Co po vyhazovu dělal? „Když mi BBC neprodloužila smlouvu, šel jsem do hospody, ale po týdnu jsem si uvědomil, že tam nemohu strávit zbytek života,“ píše v úvodu knihy z nakladatelství Dokořán ve čtivém překladu Aleše Drobka. Zkusil úřad práce, pak dostal nabídku, kde „jsem tak otročil, že jsem musel přestat pít“, a vstoupil do říše internetu, aniž prý tušil, co je streamování.
Následující sloupky z listu Sunday Times jsou staršího data, ale pořád z nich čiší, proč se musela redakce věčně omlouvat. Napříč širokým okruhem témat jeho texty pojí smysl pro absurditu, ať Clarkson stěhuje lední medvědy kvůli světovému míru nebo horskou ordinaci srovnává s Damaškem: „Všude samý předškolák, kterému trčí z hlavy páteř a po podlaze se válejí uřezané ruce.“
Nic mu není svaté. Když si Angelina Jolie nechala preventivně odoperovat ňadra, navrhuje zbavit se pěkně od podlahy „všeho, co by vás mohlo dříve či později potrápit: tračníku, jedné plíce, jedné ledviny, obou očí“. Cyklistům zase připisuje hnutí s cílem „dnes vedoucí úloha na silnicích, zítra ve vládě“.
Ke změně státních maturit přidá vlastní paličský výklad „škola ze mě udělala idiota,“ k seriálu Hra o trůny charakteristiku „sex, krev a mumlání“ a módní vegetariánské výzvy shrne: „Není nic špatného na tom, že někdo něčemu věří, ale vyloženě strašlivé je, když chce své krédo vnutit všem na celém světě“.
V politice ještě odbrzdí. Univerzitáni ve vládě mají tak obří hlavy, že je vozí na trakaři, komunální politici působí inteligentně jen vedle domácího zvířectva. A že se občas opakuje, člověk odpustí už za bonmot: „Minulý týden jsem se chvíli nudil, a tak jsem vyřešil všechny problémy světa.“
