Omar al-Jubory se dostal k práci novináře náhodou. Před vzestupem Islámského státu pracoval v Mosulu jako sociální pracovník. Pomáhal zejména ženám a dětem. Islamisté do města vtrhli v létě 2014. Sedmadvacetiletý Omar se rozhodl zůstat. Lidem už pomáhat nemohl. Rozhodl se však, že bude do světa vysílat svědectví o hrůzách, jaké Islámský stát páchá v jeho rodném městě.
Hořící vrty u Mosulu nejde popsat, nešlo ani dýchat, říká novinářka |
Postupem měsíců si vybudoval síť informátorů a stal se jedním z hlavních mosulských novinářských hlasů. Zprvu dodával texty novinám al-Kuds al-Arábí. Posléze si jeho práce všimla britská stanice BBC. Za záběry z Mosulu si účtoval asi 200 až 500 dolarů (až 13 tisíc korun), psané reportáže prodával za 50 dolarů. Na utrpení ostatních podle svých slov nechtěl profitovat. „Potřeboval jsem pouze peníze, abych přežil,“ vysvětlil serveru Foreign Policy.
Ve svých svědectvích popisoval, jak islamisté nutí obyvatele Mosulu k poslušnosti. „Ano, nějaký odpor tady byl, ale nebylo to nic velkého,“ vzpomíná. Islamisté netolerovali žádný vzdor. „Klidně by zabili děti, ženy i staré lidi. Kohokoli, kdo o nich mluvil špatně, by zabili i s jeho rodinou. Nikdo se o nich neodvážil mluvit,“ dodal.
Hon na novináře
Není divu, že Islámský stát si začal všímat zpráv, které proudily z Mosulu do celého světa. V roce 2015 vytáhl do boje proti zdejší novinářům. Omar se stal jedním z hlavních cílů. Islamisté si nejprve došlápli na jeho zdroje. Omar se pohyboval v okolí Mosulu. Nikde nevydržel dlouho. Bál se, že ho islamisté najdou. Štěstí mu došlo 19. října loňského roku.
Na jih od Mosulu cestoval bez dokladů. Jeden z místních sympatizantů Islámského státu ho udal. Byl obviněn ze spolupráce s bezvěrci a skončil ve vězení. Každý den si zažíval mučení. Dostával elektrické šoky, jindy ho islamisté věšeli za nohy a bičovali. Chtěli z něj dostat přiznání, že je špionem ze zahraničí.
Dny trávil v improvizovaném vězení v dvouposchoďovém domě. Kde přesně se nacházel, Omar neví. Okna i dveře byly zatemněné. Mezi vězni potkával mladíky i starce. Celu sdílel s mužem, který byl obviněn ze spolupráce s iráckou a americkou armádou. Kvůli mučení byl tak zesláblý, že ho musel Omar krmit
Soudu se dočkal až po deseti dnech. Do standardního procesu však měl daleko. Neproběhlo vyšetřování ani obhajoba. Omar si vyslechl trest smrti. I přesto jeho věznitelé nepřestávali s psychologickým mučením. Jednoho dne ho oblékli do oranžové kombinézy a odvedli ho na popraviště. Připravili kameru. Na krk mu přitiskli nůž. Na poslední chvíli však popravu zastavili. „Ne. Odložíme to. Zabijeme tě až zítra,“ sdělili mu. „Jsou to sadisté, užívají si mučení,“ popisuje Omar.
Útěk z vězení
Naděje Omarovi svitla po zahájení ofenzivy iráckých a kurdských sil u Mosulu v říjnu loňského roku. Proti hrál jen čas. Islamisté začali před ústupem popravovat všechny vězně. Útěk byl pro Omara jedinou naději. Odpozoroval, že v noci vězení hlídají maximálně čtyři ozbrojenci. Věděl, že v přízemí se může v koupelně dostat ven přes ventilaci.
Tým českých chirurgů operuje poblíž Mosulu. Základna nese stopy po boji |
„Věděl jsem, že musím utéct. Pokud bych zůstal, určitě bych umřel. Tak jsem se zeptal jednoho z islamistů, jestli si mohu skočit na toaletu. Když jsem zjistil, že mohu ventilací uniknout, zkusil jsem proklouznout ven,“ popisuje.
Ani na svobodě však neměl vyhráno. Směrem od města se vydat nemohl, protože zde zuřily boje. Vrátil se proto do Mosulu. Tři týdny se ukrýval u přátel. V přestrojení za bojovníka Islámského státu se posléze dostal až na území kontrolované armádou.
Útěkem z Mosulu pro něj zřejmě jeho novinářská kariéra skončila. Bojí se, že i po vyhnání Islámského státu z města neodejde všudypřítomný strach a násilí. Omar sní o tom, že jednou z Iráku odejde. „Kvůli tomu, co jsem dělal, mi jde o život. Mám tu práci rád, ale nemyslím si, že ji budu moct dál dělat,“ dodává.
21. listopadu 2016 |
