Jednou z největších zahraničních akcí severokorejského režimu je útok na takzvaný Modrý dům v roce 1968, rezidenci tehdejšího jihokorejského prezidenta Pak Čong-huie, píše server BBC. Generální tajemník Korejské strany práce Kim Ir-sen dal v červnu 1967 pokyn k založení Jednotky 124, která měla na starosti výhradně přípravu a realizaci akce namířené proti hlavě Jižní Koreje.
Jednotka sestávala z 31 mužů, kteří prošli mnohaměsíčním výcvikem. Patnáct dní před akcí opakovali její průběh v přesném modelu Modrého domu. Jeden ze severokorejských vojáků Kim Shin-jo dlouho poté vzpomínal, jak z jeho druhů ve zbrani udělal výcvik neporazitelné armádní stroje. „Neměli jsme strach z ničeho. Nikoho by ani nenapadalo, že skončíme v hrobě,“ popsal.
Modrý dům
Den D pro jednotku nastal 16. ledna 1968, kdy opustila domovskou základnu. O den později pronikli vojáci do Demilitarizované zóny. Po přechodu řeky Imdžin 19. ledna si založili provizorní tábor. Přistihli je zde dva Jihokorejci. Jednotka Kim Ir-sena je chtěla zabít, později je však propustila. Muži během několika hodin zalarmovali policii.
Severokorejci tušili, že se něco chystá. Zrychlili svůj postup. K Modrému domu směřovali rychlostí až deseti kilometrů za hodinu. Na zádech přitom měli až třicet kilogramů vybavení. V tu dobu už po nich pátraly tři prapory jihokorejské armády. Jednotce se však podařilo dojít až do Soulu. Do města vstoupili v malých týmech po třech lidech. 20. ledna se opět seskupili a chystali finální útok na rezidenci prezidenta.
Plán spočíval v propracovaném maskování. Severokorejští vojáci se převlékli do věrných kopií uniforem armády Jižní Koreje. Takto se bez povšimnutí dostali až na poslední bezpečnostní kontrolu před Modrým domem. Jednomu ze členů ostrahy se zdáli podezřelí. Když vytáhl pistoli, Severokorejci ho zastřelili. Další začali na stanoviště házet granáty. Po sedmiminutové přestřelce se rozprchli.
Malajsijci zadrželi podezřelou z vraždy Kimova bratra, měla vietnamský pas |
Při akci přišlo o život 26 jihokorejských vojáků a čtyři američtí vojáci. Z úderné jednotky Kim Ir-sena zemřelo při akci a následném útěku 29 lidí. Kim Shin-Jo byl dopaden, jednomu vojákovi se podařilo vrátit do KLDR. V květnu 1972 se Kim Ir-sen za útok na Modrý dům omluvil. Prohlásil, že se jednalo o akci levicových extremistů.
Bombové útoky v Barmě
Severokorejci byli blízko úspěšnému útoku na jihokorejského prezidenta také v říjnu 1983. Obětí se měl stát Čon Tu-hwan během jeho návštěvy barmského hlavního města Rangún. Útok byl naplánovaný během pietního pokládání věnců u Mauzolea mučedníků u příležitosti vzpomínky na jednoho ze zakladatelů svobodné Barmy Auna Schana. Ten se stal shodou okolností v roce 1947 obětí atentátu.
Když se začal tým jihokorejského prezidenta scházet u mauzolea, jedna ze tří nastražených bomb vybuchla. Výbuch zabil 21 lidí a 46 dalších zranil. Zemřeli čtyři vysoce postavení členové jihokorejské delegace včetně ministra zahraničí. Mezi obětmi byli také poradci prezidenta a novináři.
Při neúspěšném atentátu v Barmě zemřely desítky lidí.
Čon atentátu unikl. Kolona s jeho vozem se zdržela kvůli dopravní zácpě, píše ve svém archivu server The New York Times. V době výbuchu byla jen několik minut jízdy od mauzolea. Bomba vybuchla předčasně kvůli tomu, že se v rozporu s rozvrhem rozeznělo troubení z polnic, které mělo ohlásit příjezd prezidenta.
