Autor knih o Josefu Toufarovi Miloš Doležal připravuje spolu s Českou televizí nový hodinový filmový dokument.
„Spolupracujeme se zkušeným filmovým režisérem a dokumentaristou Romanem Vávrou. Jestliže se náš společný loňský dokument ‚Mrtvolu sprovoďte ze světa‘ věnoval exhumaci a zkoumání ostatků pátera Toufara, tento nový by se měl pokusit nahlédnout na něj jako na živou, inspirativní postavu, a to ze zajímavých stran a úhlů,“ popsal Doležal.
Ve filmu se objeví svědectví Růženy Lebedové, Toufarovy farnice. A také vyprávění jednoho z estébáků.
Filmaři využijí i divadelní představení Zpráva o zázraku. Toufara hraje Michal Bumbálek, který se úterního natáčení také účastnil.
Filmaři budou také rekonstruovat natáčení z roku 1950, kdy Státní bezpečnost připravovala přímo v číhošťském kostele propagandistický dokument nazvaný Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení.
V Číhošti se tehdy před šestašedesáti lety natáčelo ve dne i v noci, stejně jako nyní. Před kameru tehdy dovezli Josefa Toufara, který měl za sebou týdny nelidského mučení. Už ani nemohl chodit. Z valdického vězení tenkrát v únoru 1950 vyjela do Číhoště na natáčení čtyři auta. V jednom z nich seděl Toufar.
Měl tak napuchlé nohy, že mu vyšetřovatelé nemohli obout jeho polobotky. Proto jednomu dozorci, který měl největší číslo nohy, vzali bačkory, na nártu je rozřízli a nasadili zbitému knězi.
Při natáčení mu krev vytékala z koutků úst
Hodinu po té únorové půlnoci přijel tudor s páterem ke kostelu. „Když farář Toufar vystupoval z auta, nemohl normálně jít. Dva soudruzi jej museli vést. Při chůzi vydával bolestivé nářky,“ popsal později Josef Solař z jihlavské pobočky Státní bezpečnosti. Když v kostele oblékali faráře na filmování, nemohl ani zvednout ruce. Museli mu otírat tvář, neboť mu stále vytékala krev z koutků úst.
Estébáci vytlačili Toufara na kazatelnu, kde měl před kamerou předvádět, jak s křížem pohyboval podle jejich představ.
Bohumil Košař, šéf církevního referátu StB, později vypověděl, že Toufar před kamerou trpěl bolestmi. Několikrát se sehnul a držel se za břicho. Když pak Toufara odváděli z kostela k autu, přitočil se k němu jeho hlavní trýznitel Ladislav Mácha a řekl mu něco ve smyslu, že za pár dní bude zase chlapík.
A dodal: „Vidíte, kdybyste byl rozumný dříve než po výprasku, nemuselo k tomu dojít.“ Podle Doležala to bylo všechno obludné divadlo i poslední fáze postupné vraždy. Toufara ve zbědovaném stavu vezli na natáčení mrazivou nocí z Valdic do chladného kostela. Páter druhý den po návratu zemřel.
Práce na propagandistickém filmu ale běžely i po jeho smrti, což Doležal podrobně popisuje v nové knize Krok do tmavé noci. Komentář k filmu tenkrát načetl kromě jiných i herec Jaroslav Mareš, velká hvězda v té době.
Film měl premiéru hned v březnu 1950. Do kin v Československu šlo rekordních 375 distribučních kopií.
Ohlas filmu u diváků ale nebyl takový, jak by si komunistický režim přál. „Lidé se při promítání číhošťského zázraku smějí slovnímu doprovodu, který je nemožný, snímek znehodnocuje. Dokonce obrací proti nám náladu lidí,“ hlásil po promítání v tehdejším Gottwaldově krajský církevní tajemník.
