Za vznikem záchytky stál známý český lékař Jaroslav Skála, který o tři roky dříve založil také první protialkoholní oddělení u nás. Ve Skálově práci dnes pokračuje Klinika adiktologie při Všeobecné fakultní nemocnici v Praze.
„Alkoholismus nehrozí jedině abstinentům,“ varuje její primář, psychiatr Petr Popov.
Petr Popov
|
V Praze se alkoholismus začal léčit téměř před sedmdesáti lety. Jak se za tu dobu léčba změnila?
Tehdy nebylo skoro nic. Teprve začínala vznikat psychoterapie, která dnes hraje při léčbě závislostí zásadní roli. Také nebyly k dispozici téměř žádné léky, s výjimkou antabusu, který používáme doteď. Dnes také máme k dispozici velké spektrum léků na duševní poruchy, které jdou často s alkoholismem ruku v ruce, ale také několik léků přímo na léčbu závislostí.
Jak takové léky fungují?
Mohou například snížit dychtění po alkoholu, kterému se říká craving. Proto jim říkáme anticravingové preparáty.
Takže potlačí chuť na alkohol?
Přesně tak. Je také třeba si uvědomit, že člověk, který je závislý na alkoholu, je velmi často také závislý i na jiných látkách, nejčastěji na nikotinu. Dnes máme léky, se kterými může lépe zvládnout odvykání. S použitím nikotinové substituce se dají odvykací stavy mnohem lépe překonat. A řada dalších stavů je ovlivnitelná léky, to dříve nešlo.
Asi nejznámějším preparátem je Antabus, který je na trhu téměř sedmdesát let. Stále se skutečně používá?
Ano. Pomáhá velké části pacientů. Když jej užívají, vědí, že kdyby se napili, bude jim hodně špatně. Mohou mít závratě, bolesti hlavy, kolísání krevního tlaku, kolapsový stav, a dokonce mohou i zemřít. Je to pro ně brzda před napitím.
Překvapuje mě, že se tak dlouho užívá stále stejný lék.
Už to nemusí trvat dlouho, záleží na tom, jestli ho bude někdo ochoten vyrábět. Naše země je jedna z mála, která jej k léčbě používá. Pokud daná farmaceutická firma usoudí, že už se jí výroba nevyplatí, a nenajde se jiná, bude to velká škoda, protože mnoha pacientům antabus zachránil život.
Jednou abstinent, navždy abstinent
Když se u vás pacient vyléčí, musí navždy abstinovat?
Někteří se zkusí znovu napít. Buď si myslí, že to zvládnou, nebo to nevydrží – craving je příliš silný, a udělají to. A někteří z nich dokonce opakovaně. Jenomže recidiva jejich situaci většinou zkomplikuje. Proto zejména u těžké závislosti doporučujeme abstinovat zcela a trvale. Existuje ale i skupina pacientů, u kterých volíme strategii, která spočívá ve snižování množství alkoholu.
To zabírá?
U lidí, u kterých se nejedná v pravém smyslu slova o rozvinutou závislost, ale o nějaké problémové pití, ano. Ideální samozřejmě je, aby abstinovali, ale pokud k tomu nejsou rozhodnutí, dá se i takto dosáhnout velkého pokroku. K tomu pomáhá lék Nalmefen, který výrazně potlačuje efekt alkoholu.
V jaké smyslu?
Obvykle, když se člověk napije, jedna sklenička mu nestačí a pokračuje dál. Když ale užije tento lék, tak je schopen zůstat u té jedné skleničky.
Jak je to možné?
Jeden z efektů etylalkoholu je ten, že způsobuje kaskádu procesů v našem mozku, která vede k vyplavení dopaminu. Ten nám způsobuje libost. A nalmefen způsobí blok přenosu dějů, které končí vyplavením dopaminu. Takže k té libosti nedojde.
Takže na něj alkohol nezabírá?
Působí na něj útlumovou složkou. Není to tak, že by mohl třeba řídit. Ale není tam to příjemné. Také nedochází k ovlivnění centra v mozku, které rozhoduje o tom, jestli jsme schopni kontrolovat své chování. Při užití tohoto léku má pacient i po vypití nějakého alkoholu větší kontrolu nad tím, co dál bude dělat.
Takový lék by myslím potřebovali i někteří lidé, kteří se se závislostí neléčí.
Není to zázračný lék, který by se dal používat u všech, to by si jistě řada lidí přála. Užívá ho zhruba třetina všech pacientů, obvykle těch, kteří jsou v počátečním stadiu závislosti. Navíc nikdy to nefunguje tak, že by pacient spolkl pilulku a byl v pořádku. Je to potřeba doplnit i o jiné složky terapie než o tu farmakologickou.
Jsou takové léky drahé?