Barmská policie po útoku pátrala po třech podezřelých. Všichni byli občané KLDR. Výbušniny si opatřili přímo v prostorách diplomatické mise KLDR v Barmě. Dva útočníci se před dopadením pokusili o sebevraždu granátem. Výbuch však přežili. Jeden z nich, Kang Min-chul, přišel o ruku.
Třetího Severokorejce po divoké přestřelce na útěku zastřelila policie. Kang se po dopadení přiznal a vyhnul se tak trestu smrti. Zbytek života strávil ve vězení. Vedení KLDR odmítlo, že by byl Kang jejich agentem.
Únosy cizinců
Severokorejské tajné služby v minulosti často prováděly také únosy cizinců ze zahraničí, píše The New Yorker. Nejznámější případy se odehrály mezi roky 1977 až 1983. Hlavní roli v nich hrály oběti z Japonska. Podle expertů na KLDR severokorejští agenti unášeli Japonce kvůli tomu, aby v KLDR učili japonštinu a kulturu. Žáky byli nepřekvapivě mladí aspirující špioni. Starší oběti pak v KLDR končily kvůli krádeži identit. O jejich osudech se toho ví málo, předpokládá se však, že je režim zavraždil.
Únosy byly dlouho považovány za smyšlené. V roce 2002 se však prolomily ledy. Tehdejší japonský premiér Džuničiró Koizumi tehdy zavítal na oficiální návštěvu do KLDR. Jednal zde s Kim Čong-ilem. Státníci usilovali o stabilizaci vztahů obou zemí.
Někteří rodiče čekali na návrat svých dětí z KLDR celý život.
Kim tehdy poprvé přiznal, že KLDR v minulosti unesla 13 Japonců. Později režim umožnil pěti obětem, aby odcestovaly do Japonska pod podmínkou, že se vrátí zpět do KLDR. Návrat se pochopitelně neodehrál a KLDR v reakci zmrazila další vyjednávání.
Severokorejci však nelovili pouze v Japonsku. Z Jižní Koreje k severním sousedům v průběhu let nedobrovolně putovalo bezmála pět set lidí. Podobná čísla hlásí také Čína. V 70. letech se obětí KLDR stávaly ženy z Libanonu. V Severní Koreji zmizelo také několik Nizozemců, Francouzů, Italů a Jordánců. Důkazy naznačují, že režim stojí také za zmizením Američana Davida Sneddona, který je údajně nucen v Pchjongjangu učit angličtinu.
Vražda diplomata ve Vladivostoku a rodina pod palbou
Velmi blízko vraždě Kim Čong-nama je podobný incident z října 1996, kdy v ruském Vladivostoku zemřel jihokorejský diplomat Choe Deok-geun. Lékaři na jeho těle při pitvě objevili dva vpichy po jehle. Později se ukázalo, že ho někdo otrávil. Jed stejného složení měsíc před vraždou zadrželi u severokorejských vojáků u pobřeží Jižní Koreje. KLDR spojitost se smrtí diplomata odmítala.
Vladivostok (červeně) se nachází nedaleko hranic se Severní Koreou (modře)
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Choe byl oficiálně kulturním atašé ve Vladivostoku. List The Washington Post však krátce po jeho vraždě informoval, že náplň jeho práce byla mnohem širší. „Podobně jako hrstka dalších Jihokorejců ve Vladivostoku i on trávil většinu svého času monitorováním Severokorejců, kteří zde žijí,“ psal tehdy zámořský list.
KLDR vysílá tajemné řetězce čísel. Jsou to vzkazy špionům, věří experti |
Kruh desítek let působení severokorejských agentů v zahraničí se uzavírá při zmínce o smrti Ji Han-jonga. Jeho matkou byla mladší sestra tehdejší manželky Kim Čong-ila, Pravidelně pečovala také o jeho syna Kim Čong-nama. Ji v roce 1982 utekl do Jižní Koreje. Později studoval ve Švýcarsku. Studia v zahraničí ho však stála hodně peněz.
Svůj příběh proto prodal do médií a vydal také knihu Královská rodina Kim Čong-ila. Přitáhl však na sebe pozornost severokorejského režimu. V únoru 1997 si na něj před bytem v Soulu počíhali dva agenti KLDR. Zemřel na následky střelných poranění hlavy.
