Zatímco ve většině rodin vrcholila předvánoční nákupní horečka, sedmatřicetiletý táta dvou dětí Michal Koleno z Orlové žádné dárky nesháněl. Ani nemohl, protože ležel pátý měsíc na nemocničním lůžku.
„Já sám jsem letos vánočním dárkem pro rodinu a oni jsou dárkem pro mě,“ usmíval se před pár dny.
Nepřeháněl. Se svými blízkými nebyl deset týdnů v žádném kontaktu. Pohyboval se na hranici mezi životem a smrtí. O světě nevěděl. Ani když ho lékaři probrali z umělého spánku, nemohl domů. Tam se vrátil po dlouhé době až teď v úterý.
Zpráva o srpnové tragédii ZDE |
„Domů se moc těším,“ říkal ještě v nemocnici. „Na ženu a syny ve věku 11 a 6 let. Od srpna jsem ležel ve fakultní nemocnici, před třemi týdny mě převezli na rehabilitační oddělení nemocnice v Orlové, ale na svátky mě konečně pustí domů. Vánoce strávím s rodinou a budu čekat na termín nástupu do Rehabilitačního ústavu v Hrabyni. Potřebuji rozhýbat hlavně prsty na rukou a roztáhnout transplantovanou kůži, která sesychá a pne. Musím ji stále mazat,“ líčil muž, který pracoval sedmnáct let na šachtě, ale dobře ví, že už se tam nevrátí. „Rád bych, ale nejde to. Čeká mě asi invalidní důchod a renta,“ řekl bez zármutku.
Je vděčný za to, že přežil. A těší se, že bude mít alespoň víc času na rybaření, jemuž se věnoval v mládí a letos se k zálibě opět vrátil.
Michal Koleno z Orlové se svými syny. Rodina je konečně zase pohromadě.
K vděku má velký důvod on i celá jeho rodina. „Manželka se málem zhroutila, když jí telefonovali nebo psali SMS známí a přáli upřímnou soustrast...,“ vzpomíná Koleno.
Naštěstí šlo o omyl, což se záhy ukázalo. Je ale zázrak, že se horník Michal Koleno nestal čtvrtou obětí důlního neštěstí, které se stalo krátce před půlnocí 6. srpna v čelbě Dolu Darkov na Karvinsku. Asi kilometr pod zemí se při ražbě uvolnil obrovský kus horniny, pod nímž bylo větší množství důlního plynu - metanu. Tři muži na místě zemřeli.
Když jsem uviděl plameny, nadechl jsem se a utíkal...
„Plyn musel explodovat, protože tlaková vlna mi shodila přilbu. Stál jsem asi 25 metrů od místa, kde plyn začal hořet. Když jsem uviděl plameny, které plní chodbu, nadechl jsem se a utíkal pryč...,“ vybavuje si osudný den Michal Koleno.
Běžel, dokud cítil žár. Na zem padl až tam, kde byl čerstvý vzduch a kolegové, kteří se o něj začali starat. Kůži měl spálenou na celém těle s výjimkou chodidel chráněných botami, ale v prvotním šoku to necítil. Bolest přicházela postupně.
Než se k němu dostali záchranáři, zažil to nejhorší ve svém životě. „Ležel jsem na zemi a křičel. Kolegové mě přikrývali košilemi a vlhčili. Pamatuji si vše až do chvíle, kdy mě nakládali do vrtulníku. Pak mě uspali nebo jsem ztratil vědomí. Deset týdnů jsem byl v umělém spánku. Po probuzení jsem nemohl chodit ani mluvit. Byl jsem napojený na plicní ventilátor,“ popisuje muž. Trvalo dalších pár týdnů, než mohl sám dýchat a vstávat z postele.
Na těžní věži Dolu Darkov zavlál černý prapor. Tři horníci po vznícení metanu zemřeli, další dva byli těžce zraněni. (7. srpna 2015)
Za svůj život i za to, že dnes už zase „běhá,“ vděčí všem, kteří mu pomohli, ale hlavně týmu Popáleninového centra Fakultní nemocnice Ostrava, který dokázal nemožné.
„Zachránili jsme ho komplexní terapií: sestávala z léků, infuzí, výživy přiváděné do žíly i do střev, antibiotické léčby měněné podle výsledků mikrobiologických vyšetření a ze speciální operační metody,“ uvedla zástupkyně primářky Popáleninového centra Hana Klosová.
Protože pacient neměl moc zdravé kůže, lékaři pokrájeli jeho kožní štěpy na velikost tři krát tři milimetry, přenesli je na speciální fólii a přikládali ji na spálená místa. „Na fólii zůstal volný prostor, který zarostl novou kůží. Kožní štěpy jsme tak zvětšili až na šestinásobek původní velikosti,“ popsala metodu lékařka.