Záleží na tom, s čím to porovnáváte. Pokud s tím, kolik ten dotyčný utratí za alkohol, tak drahé nejsou. Na druhou stranu, člověk si většinou nekupuje zásoby alkoholu na měsíc, zatímco takovýto lék se nedá kupovat po tabletách. Jsou to položky několika set korun, které musí najednou zaplatit, a to pro něj může být problém.
Pojišťovna na ně nic nepřispívá?
Léky si pacient musí hradit sám. Stoprocentně. Takže někdy bychom je i pacientovi doporučili, ale on si je nemůže dovolit.
V poslední době jsou v oblibě akce typu „Suchej únor“, kdy se lidé rozhodnou, že měsíc nebudou pít. Může člověku taková zkušenost napovědět, zda má problém s alkoholem?
Tohle jsou chvályhodné akce. Samozřejmě, pokud by člověku dělalo problém vydržet, je třeba zbystřit. Na druhou stranu jsou i lidé, kteří jsou závislí a nemusí mít problém měsíc abstinovat. Já bych to ale doporučil úplně všem. Už jen z toho pohledu, že jsme proalkoholní kultura. Vyzkoušet si, jaké je nepít a odmítat nabízený alkohol, zúčastňovat se různých akcí, oslav, setkání, kde se alkohol konzumuje, a nepít ho, je velmi zajímavá zkušenost.
Konzumace alkoholu v Česku stoupá
Proč jsme proalkoholní společnost? Je to dáno historickým vývojem?Ten na to má také vliv. Ale když se podíváte na historické tabulky, je u nás za posledních sto let kontinuální nárůst spotřeby alkoholu, takže to, že se u nás alkohol konzumoval mnoho set let zpátky, samo o sobě jako vysvětlení nestačí.
A čím to tedy je?
Podílí se na tom řada dalších faktorů, zejména propagace konzumace alkoholu. Dnes je nám vnucována představa, že bez alkoholu nejde slavit, setkávat se s přáteli nebo sportovat. Nechci jmenovat konkrétní poslance, ale když někdo propaguje to, aby se při jízdě na kole mohlo pít, je to zvláštní. Také nám není divné, že výrobci alkoholu sponzorují naši hokejovou a fotbalovou ligu. Divíme se až ve chvíli, kdy máme na hřišti opilé rozhodčí.
Říkal jste, že konzumace alkoholu u nás stále stoupá. Roste i počet alkoholiků?
Já se obávám, že ano.
A pijí více muži, nebo ženy?
Zatím pořád ještě muži, co se týče absolutních čísel.
Zatím?
Ženy muže rychle dohánějí. A zásadní problém je také výrazné snižování věku. Nejen první zkušenosti s alkoholem, ale zejména pravidelné konzumace. V porovnání s ostatními zeměmi v Evropské unii na tom s pitím mladistvých vůbec nejsme dobře.
Čím to je, dostupností alkoholu?
Ano. Jsou země, kde je alkohol mnohem hůře k sehnání a jeho konzumace není považována za úplnou samozřejmost, jako je tomu u nás. U nás nenajdete místo, kde byste alkohol nesehnali, a často je levnější než nealkoholické nápoje.
Alkohol problémy neřeší
Tvrdíte, že závislost na alkoholu nehrozí jedině tomu, kdo nepije vůbec. Dá se ale říct, kdo patří do nejohroženější skupiny?
Pokud si někdo připije dvakrát ročně na narozeniny a na silvestra, tak se závislým nestane. Na druhém konci spektra jsou lidé s extrémním rizikem vzniku závislosti, tedy ti, kteří k tomu mají dispozici.
Myslíte genetickou?
Ano, pokud pocházejí z rodiny, kde se opakovaně vyskytoval problém s alkoholem, je třeba mnohem větší opatrnosti. V rizikové skupině jsou i ti, kteří třeba k alkoholismu dispozice nemají, ale jsou v trvalém stresu a zvyknou si, že jim alkohol přináší uvolnění. Pít alkohol kvůli efektu relaxace, zlepšení nálady nebo spánku je extrémně nebezpečné.
Jaké jsou nejčastější chyby, které lidé dělají, co se týče pití alkoholu?
Největší chyba je očekávat od alkoholu, že vyřeší nějaký problém. To platí zejména u dlouhodobé konzumace. Z hlediska krátkodobé dělají lidé tu chybu, že pijí moc a rychle. To je rizikové.
Existují studie, které tvrdí, že lidé, kteří nepijí vůbec, se dožívají nižšího věku než ti, kteří pijí střídmě. Jaký je váš názor?
Tyto studie nejsou správně konstruované. O alkoholu se opravdu nedá říci, že by měl v jakémkoli smyslu dlouhodobý pozitivní vliv na zdraví. To už je dnes překonané.
Vy sám abstinujete?
Nejsem úplný abstinent.
A v porovnání se svými známými pijete méně?
Určitě. S mou profesí si člověk více uvědomuje ta rizika a je opatrnější.
