Už podruhé se ukázalo, že žádné průzkumy veřejného mínění ani sázkaři výsledek referenda o setrvání či vystoupení z EU nepředpovědí. Kampaň pro setrvání měla do poslední chvíle podle nich navrch, a když to týden před hlasováním vypadalo, že má exit nepatrnou převahu, vražda levicové poslankyně opět nahrála těm, kteří chtěli v Unii zůstat. Že by se „brexiťáci“ ke svému záměru nepřiznávali? Možné to je.
Rozkol se odehrál mezi převážně anglickou městskou a intelektuální vrstvou, kterou reprezentuje současný establishment hlavního proudu, tedy všech parlamentních politických stran, a tou méně vzdělanou, zchudlou nižší střední a dělnickou vrstvou, jež trpí imigrací, ovšem s notnou příměsí patriotů, kteří se nacházejí i mezi vzdělanci. Pomineme-li voliče britských národů ve Skotsku a Severním Irsku, byl volební výsledek v Anglii naprosto zásadní 55:45. Tak velký rozdíl byl v průzkumech utajen.
Britská volbaKMONÍČEK: Brexit posílí pozici Německa LONDÝN: Petice chce odchod z Británie MERKELOVÁ: Je to zlom pro Evropu SKOTSKO: Chceme nové referendum OTÁZKY: Jak brexit ovlivní českou ekonomiku ČESKO: Není to konec světa, říká Sobotka KOMENTÁŘ: Zdrcující ne evropské integraci CAMERONE, ODSTUP: Farage slaví LIBRA: Volný pád VÝSLEDKY: Britové zvolili odchod |
Ze zpětného pohledu vidíme, že kampaň pro setrvání byla negativní už svou podstatou, zápasila vlastně o nepříjemný status quo a v zemi naprosté nevíry v utopický projekt evropského nadstátu ani nemohla nabídnout žádnou naději, jen totéž - vládu cizí oligarchie, nevolených, arogantních bruselských komisařů, absurdních pěti prezidentů a jakési ministryně zahraničí. Zásadní spor o kontrolu imigrace je také sporem o suverenitu a ekonomické zastrašování „strany zůstaneme“ se naprosto míjelo s cílem.
Cameron a jeho druhové vedli z psychologického hlediska naprosto nepochopitelnou kampaň, jako by neznali svůj vlastní národ. Angličané jsou totiž velmi tolerantní, klidní a uměření, nesnášejí extrémy, řekl bych lidé se zdravým konzervativním rozumem, kteří se nedají přeháněním zastrašit.
Vládní kampaň líčila život mimo Unii jako velkou hospodářskou katastrofu, což muselo v hrdých a statečných občanech budit silný odpor, koneckonců zažili už horší věci za války a nikdo se nehroutil. Když řeknete Angličanovi, že se blíží konec světa, začne se smát. Když mu však řeknete, že má poslouchat a dělat, co se mu říká, ztvrdne a začne podezírat, co se za tím skrývá. Dnes už to ví, establishment si v Bruselu vytvořil svou druhou rentu, profesní trafiku a pojišťovnu.
Lepší budoucnost
Ekonomové si vrásky z odchodu Británie z Unie také nedělají. Možností má hned několik, vstoupí-li do volného hospodářského prostoru (EEA), může získat podmínky, jaké má Norsko, byť by musela za vstup na unijní trh platit jako dosud a přijímat migranty z EU, ale v klidu by mohla vyjednávat změny a obchod by běžel dál.
Může také jednostranně jako Nový Zéland vyhlásit svobodný obchod se světem a platit 3-4 unijní cla, což už současná devalvace libry hravě nahradila. Představa, že Unie potrestá Angličany nevýhodnou obchodní smlouvou, je dost naivní. Drasticky by poškodila především stagnující Německo, které bude mít hrozivé náklady za přijaté uprchlíky.
Katastrofický scénář rozpadu Spojeného království také není příliš reálný. Skoti se už nemohou utěšovat bohatstvím severomořské ropy jako kdysi. Ložiska pomalu končí a běží jen v amortizačním programu. Navíc odmítají přijmout formálně „povinné“ euro a těžko se mohou držet britské libry bez Británie.
Předsedkyně Skotské národní strany sice po plebiscitu oznámila možnost vyhlášení referenda za dva roky, to znamená po dvouletém vyjednávání vztahu s Unií (článek 50 Lisabonské smlouvy), ale všecko bude záviset na hospodářském úspěchu Británie v onom mezidobí. Chudší národy zpravidla od těch bohatších neodcházejí. Slováci by jistě v referendu rozdělení republiky odmítli. Takže uvidíme.
O referendum budou nyní lidé usilovat i jinde, zejména ve Švédsku, Nizozemsku a možná i v Rakousku. Žádná nová unijní smlouva už nikdy v lidovém hlasování neprojde. Odchodem Británie začne pomalý a dlouhodobý rozklad. Unie způsobila velkou krizi identity a vyprovokovala zuřivou nenávist a extremismus.
Doufejme, že bude pomalu chátrat a rozpadne se mírumilovně jako kdysi Sovětský svaz a nahradí ji nějaké minimalistické, pragmatické a vzájemně si konkurující společenství evropského trhu. Británii možná čeká lepší budoucnost než sklerotickou Evropu. Výstup z Unie ji nakopne a dodá jí novou energii.
