Případ začal již v roce 2005, kdy byla v souvislosti se svou prací advokátka obviněna z křivého svědectví. Později se ukázalo, že neprávem, a tak žena od ministerstva spravedlnosti požaduje z důvodu nesprávného úředního postupu a průtahů v trestním řízení odškodné za nemajetkovou újmu.
Okresní soud v Novém Jičíně i ostravský krajský soud ji z uvedeného prohřešku uznali vinnou. Dostala podmínku a zákaz činnosti, takže musela na dva roky zavřít svou advokátní kancelář a ztratila klientelu.
Až když si trest odpykala, ji Nejvyšší soud v roce 2010 nakonec obvinění zprostil. Verdikt nižší instance ale musel rušit nadvakrát, protože jeho prvním závazným rozhodnutím se krajský soud v rozporu se svou povinností neřídil.
Protože byla žena odsouzena neprávem, kromě náhrady za ušlý zisk se začala dožadovat i odškodnění za duševní útrapy ve výši 1,3 milionu korun. Obvodní soud pro Prahu 2 jí přiznal 349 tisíc, odvolací soud ale částku ještě snížil na 111 tisíc. Dovolání Nejvyšší soud z procesních důvodů odmítl.
Ústavní soud však na základě svého nálezu ve čtvrtek konstatoval, že obecné soudy zasáhly do advokátčiných ústavně zaručených práv.
„Obecné soudy nedostatečně přihlédly k okolnostem souzení věci a nejde jen o to, že přiznaly odškodnění za nemajetkovou újmu v nepřiměřeně nízké výši a nezohlednily šíři zásahu do osobnostních a přirozených práv stěžovatelky,“ vysvětlil soudce zpravodaj Jaromír Jirsa.
Soudy ji podle jeho slov svými verdikty poškodily v oblasti rodinného života, v oblasti práva na podnikání, práva na zdraví i na čest a důstojnost. „Soudy si prostě nevyhrály s konkrétní kauzou a neodůvodnily své rozhodnutí, proč má být ve finále pouhých 111 tisíc korun dost za šest let trvající nezákonné trestní řízení,“ doplnil Jirsa.
Nároky na soudce jsou nyní vyšší
Není v kompetencích Ústavního soudu určit, kolik je v podobné situaci adekvátní odškodnění. „Přestože soudy rozhodovaly v době, kdy ještě neplatil nový občanský zákoník, nová úprava upouštějící od tabulkového bodového hodnocení nemajetkové újmy jim však již známa byla,“ zdůraznil soudce. „Nároky na soudce jsou jednoznačně vyšší, než tomu bylo před dnem, kdy vstoupil v platnost nový občanský zákoník. Ten klade na jednotlivé soudce vyšší požadavky, byla například zrušena odškodňovací vyhláška pro újmu na zdraví, takže se mechanicky nepočítají body, ale je třeba vést dokazování ke každé konkrétní kauze velmi pečlivě, vážit okolnosti souzené věci a vždy ad hoc rozhodnout, což se v tomto případě podle Ústavního soudu nestalo,“ doplnil Jirsa.
Tahanice před soudem se podepsaly na ženině psychickém zdraví, rozvedla se a s manželem se přetahovali o děti. K tomu působila jako advokátka na malé vesnici a vynucené ukončení podnikání poškodilo její dobré jméno.
Jirsa také upozornil na skutečnost, že advokátka musela praxi rušit hned dvakrát, protože když poprvé Nejvyšší soud v trestním řízení rozhodl v její prospěch, důvodně očekávala, že se nižší instance jeho závaznému názoru podřídí a viny ji zprostí.
„Začala s obnovou advokátní praxe, načež bylo nepředvídatelně vydáno druhé odsuzující rozhodnutí odvolacího soudu. Takový postup byl projevem nepřípustné svévole soudu,“ stojí v nálezu Ústavního soudu.
