Pro řadu voličů však podzimní rozhodování bude spíše než volbou srdcem volbou z rozumu.
Ted Cruz byl mnohými vnímán zejména jako kandidát anti-Trump. I přes velkou snahu značné části republikánů zastavit Donalda Trumpa nepřinesla tato aktivita téměř žádné hmatatelné výsledky. Proč tomu tak bylo? Nabízí se hned pět důvodů.
Pět důvodů, proč republikáni Trumpa nezastavili
Donald Trump sám sebe definoval dřív, než k tomu dostali příležitost jiní. Zde je potřeba se vrátit až do léta loňského roku, kdy se Trump plně zapojil do předvolebního klání. Jeho jméno znali lidé po celých USA už v den, kdy oznámil kandidaturu. Nemusel se tak potýkat s problémem většiny kandidátů, kteří byli známí lokálně, ale na celonárodní úrovni se voličům museli teprve představit. Trumpova známost zároveň posloužila k tomu, že se vůči němu téměř všichni začali vymezovat, což jeho postavení jen posílilo.
Straničtí představitelé ani protikandidáti Trumpa nebrali moc vážně. A když začali, bylo už pozdě. Ještě v lednu byl vnímán jako „zpestření“ a oživení předvolebních kampaní, a byť mu průzkumy přisuzovaly podporu velké části voličů, panovalo přesvědčení, že s příchodem voleb tato bublina splaskne. Ještě celý únor se počítalo s tím, že jeho volební výsledky jsou anomálií, která nemůže dlouho trvat. Toto vnímání Trumpa se změnilo až koncem února, kdy už však měl nad svými protikandidáty značný náskok.
Cruz po prohře v Indianě odstoupil. Trump má volnou cestu k nominaci |
Fakticky až v březnu se začaly objevovat snahy o nějaký koordinovaný postup proti Trumpovi. Ty se soustředily nejdříve v osobě kandidáta Marca Rubia, po jeho odstoupení a menším tápání pak ve spojení sil Teda Cruze a Johna Kasicha.
Tento tandem spolu s hnutím #NeverTrump však přišly v době, kdy ani jeden z Trumpových protikandidátů neměl reálnou šanci získat dostatek delegátů. Poslední nadějí, která zbývala, bylo zabránit v dosažení potřebné mety Trumpovi. Problém této strategie ale byl, že nikdo neměl odpověď na otázku, co se stane potom - co nastane, pokud Trump do republikánského shromáždění dostatečný počet delegátů nezíská.
Žádnému z protikandidátů se nepodařilo mít výraznější slovo v tématech, ke kterým se Trump vyjadřoval, a už vůbec se s ním nedokázali měřit ve stylu prezentace a šíři mediálního pokrytí. Částečně se o to pokusil již zmíněný Rubio, ale chaotické změny stylu vystupování z něj učinily nevěrohodného kandidáta.
V neposlední řadě je třeba si uvědomit, jaké jsou nálady obyvatel. Nejen v USA sílí nespokojenost s politickou reprezentací. Zklamání, frustrace a naléhavé problémy otvírají prostor pro kandidáty, kteří se od dosavadní politiky distancují. A byť byl Donald Trump štědrým donorem jak republikánských, tak demokratických kandidátů po desítky let, podařilo se mu udržet si image úspěšného byznysmana, který doposud neměl s politikou nic společného. Což řadě voličů imponuje.
Zajímavý je posun, který zaznamenali oba favorité stranických nominací. Hillary Clintonová přebírá témata od Bernieho Sanderse, témata, která pro ni v zimě byla nemyslitelná. Zaznamenat můžeme dokonce i slova uznání na adresu protikandidáta. Donald Trump zmírňuje rétoriku a například Teda Cruze už v poslední době označoval častěji za senátora (místo lháře, jak jej tituloval celé jaro).
Trump je nevyzpytatelný, ale lze čekat, že ubere
Trump je a bude nevyzpytatelný kandidát a pro ostré výroky nepůjde daleko, nicméně posun v jeho vystupování a sebeprezentaci je patrný. Zatímco doposud se musel snažit na sebe poutat pozornost, nyní se naopak musí snažit působit umírněněji, pokud chce získat přízeň nerozhodnutých voličů.
Bylo by bláhové domnívat se, že následující měsíce bude kampaň mírná a bez vypjatých emotivních momentů. Můžeme však čekat, že ani Trump už nebude mít tolik výroků kontroverzních svým obsahem, neboť by riskoval přízeň právě středového, tedy nevyhraněného voliče. A zejména o tyto voliče v nadcházející fázi boje o Bílý dům jde.
