„Úspěch summit bude záviset na jednotě Aliance a vojenských zdrojích, které maršálům na tyto výzvy poskytne,“ uvádí Brzezinski v analýze. Připomíná, že žádná jiná země si není více vědoma hrozeb než Polsko, které summit hostí.
Stejně jako pobaltské republiky Litva, Lotyšsko a Estonsko, které rovněž s Ruskem sousedí, je podle něj Varšava přímo ovlivněna revanšistickými ambicemi Moskvy, vojenskými provokacemi a okázalými demonstracemi rychlých a rozsáhlých cvičných operací ze strany Moskvy.
„Polsko se správně obává potenciálu Ruska náhle zahájit vojenský útok, obsadit omezené území sousední země a dokončit takovou misi předtím, než se NATO svolá, určí, co se stalo a rozhodne, zda má či nemá zvrátit agresi,“ míní Brzezinski.
Ruská anexe Krymu a operace na východě Ukrajiny podle něj jen potvrzují dlouhodobé naléhání Varšavy s cílem přesvědčit Alianci k trvalé vojenské přítomnosti podél východní hranice NATO.
Vyslání čtyř praporů do Pobaltí a do Polska, které mají spojenci na summitu posvětit, má být uklidňujícím faktorem. Podle Brzezinského by však Varšava, stejně jako další státy „v první linii“, měla nyní pracovat na tom, aby alianční prapory mohly být v případě potřeby posíleny o dostatečně odstrašující sílu proti možnému překvapivému ruskému útoku.
„Prapor, zhruba 800 mužů ve zbrani, je malá síla, když se postaví proti těžce vyzbrojeným oddílům ruského západního vojenského okruhu,“ tvrdí Brzezinski s tím, že pro jejich udržení do doby, než posily přispěchají, bude zapotřebí rozvíjet především výzvědné, sledovací a průzkumné kapacity, protivzdušnou obranu a zřejmě také protiraketovou obranu. „Aby se minimalizoval moment překvapení,“ dodává americký expert.
Polsko pak podle něj od summitu očekává, že se Aliance jako celek po dvou dekádách pocitu relativního bezpečí vrátí k jednomu ze svých základních principů - ochraně vlastního teritoria.
