědí, co se stalo tady, k čemu docházelo v Jugoslávii, k čemu dochází na Kubě. Nejsou žádní primitivové a snaží se svoji zahraniční politiku přizpůsobit vývoji.
Má Kim Čong-un ještě nějaké příbuzné, kteří by se měli obávat o život?Nemyslím si, že v současné době existuje nějaký terč. Například Kim Čong-nam po sobě sice zanechal syna Kim Han-sola, ale není dost dobře jasné, proč by měl být zlikvidován. Od nástupu Kim Čong-una však probíhají v KLDR výrazné čistky. Podívejte se na snímky z pohřbu Kim Čong-ila. Lidi, kteří byli nejblíže auta s jeho rakví, jste si až na výjimky mohli po nástupu jeho syna co půl roku jednoho po druhém odškrtávat.
Pohřeb Kim Čong-ila v Pchjongjangu. Na snímku: Kim Čong-un (1) , Čang Song-tchek (2), Kim Ki-nam (3), Čo Tae-bok (4), Ri Jong-ho (5), Kim Jong-čchun (6), Kim Čong-gak (7) a U Dong-čuk (8).
Někdy je těžké říct, kdo byl skutečně zlikvidován a kdo byl jen poslán na převýchovu prací. Stále tam však funguje princip permanentní revoluce, který existuje ve všech ostře totalitárních režimech. Elita je neustále udržována ve strachu, aby nezradila. To je samozřejmě dvousečná zbraň. Může se to projevit i tím, že jakmile tito lidé dostanou příležitost, tak režim i zemi opustí.
Jak se vlastně Severní Korea za pět let vlády Kim Čong-una změnila?
Od hladomoru na konci 90. let, kdy tam podle realistických odhadů zemřelo několik set tisíc až milion obyvatel, se hospodářská situace poměrně stabilizovala. Severní Korea však nikdy nežila v přebytku, a to se dá říci i o dnešní situaci. Zásadní posun bych viděl v tom, že současné vedení se snaží obyvatelstvu mnohem více ukazovat, že zemi se hospodářsky daří. Otevírají vzorové supermarkety nebo zábavní parky a hodně to medializují.
Není to gulášový socialismus, v němž se komunistické režimy ve střední Evropě snažily obyvatelstvo uplácet hmotnými požitky výměnou za loajalitu. Určité elementy takového přístupu jsou však v KLDR přítomné. Vedení si uvědomuje, že nemůže lidem jen vymývat mozky, musí jim i ukázat, že realita se skutečně zlepšuje.
A zlepšuje se?
Problém je, že KLDR nemá hospodářsky co nabídnout. Od loňského února je uzavřena hospodářská zóna Kesong, kterou KLDR provozuje spolu s Jižní Koreou a která pro režim představovala jeden z hlavních zahraničních příjmů. Prakticky jediným dalším legálním zdrojem je obchod s Čínou, kam vyváží uhlí a některé neželezné rudy.
Zemědělství nestačí ani na obživu vlastního obyvatelstva. Jediné, co mohou nabídnout, je velmi levná pracovní síla. Ta však může být využívána jen ve spojení s nějakou silnou ekonomikou, jako je Jižní Korea. Spekuluje se o průmyslových zónách na severu země, které by měly vzniknout ve spolupráci s Čínou a Ruskem. Severokorejci tam neustále lákají zahraniční investory. Hovoří se však o tom už od 80. let a ty zóny nikdy nebyly realizovány. Severokorejské orgány proto v projevech a poselstvích dále zdůrazňují, že situace je těžká a svět je plný nepřátel.
