Vraťte klíč od bytu a jeďte si o ubytování požádat do Saska. Podobný příkaz může v nejbližší době čekat asi 2 500 běženců, kteří se nedávno zabydleli v západoněmeckém Essenu. Radnice půlmilionového města podle rádia WDR rozhodla, že kdo neměl při azylovém řízení „štěstí na los“ a neskončil v Severním Porýní-Vestfálsku, nemá v něm zkrátka co dělat.
Stěhování do spolkové země, kam nepatřili, běžencům až dosud procházelo. WDR zmiňuje příběh syrského lékaře, který se právě z Durynska v květnu přestěhoval do porúrské Bochumi. V té době už měl přiznaný azyl, mohl se tak legálně pohybovat po celém Německu.
Úřad práce mu v Bochumi dokonce zařídil byt. Po třech měsících ho ovšem musí vyklidit a vrátit se do chudého lesnatého Durynska.
Běženci a práce načernoZnačná část běženců, kteří loni přišli do Německa, pracuje v zemi načerno a mnohdy za velmi špatných podmínek. Uvedlo to v úterý veřejnoprávní rádio NDR. Nelegální práce se podle ní může týkat asi 30 procent z 1,1 milionu uprchlíků, kteří loni do země přišli. Získat přesná čísla je však velmi těžké, jde spíše o odhady. Podle rozhlasové stanice to jsou přitom často návštěvníci nebo dokonce zaměstnanci ubytoven pro uprchlíky, kdo migrantům nabízí práci. Ta je většinou velmi špatně placená. Běženci pracují často jako uklízeči, umývači nádobí nebo malíři pokojů. Zdroj: ČTK |
Důvodem je nový integrační zákon. Od začátku srpna platí, že úřady mohou žadatelům o azyl až na tři roky nařídit, kde mají bydlet. Nová pravidla však Spolkový sněm přijal se zpětnou účinností od 1. ledna.
Radnice tak mohou vystěhovat i ty, které v první polovině roku přijaly a začaly začleňovat do společnosti. Včetně těch, kteří už si našli práci nebo poslali děti do školek.
Vysněný Kolín a Porúří
Jen do Essenu se přišlo od prvního ledna zaregistrovat 1 662 běženců, jejichž azylovou žádost měly na starosti úřady v jiných spolkových zemích. Tamní radnice se rozhodla, že bude velkorysá a vystěhuje jen migranty, kteří do města přišli po 6. srpnu, tedy po schválení nového zákona.
I tak jich mohou být tisíce - mnoho běženců se po příchodu do Porúří už nikde neregistruje a zůstávají tam načerno. Peter Renzel z tamního sociálního odboru odhaduje, že by jeho úřad mohl z města vykázat až 2 500 lidí.
Podobných případů jsou po celé spolkové zemi desítky tisíc. Průmyslovou oblast, která mezi běženci z Blízkého východu proslula díky velké koncentraci jejich krajanů a bohaté nabídce pracovních míst, si řada z nich ještě před cestou do Evropy vytyčila jako cíl své cesty.
Když už se jim podařilo dostat přes Egejské moře, Balkán a střední Evropu až do Německa, nechtějí se svých představ vzdát.
Německo začíná vynucovat kvóty, které platí už roky
Velká část žadatelů o azyl, která sní o životě v Porúří, Kolíně nad Rýnem nebo Düsseldorfu, ovšem z rozhodnutí úřadů skončí jinde. Úřady běžence rozptylují po celém Německu na základě takzvaného königsteinského klíče. Ten zohledňuje populaci a zejména daňové výnosy, které ohlásí jednotlivé spolkové země a svobodná města (více o německých kvótách zde).
Rozdělení žadatelů o azyl mezi jednotlivé spolkové země Německa.
Zhruba každý pátý uprchlík na základě těchto „kvót“ z přijímacích center skutečně míří do bohatého Severního Porýní - Vesftálska, další však takové štěstí nemají. Mohou skončit třeba ve východoněmeckém Sasku, na bavorském venkově nebo dokonce v chudém a lesnatém Durynsku.
„Někteří říkají, že toto není to pravé Německo. Že chtějí pravé Německo,“ líčil na jaře Danny Kavalier, starosta patnáctitisícového městečka Hettstedt v Sasku-Anhaltsku. Přidělení běženci odtud často „zmizeli“ a znovu se úřadům ohlásili až ve městě, kde chtěli žít (psali jsme o tom zde).
Berlín dál platí městům, odkud migranti zmizeli
Vracení migrantů do míst, kde měli podle königsteinského klíče zůstat, vyvolalo kritiku ze strany samotných běženců i neziskových organizací, které o ně pečují. „Samozřejmě, že je to v souladu s novým zákonem. Ale mnoho z nich teprve teď našla klid, mají kde bydlet a mohli se začít soustředit na nový život,“ míní Birgit Naujoksová z Uprchlické rady Severního Porýní - Vestfálska.
Například v porúrském Gelsenkirchenu, kde by se nucené stěhování mohlo dotknout 1 900 lidí, protestují migranti podle serveru WAZ.de už šestý den v řadě. Před radnicí se jich schází zhruba 100 až 200. Vadí jim hlavně zmíněná retroaktivita - nová pravidla by se podle nich měla týkat až migrantů, kteří o azyl požádají po schválení zákona.
Úřady si však stojí na svém - už proto, že péče o běžence nad rámec kvót stojí města i zemské vlády miliony eur, které jim nikdo nenahradí. Peníze z Berlína totiž dál proudí do spolkové země, kam byl běženec „přidělen“ a odkud později zmizel. Radnice v Gelsenkirchenu je proto nekompromisní. Každý běženec, který letos přišel do města, přestože má žít jinde, má do října odejít.
Mluvčí radnice Martin Schullman dodal, že podle svědectví běženců se do „mizení“ registrovaných azylantů a jejich náhlého zjevení v Porúří zapojují třeba i samotní Bavoři. Aby běžence vypudili, vyprávějí jim, že v nejlidnatější spolkové zemi budou žít levněji a dostanou práci.
„S těmi lidmi se hraje špinavá hra, za kterou pak musíme platit my. Je to pro ně velmi bolestivé, ale bohužel musíme zůstat tvrdí,“ konstatuje Schullman.
