Ústavní soudci označili lhůtu pro podání žádosti o azyl, která trvá sedm dní, a lhůtu pro odvolání proti správnímu vyhoštění, která trvá pět dní, za neobvykle krátké. Stát má rovněž podle středečního nálezu zajistit, aby měl cizinec ve lhůtě pro odvolání přístup k právní pomoci.
Soud zároveň vyjádřil pochybnost, zda ministerstvo vnitra ve všech případech plní svou povinnost nevyhostit člověka, kterému hrozí ve vlasti nebezpečí smrti či mučení. Vnitro před vyhoštěním vydává závazná stanoviska v řízení o správním vyhoštění. Podle ústavních soudců jsou mnohdy paušální. Přitom je nutné zohledňovat individuální okolnosti.
„Pisatel ústavní stížnosti se nyní zdržuje na neznámém místě, soudci neměli možnost jej vyslechnout. Jinak by výsledek mohl být jiný,“ konstatovala soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková.
Muž pochází z irácké metropole Bagdádu. Podle svého vyjádření je sunnita. V letech 2005 a 2010 pracoval jako kovář pro americkou firmu a zprostředkovaně pro armádu Spojených států amerických, což doložil několika osvědčeními. Podle svého vyjádření opustil Irák kvůli výhrůžkám smrtí ze strany šíitských milic, souvisejících právě se spoluprací s Američany.
Chtěl požádat o azyl ve Švédsku, kde žije jeho bratr. Čeští policisté jej však zastavili při silniční kontrole na dálnici. Neměl žádné povolení pro vstup do České republiky, a tak skončil v zařízení pro cizince v Bělé-Jezové. Policie s vědomím ministerstva vnitra rozhodla o správním vyhoštění.
V ústavní stížnosti muž poukazoval na to, že jeho žádost o mezinárodní ochranu nikdy nebyla věcně projednána a že se na základě rozhodnutí o správním vyhoštění musel vrátit do Iráku, aniž se někdo řádně zabýval jeho obavami z mučení a smrti. V postupu české policie spatřoval porušení práva na spravedlivý proces, práva na azyl a práva nebýt vystaven mučení, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení.
