Plán na vytvoření takzvaného centra výjimečnosti proti hybridním hrozbám představil státní tajemník pro evropské záležitosti Jori Arvonen s tím, že zájem podílet se na jeho vybudování už projevilo několik zemí včetně Spojených států, Británie, Německa, Francie, Itálie, Španělska, Polska, sousedního Švédska nebo pobaltských zemí.
Vztahy s RuskemPo druhé světové válce Finsko podle Pařížské mírové smlouvy (1947) přišlo o Karelskou šíji, severní a západní břeh Ladožského jezera a muselo pronajmout Sovětům vojenskou základnu nedaleko Helsinek. Země musela zaplatit také vysoké válečné reparace, asi 300 milionů dolarů a omezit svou armádu. Po vzoru Československa pak Finsko se Sovětským svazem o rok později uzavřelo dohodu o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci. Ta Kremlu dávala vliv na finskou domácí politiku. Mnoho politiků pak využívalo svých vztahů s Moskvou k řešení vnitrostranických sporů. Během období takzvané „Finlandizace“ tak země pro udržení své suverenity podřizovala svou zahraniční politiku SSSR. V praxi se skandinávská republika snažila o zlepšování vztahů se západní Evropou, ale jádrem její zahraniční politiky zůstávala loajalita vůči SSSR. Během studené války se například nezapojovala do aliancí považovaných Sovětským svazem za nepřátelské, prezentovala zahraničně-politické názory v souladu se sovětskou linii a například ve finských médiích byla omezena kritika sovětské zahraniční politiky. |
„Tyto země vyjádřily silnou podporu pro založení takového centra. Některé z nich ještě musí potvrdit svou účast, přesto ale máme dostatečnou podporu posunout se kupředu,“ uvedl Arvonen.
Centrum by mělo hledat účinný recept, jak čelit hybridnímu způsobu boje, který Rusko použilo například při anexi Krymu nebo na východní Ukrajině.
Hybridní způsob boje různě kombinuje konvenční vojenské i nevojenské prostředky včetně kybernetických útoků, psychologických operací a propagandy, dezinformací, ekonomických sankcí, embarg, kriminálních a teroristických aktivit a jiných subverzivních aktivit.
„Například ve Finsku se velmi hovoří o ruském ovlivňování informací,“ konstatoval Arvonen. Neutrální severský stát v posledních týdnech opakovaně vyjádřil své znepokojení nad „sílící propagandistickou kampaní“ ze strany Kremlu kvůli posilování spolupráce s NATO.
Po ruské anexi Krymu v roce 2014 čelí Finsko i Švédsko zvýšené aktivitě ruského letectva a viní Moskvu i z opakovaného narušování vzdušného prostoru. Zhruba 1 300 kilometrů dlouhá přímá hranice s Ruskem pak Finsku dává klíčovou roli v případné eskalaci napětí mezi Ruskem a Západem.
Stín do jinak dobrých především obchodních vztahů s Moskvou vrhá také nedávná zpráva finských zpravodajských služeb pro vládu o tom, že by Rusko přes nastrčené obchodníky mohlo skupovat velké množství pozemků a budov v citlivých oblastech, které by v budoucnu mohly být využity pro případné rozpoutání krize.
Národní centra budují i další
Definitivní rozhodnutí o zřízení centra má podle Arvonena padnou do jara příštího roku. Centrum má navíc velmi úzce spolupracovat s Radou Evropské unie pro zahraniční věci a s NATO. „Cílem je posílit odolnost zúčastněných zemí a připravit se na hybridní hrozby vzděláváním, výzkumem a sdílením osvědčených postupů,“ dodal.
Obrana před hybridní válkou? Loajalita a silný stát, tvrdí experti |
Vážné obavy z ruských hybridních postupů před týdnem tlumočilo také Německo. Obává se, že by se Moskva mohla pokusit zasahovat do parlamentních voleb v příštím roce.
Posilování ruských aktivit sledují rovněž české tajné služby. Výroční zpráva Bezpečnostní a informační služby (BIS) za loňský rok konstatovala, že „ruskými prioritami byly operace vedené v rámci informační války v kontextu ukrajinské a syrské krize“.
Ruské tajné služby se podle BIS snažily například skrytě infiltrovat do médií a masivně podporovat Moskvou řízenou propagandu a dezinformace. Konkrétně se jednalo o zprávy očerňující USA a NATO nebo vyvolávání či zneužívání vnitřního napětí v Česku.
Experti tvrdí, že Česká republika se v současnosti potýká se širokým spektrem hybridních hrozeb. Ty navíc nabývají sofistikovanějších a skrytějších forem. Příští rok by mělo proto vzniknout zvláštní národní centrum proti terorismu a hybridním hrozbám.
ANALÝZA: Hybridní hrozby v České republice a jak jim čelit |
„Subverzivní aktivity ze strany Ruska jsou v České republice evidentní po celou dobu její nezávislosti. Když propukla ukrajinská krize, Rusko posílilo své aktivity masivním trollingem a podporou polovojenských uskupení,“ konstatoval v analýze Miroslav Mareš z Masarykovy univerzity v Brně, který se problematikou zabývá.
Mezi tři hlavní doporučení, jak hybridním hrozbám čelit, řadí: pružné přizpůsobování bezpečnostního systému hybridním hrozbám a hybridní válce (od strategie a taktiky, přes instituce, právní normy, vládní podporu občanským společnostem až po výzkumu a jasného označování těchto hrozeb), dále pak systematické vylepšování bezpečnostního systému tak, aby byl schopen obsáhnout všechny vážné hrozby a v neposlední řadě také komunikaci s lidmi. „Je nezbytné vysvětlit, co je hybridní válka, jaké jsou hrozby s ní spjaté a proč je důležité se jim postavit,“ uvedl Mareš.
