„Dokazuje to i fakt, že se čínské vojenské technice stále víc daří i na světovém trhu,“ uvedl Visingr pro natoaktual.cz v analýze čínského zbrojního průmyslu.
Čína se podle něj dnes řadí do nepočetné skupiny států, jež dokážou více či méně samostatně vyvíjet a vyrábět prakticky všechny kategorie vojenské techniky od ručních zbraní po velké lodě.
Čínský zbrojní průmyslAnalýza Lukáše Visingra na natoaktual.cz |
Vedle velmi obsáhlého spektra nabízených výrobků se Číně daří rychle rozšiřovat i seznam importérů, hlavně v jihovýchodní Asii, arabském světě, Africe a Jižní Americe. „Čína nabízí techniku jak poměrně vyspělou, tak i spíš zastaralou, ale za takřka diskontní ceny, a tudíž dokáže uspokojit nejrůznější zájemce. Jak se asi dá očekávat, Peking svůj zbrojní export nijak neváže na politiku a nehodnotí to, jak se u zákazníka dodržují lidská práva,“ konstatuje Visingr.
Peking podle něj postupuje stejně jako Rusko ryze pragmaticky. Za zbraně požaduje jen spolehlivé placení, popřípadě jinou protihodnotu, nejčastěji koncese pro těžbu nerostných surovin, což je oblíbená praxe zejména v chudých státech Afriky.
Trojici největších dovozců čínské techniky tvoří Pákistán, Barma a Bangladéš, dále pak Írán, Venezuela, Indonésie a africké státy jako Nigérie, Súdán, Tanzanie a Kamerun.
Fotografie    |
Podle Visingra se čínský zbrojní průmysl postupně stává nejen přímou hrozbou pro tradiční odbytiště ruské techniky, ale i přímým konkurentem největších západních vývozců. „Snaží se o úspěch i tam, kam jinak míří spíše západní zbraně. Objevily se zprávy o přípravě kontraktu s Irákem a Číňané zkoušeli oslovit vedle Turecka i další země NATO, mimo jiné Bulharsko,“ uvádí Visingr.
Ve výčtu nejzajímavějších čínských vojenských produktů zmiňuje především tanky a obrněnce, se kterými Peking slavil velké obchodní úspěchy a na které chce navázat s novou generací obrněnců. Například tank VT4 čínská média popisují jako levnější alternativa k ruskému typu T-14 Armata. Čínská verze už získala první objednávku z Thajska.
Čína jako možný bezpilotní král
„Řada států třetího světa zakoupila i čínské obrněné automobily (jako VN4), kolové stíhače tanků (zejména WMA301 Assaulter) a samohybná děla (například houfnici PLZ-45),“ konstatuje Visingr a připomíná, že značných úspěchů dosáhly také nejrůznější systémy čínských řízených protilodních i protivzdušných střel.
Například protivzdušný systém dlouhého dosahu FT-2000 (exportní varianta komplexu HQ-9) si v konkurenci západních typů zvolilo Turecko, což vyvolalo negativní odezvu u spojenců z NATO a výběrové řízení bylo posléze zrušeno. Podle Visingra by to ale nebyl první případ raketové technologie, která by si našla cestu z Číny do Turecka. Ankara má totiž ve výzbroji raketomety T-300, založené na čínském typu WS-1B nebo balistické střely J-600T Yildirim, vzniklé s čínskou asistencí.
Právě kvůli vývozu raketových technologií sklízí Peking kritiku asi nejčastěji. Čínské balistické rakety středního doletu DF-3A a patrně už i novější střely DF-21 si pořídila například Saúdská Arábie. „Čínský vliv lze vystopovat i v raketového programu v Pákistánu, možná také v Íránu a KLDR,“ dodává Visingr.
Zajímavé exportní úspěchy slaví Čína v arabském a africkém světě s bezpilotními stroji. Produkuje přitom i řadu bezpilotních bojových strojů jako CASC CH-4 nebo AVIC Wing Loong.
„Už se objevila prognóza, že se Čína může záhy stát největším exportérem vyzbrojených dronů na světě, zejména pokud západní země svůj export omezí podle iniciativy Baracka Obamy. Dá se ovšem předpokládat, že tu nový prezident Trump zastaví,“ uvádí Visingr.
