Japonská armáda před pětasedmdesáti lety podnikla jeden z nejpřekvapivějších a nejničivějších útoků v dějinách. Po konci 2. světové války však věhlas ozbrojených sil země vycházejícího slunce pohasl. Japonci přijali takzvanou poválečnou pacifistickou ústavu. Ta Japonsku zakazovala až donedávna používat armádu při řešení konfliktů s výjimkou obrany země.
Síla japonské armádyNámořnictvo: 45 500 vojáků, 47 lodí (z toho 2 lodě schopné transportovat vrtulníky), 18 ponorek, 166 námořních letounů. Letectvo: 47 100 vojáků, 552 bojových letounů (z toho 201 strojů typu F-15J a 1 stroj Boeing 737 AEW&C), 66 dopravních letounů. Pozemní vojska: 151 050 vojáků, 1 tanková divize, 3 obrněné pěchotní divize, 5 lehkých pěchotních divizí, 1 vzdušná brigáda, 1 vrtulníková brigáda, 3 dělostřelecké brigády, 2 brigády vzdušné obrany, 1 speciální jednotka. Jednotky rychlého nasazení: 3 000 vojáků, technika pro rychlé nasazení. |
V roce 2015 však parlament přijal novou legislativu, která umožňuje zapojení japonské armády do zahraničních misí (více zde). I pod tlakem přísných zákonů však japonské ozbrojené síly podle bezpečnostních expertů vzkvétaly.
„Japonsko by se mohlo utkat s kýmkoli,“ tvrdí o současné síle Tokia vojenský historik John T. Kuehn. Dodává, že Japonsko takové síly dosáhlo jen se zlomkem rozpočtu, který jde na zbrojení u ostatních armádních velmocí.
Za pravdu mu dává i armádní expert a editor blogu Japan Security Watch Kyle Mizokami. Připomíná, že Japonsku k současné pozici pomohlo partnerství se Spojenými státy. „Japonsko a USA jsou nejbližšími vojenskými spojenci. Jsou si blíž, než USA a Velká Británie,“ míní Mizokami.
Velkou výhodou je i partnerství při sdílení moderních technologií. Na japonských plavidlech je například instalovaný protiraketový systém Aegis, píše CNN.
Silný hráč v regionu
Japonci se dostali na špičku také se svými ponorkami, které od 50. let prošly mohutným vývojem. Oproti konkurenci ze zahraničí se Japonsko při jejich konstrukci nezaměřovalo na likvidaci potenciálních cílů na pevnině, ale peníze směřovalo do bojeschopnosti na moři.
Armádní experti zmiňují v souvislosti s pokrokem japonských ozbrojených složek také zdejší mentalitu pospolitosti. Armáda musí fungovat jako celek a neměla by stát na hvězdách. To platí i pro vývoj technologií. Kuehn dává jako příklad letouny F-35, které vyvinuli inženýři v USA.
S jejich výrobou se v budoucnu počítá v Japonsku. Kuehn by se podle svých slov nedivil, kdyby stroj lépe fungoval ve výzbroji Japonců. Očekává, že se Japonci budou snažit letoun vylepšit, aby ho mohli nasadit do větší škály operací.
Pozadu nezůstávají ani pozemní vojska. Už krátce po útoku na Pearl Harbor Japonci přišli s taktikou bleskového obsazení ostrůvků v Pacifiku. Tento postup v průběhu let vypilovali a trénovali ho i během listopadového cvičení společně s americkou armádou. S nekončícími spory okolo ostrůvků v Jihočínském moři může být tato taktika více než aktuální.
Vyřešení sporů v posledních dnech nepomohl ani nový prezident Spojených států Donald Trump, který si telefonoval s prezidentkou Tchaj-wanu. Tím rozohnil Čínu a Bílý dům musel později vysvětlovat, že na vztazích s Pekingem se nic nemění (více zde).
