„Rozhodnutí by se dalo velmi stručně shrnout jedinou větou, a sice tak, že každá práce má být odměněna,“ zahájil středeční vyhlášení soudce zpravodaj Jaromír Jirsa.
Ústavní stížnost podal někdejší šéf přerovského exekutorského úřadu Tomáš Vrána. Letos v dubnu jej však ve funkci nahradil Lukáš Jícha, který na svého předchůdce obratem podal trestní oznámení z údajné snahy zpronevěřit 300 milionů korun (psali jsme o tom zde).
Tímto sporem se však Ústavní soud nezabýval, řešil případ, kdy Vrána jako exekutor tři roky vedl exekuci dlužníků, kteří se opakovaně snažili o vyhlášení insolvence, uspěli však až v roce 2014. Těsně před termínem vyhlášení úpadku měl Vrána již připravenou dražbu bytu a požádal proto insolvenčního správce, aby mu povolil dražbu vykonat.
Byt dlužníků se v dražbě prodal za 360 tisíc korun. Vrána odečetl náklady exekuce ve výši 75 tisíc korun a zbytek odevzdal insolvenčnímu správci. Tomu se však tento postup nezdál o obrátil se na Krajský soud v Ostravě, přesněji jeho olomouckou pobočku. Ten rozhodl, že má exekutor vydat správci celou sumu a jeho rozhodnutí následně podpořil také Nejvyšší soud.
„Zatímco exekutor postupoval podle exekučního řádu, soud odkazuje na obecná ustanovení insolvenčního zákona, podle kterého má insolvence jednoduše přednost a je povinnost exekutora předat vše bez nároku na odměnu. Postupoval přímo proti textu exekučního řádu, který byl přijat až v návaznosti na insolvenční zákon a který říká, že exekutor má dostat zaplaceno ihned a nikoli až na konci insolvenčního řízení,“ vysvětli Jirsa, proč Ústavní soud zmíněná rozhodnutí obecných soudů zrušil.
Řešení? Možná nový společný procesní předpis
Exekutorovi zákon svěřuje privilegované postavení a není podle Jirsy dost dobře možné, aby se jako prodloužená ruka státu při provádění exekuce zařadil se svým nárokem na odměnu za práci někam na konec fronty věřitelů.
„Zákon jednoznačně říká, že si může exekutor odměnu za odvedenou práci ponechat ihned, aniž by se musel hlásit jako účastník insolvenčního řízení. Zákon říká, že exekutor má odevzdat do podstaty výtěžek po odečtení nákladů exekuce,“ doplnil Jirsa s tím, že procesní úprava je kostrbatá a vazby mezi exekuci a insolvenci někdy poměrně nejasné.
„Je nešvar naší společnosti přijímat na každou kauzu další normu, tomu bych se bránil. Možná by situaci vyřešilo, kdyby byl přijat jeden jediný procesní předpis pro exekuce, insolvence a běžné řízení před soudem, ale obávám se, že se toho možná ani nedožiji. Doufám, že i dnešní rozhodnutí situaci postaví do jiného světla a nejasnosti pominou,“ doplnil soudce zpravodaj.
Ministr spravedlnosti Robert Pelikán podal v srpnu kvůli pochybným postupům na Tomáše Vránu kárnou žalobu, na přelomu srpna a září pak Vrána kvůli tlaku s profesí exekutora skončil (více zde). Jeho impérium zaměstnává skoro dvě stě lidí a ročně ze svého Přerova obstarává odhadem šedesát tisíc exekucí. V celé zemi se ročně vyřídí něco přes tři čtvrtě milionu exekucí.
