„Falešní muslimové, odpadlíci,“ častují jedni druhé. Nadávky na adresu jinověrců šíří na sociálních sítích příznivci Islámského státu i obyčejní muslimové. Stranou nezůstávají ani významní klerici a akademici, které na internetu sledují statisíce uživatelů. Vyplývá to ze studie Carnegieho nadace pro mezinárodní mír, která v únoru až srpnu loňského roku analyzovala více než sedm milionů tweetů.
Sunnité versus šíitéIslámské schizma začalo už v 7. století našeho letopočtu po smrti proroka Mohameda. Zatímco šíité se domnívají, že právo vést muslimy získal Mohamedův zeť Alí,sunnité považují za Prorokova prvního následníka jeho přítele Abú Bakra, kterého zvolili muslimští duchovní. Během staletí vedly spory ohledně následníka k četným válkám. Sunnité si mezi muslimy vybudovali převahu a dnes žijí ve všech islámských státech.Šíité mají většinu jen v několika státech, především v Íránu a Iráku. |
Sektářské spory na sociálních sítích se mohou ve srovnání s krvavými konflikty na Blízkém východě zdát malicherné. Vyhrocená rétorika však přilévá oleje do ohně a napomáhá radikálům z Islámského státu, připomíná list Washington Post.
Arabské i íránské elity se dlouhodobě uchylují k sektářskému jazyku, aby zdiskreditovaly opozici. Nyní se díky sociálním sítím jejich postoje dostávají do celého světa. Když významný saúdský duchovní šíří protišíitské komentáře a íránský ajatolláh volá po pomstě Saúdům, nikdo to už nevnímá jako něco nenormálního.
Ze studie Carnegieho nadace vyplývá, že nejvíce nenávistných tweetů produkují Saúdové. Záštiplné komentáře se však neomezují jen na oblast Perského zálivu či Blízkého východu, muslimské schizma se projevuje i v tweetech ze Spojených států, Evropy, Asie a Afriky.
Svatá válka v Jemenu
Nárůst nenávistných projevů na Twitteru je zřejmý především v době eskalujícího sektářského násilí.
Nejvíce protišíitských komentářů se objevilo v březnu loňského roku, kdy Saúdská Arábie zahájila útok proti povstalcům v Jemenu (více zde). Řada politických představitelů a duchovních v Perském zálivu šíitské povstalce popisovala jako hrozbu národní jednoty a konflikt líčila jako svatý boj proti šíitům.
„Každý muslim by se měl povinně zapojit do bitvy islámského světa proti safíovcům (safíovská dynastie vládla Íránu v 16.-18. století, pojem safíovci se dnes používá jako označení šíitů z Íránu, pozn. red.) a jejich hříchům a zabránit ničení země,“ vzkázal na internetu saúdský šejk Násir al-Umar v dubnu loňského roku statisícům svých stoupenců.
Šíité ve svých komentářích a tweetech řeší například válku v Sýrii, nejvíce nenávistných příspěvků se však objevilo v březnu 2015, kdy se irácká armáda a šíitské milice v Iráku snažily osvobodit Tikrít od bojovníků Islámského státu. Účet napojený na iráckou televizi Ahlal-bajt tehdy hlásal: „Ať šíité Iráku porazí navasabi (hanlivé označení pro sunnity, pozn.red.) v Tikrítu a pomstí své bratry v Bahrajnu“.
Šíité často sunnity házejí do jednoho pytle s radikály z Islámského státu. „Jste sunnité, jste synové židovského a amerického psa, jste Daeš (arabská zkratka pro Islámský stát, pozn. red.), jste bezvěrci,“ častují své nepřátele.
„Jsem sunnita, jsem šíita.“
Sociální sítě mohou někdy také pomoci při budování mostů mezi oběma větvemi islámu. V době arabského jara se o to snažili aktivisté v Bahrajnu, Kuvajtu či Saúdské Arábii.
Z analýzy Carnegieho nadace vyplynulo, že uživatelé Twitteru spolu často komunikují, nezůstávají uzavřeni ve své homogenní skupině a díky Twitteru či Facebooku mohou vést vášnivé diskuze.
Také aktivita tolerantnějších diskutérů stoupá v okamžicích, kdy na Blízkém východě eskaluje sektářské násilí. Analýza si tak všímá reakcí na útoky v šíitských mešitách ve Východní provincii Saúdské Arábie, Jemenu a Kuvajtu.
„Jsem sunnita, jsem šíita, jsem Kuvajťan. Ti, kteří mezi námi rozlišují, jsou zbabělci,“ napsal například v červnu 2015 po teroristických útocích v Kuvajtu místní podnikatel.
