Dřevem obložená místnost s vyřezávanými výjevy z Bible i perské historie byla kdysi součástí jednoho z honosných sídel v syrském Aleppu. Od roku 1912 se celá komnata nachází v berlínském Pergamonském muzeu, které ji dostalo darem.
Aleppská místnost je jen jedním z artefaktů, které v několika berlínských muzeích připomínají syrskou a iráckou historii. Nyní v nich provázejí lidé, kteří z těchto zemí uprchli.
Do projektu Multaqa, což je arabský výraz znamenající „místo setkání“, se zapojilo Muzeum islámského umění, Muzeum Blízkého východu, Muzeum byzantského umění a Německé historické muzeum. První dvě z nich jsou součástí slavného Pergamonského muzea.
Uprchlická krizeŽENY: Uprchlice po nocích drží hlídky DÁNSKO: Přes úžinu na plachetnici STOCKHOLM: No-go zóna na vlastní kůži ARKTIDA: Běženci přivykají polární noci PAŠERÁK: Zastaví nás jen armáda POBŘEŽNÍ STRÁŽ: Jedeme na 150 procent ŠVÉDŠTÍ DEMOKRATÉ: Počet azylantů by měl být nula ÖRESUND: Z mostu je pomník uprchlické krize UČITELKA: Česky naučila stovky uprchlíků |
Loni v říjnu prošlo devatenáct uprchlíků školením, aby mohli v muzeích provádět své krajany. V arabštině jim připomínají historii své domoviny a snaží se o výměnu kulturních i historických zkušeností. Za jednu hodinovou prohlídku si průvodci vydělají čtyřicet euro (asi 1 080 korun). Platy hradí nezisková organizace spojená s Muzeem islámského umění.
„Když lidé jenom čekají a nemají co na práci, mohou spadnout do jámy. Cítí se zbyteční a nemožní,“ popsal ředitel muzea Stefan Weber reportérovi deníku The Guardian. „Ale když dáte lidem důležitou práci, dáte jim také určitý status ve vaší společnosti,“ dodal.
Prohlídky i pro německé návštěvníky
Prohlídky se konají každou středu, vstupné je zdarma. Pravidelně je navštěvuje až padesát lidí. Například devětadvacetiletý student architektury z Aleppa Aladdin Haddád se jich účastní každý týden, už šest měsíců. „Tohle je moje kultura. Je skvělé vidět mé dědictví tady v srdci Německa,“ vysvětluje.
Průvodci se někdy dostanou do ošemetných situací, například když se dostanou k Ištařině bráně, o jejíž navrácení Irák Německo opakovaně žádá. Podle organizátorů však přesto většina lidí hodnotí prohlídky kladně.
„Když přijde na historii třicetileté války, němečtí školáci usínají. Zjistili jsme, že Syřané byli často sevření strachem. Německá minulost jim ukazuje, že destrukce není konec dějin - nový život může vzejít i z trosek,“ dodal Weber.
Jakmile bude financování projektu kompletně zajištěno a průvodci si zlepší své jazykové schopnosti, organizátoři chtějí jejich aktivity rozšířit. Syřané a Iráčané tak začnou provázet i německé návštěvníky, aby je seznámili s tím, co mají jejich kultury společného.
