Oblast Kurdistánu, ať v Turecku, Sýrii, nebo Iráku, jste navštívila celkem čtyřikrát a strávila jste zde asi čtyři měsíce. Účastnila jste se bojů syrských Kurdů s Islámským státem?
Ty nejprudší boje jsem nezažila, spíš jsem byla u toho, když Kurdové dobývali vesnice zpět a bojovníci IS utíkali.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Byla jste u obsazení několika vesnic kolem města Ash Shaddady na severovýchodě Sýrie. Jak to probíhalo?
Kurdové se vesnici snažili obklíčit a vojáci IS chtěli utéct. Střílelo se. Ve vesnici vždy zůstalo několik odstřelovačů, kteří způsobili Kurdům největší ztráty. IS jsou také mistři v kladení pastí, když vejdeš do domu, tak musíš opatrně, jsou tam nakladené bomby, miny, je třeba být velice opatrný.
Jak vás vnímají syrští Kurdové, kteří jsou obávaní nepřátelé Islámského státu?
Berou mě jako dobrovolnici YPG (Lidové obranné jednotky na severu Sýrie na území ovládaném Kurdy - pozn. red).
Probíhá tam u dobrovolníků nějaký výcvik?
Kurdové nemají moc zkušeností ani dobrý výcvik. Mají nedostatek munice, takže si šestkrát vystřelíš, a když zjistí, že jsi schopný trefit „stodolu zevnitř“, jdeš bojovat. Kurdským vojákům dělá problém například obsazování budov. Místo toho, aby vymysleli nějakou formaci nebo fintu, tak se prostě proti budově rozběhnou. No a pak jsou zbytečné ztráty. Viděla jsem takhle několik bojovníků, jak se jim najednou rozletěla hlava.
Markéta VšelichováČtyřiadvacetiletá studentka České zemědělské univerzity se do oblastí Sýrie, Turecka a Iráku vydala za poslední dva roky celkem čtyřikrát. "Fascinoval mě boj Kurdů za svobodu, tak jsem o tom přečetla hodně knížek a článků a nakonec se tam jela podívat," říká. Nejraději jezdí do syrského Kurdistánu, do oblasti s názvem Rojava. Tady se seznámila s kurdskou armádou i jejími ženskými jednotkami YPJ. S vojáky se postupně dostala i na bojové linie Kurdů a Islámského státu v Sýrii, zažila vyhánění bojovníků IS z kurdských vesnic, jejich zatýkání a samozřejmě i smrt. O kraji a boji Kurdů za svobodu i o Islámském státu chce sehnat co nejvíc informací a ty pak v Česku zpracuje do dokumentu, knihy nebo třeba přednášek. Po válce by se ráda zapojila do obnovy válkou zničeného regionu. |
Takže se s Kurdy účastníte válečných operací?
Občas ano, byla jsem tam s nimi.
Nejste ale jediná Češka jako dobrovolník kurdské armády...
Mezi kurdskými vojáky je teď asi dvacet Čechů, z nich jsem jediná holka. Češi prý bohužel bojují i na straně IS, osobně jsem je ale nepotkala. Kurdové mi říkají, že je jich asi deset.
Jaké je v kurdské armádě postavení žen?
Do boje se hrne hodně holek, jsou na své území hrdé a bojují za ně. Je tam mezi pohlavími až přehnaná rovnoprávnost, která je součástí jejich levicové ideologie a revolučního myšlení. Někdy to jde až do krajnosti. Otevřít dveře ženě může být urážka, vždyť to zvládne přece sama. Nejmenší holka zase nese vojákům největší raketomet a nikdo jí nenabídne pomoc, aby se neurazila. Z padesáti tisíc vojáků je asi dvacet tisíc žen.
Setkala jste se s bojovníky Islámského státu?
Ano, hodně jsem jich viděla mrtvých. Ti mrtví mívají na sobě často ještě výbušniny. Účastnila jsem se také zatýkání bojovníků IS. Mnoho jich bojuje z donucení, ti se vzdají hned. Pak tam jsou „negramoti“, co nikdy nečetli Korán. Ti jsou zároveň nebezpeční svým fanatismem. Pak jsou ti, kteří si řekli, že horší už to být nemůže, a dali se k IS. No a pak lidé ze zahraničí, i takoví, které baví střílet a zabíjet a přijeli sem třeba z války na Ukrajině. Hodně bojovníků IS má západní pasy, hlavně francouzské či španělské.
Jak s nimi po zatčení Kurdové naloží?
Podle mě jsou Kurdové až přehnaně „sluníčkoví“. Přeživší bojovník IS musí dostat napít, najíst, musí být ošetřen a pak následuje i soud. Kurdové věří, že je dokážou resocializovat. To jejich slušné chování je ale i součást strategie. Když voják IS ví, že zajatci přežijí, tak v beznadějných situacích odhodí „kalach“ a vzdá se.
Vrhají se Kurdové do sebevražedných útoků s bombou na hrudi?
To právě není jejich styl boje, tohle nedělají. Ovšem některé jejich akce jsou sebevražedné kvůli špatnému výcviku a taktice. Často mají velké ztráty na životech, někteří se smrti opravdu nebojí a tím, že zemřou ve válce, se stanou slavnými.
Je vám 24 let, co na vaše cesty říkají rodiče?
Nejsou moc spokojení, ale už se trochu smířili. Oni k těmto oblastem nemají moc pozitivní vztah.
Pocházíte z Prahy, kde nyní studujete vysokou školu...
Studuji technickou fakultu na České zemědělské univerzitě, ještě musím dodělat jednu zkoušku, pak můžu zase vyrazit do Sýrie. Jak v Česku panují protimuslimské názory, tak na vysoké škole se o moje cesty a Kurdistán studenti i někteří profesoři docela zajímají.
Co nyní chystáte?
Chci tam teď strávit celé léto, snažit se o regionu natočit nějaký dokument, něco napsat, přinést informace do Čech a třeba to i prodat, aby byly peníze na podporu tamních obyvatel. Klidně bych tam žila, ale vdávat bych se tam nechtěla.
