Když v roce 2011 naplno propuklo arabské jaro, populární tuniský raper Mehdi „D.J. Costa“ Akkari napsal píseň, ve které se připojil ke kritikům situace v zemi. Stejně jako tisíce mladých lidí ho trápila vysoká nezaměstnanost, nedostatek ekonomických příležitostí a hlavně chybějící svoboda pod dlouholetou diktaturou prezidenta Zína Abidína bin Alího.
Právě v Tunisku začaly protesty, které se později rozšířily do většiny arabských zemí. V prosinci 2010 se ve městě Sídí Bú Zíd upálil šestadvacetiletý Muhammad Buazízí. K zoufalému činu přistoupil poté, co mu policisté už poněkolikáté zabavili vozík s ovocem a zeleninou. Podle policie neměl k prodeji povolení. Smrt mladého zelináře se stala symbolem revoluce, která měla zemi vytrhnout z chudoby a zbavit ji nezaměstnanosti a represí (více čtěte zde).
Podařilo se to však jen zčásti. I když loni do prezidentského křesla usedl sekulární prezident Bádží Káid as-Sabsí, mladí lidé jsou stále častějším cílem náborářů Islámského státu.
Zatímco se o Tunisku často mluví jako o jediném úspěchu arabského jara, protože ho po protestech nezasáhl chaos ani občanské války, severoafrická země vládne smutné statistice. Absolutně nejvyšší počet bojovníků Islámského státu totiž pochází právě z ní.
Newyorský bezpečnostní ústav Soufan Group přinesl zprávu, že se počet zahraničních bojovníků v řadách IS za poslední rok a půl zdvojnásobil. Do Iráku a Sýrie jich už dorazilo 27 až 31 tisíc. Počet Tunisanů však ve statistice vyčnívá. K Islámskému státu se jich už připojilo šest tisíc, podle neoficiálních údajů dokonce sedm tisíc. Například Saúdů bojuje v řadách IS „pouze“ 2 500. Předpokládá se, že více než 625 tuniských bojovníků se už vrátilo do vlasti.
Radikální imámové rekrutují mladé lidi
Mezi mladými muži, kteří se k islamistům přidali, byl i mladší bratr rapera Akkariho, Júsef. „Potom, co zemřeli jeho dva přátelé, byl osamělý a deprimovaný. Během ramadánu trávil hodně času v mešitě, kde se modlil se skupinou lidí, někdy i patnáct dní v kuse. Začal je brát jako svou rodinu. Byl zranitelný a pro ně bylo snadné s ním manipulovat,“ popsal Akkari pro stanici PBS.
Tunisko může být jediným úspěchem arabského jara. Přesto láká islamisty |
Júsef do Sýrie zamířil dvakrát. Podruhé proto, aby se připojil k Islámskému státu. Loni v listopadu zemřel během bojů.
„Muž, který odchází do Sýrie, není problém. To ten, kdo mu dá prostředky, aby se tam dostal, je problém. Můj bratr hrál fotbal. Rád chodil na večírky, takže se pořád cítil vinný. Měl pocit, že musí odčinit své hříchy, takže se obrátil k náboženství,“ dodal Akkari.
Júsefův příběh není v Tunisku ničím výjimečný. Extremistické nálady v zemi sílí, a to zejména mezi mladými. Revoluce totiž nepřinesla, co slíbila.
Islamisté chtějí ochromit turistický ruch
Africká rozvojová banka loni uvedla, že 34 procent absolventů vysokých škol je bez práce. Od té doby se jejich počet ještě zvýšil. Situaci paradoxně nepomáhají ani nově nabyté svobody. Radikální imámové mohou kázat otevřeněji než kdy dřív, a rekrutovat tak potenciální islamisty. Mladí Tunisané tvrdí, že jejich životy nezlepšily ani svobodné volby. Mnoho z nich policisty stále přirovnává k tyranům, píše server International Business Times.
„Mnoho lidí předpokládá, že je Tunisko sekulární, kvazievropská země, která se velmi liší od zbytku arabského světa. Tunisko je skutečně rozdílné, ale ne tolik,“ popsal tuniský politolog Júsef Šerif. „Je to muslimsko-arabská země, kde desetiletí vládla diktatura. Mezi jejími obyvateli je mnoho zloby, zejména mezi mladými. Stejnými mladými, kteří demonstrovali a zahájili arabské jaro, a kteří stále nevidí plody své revoluce,“ dodal.
Přečetli jsme celý ročník džihádistického magazínu. Co se v něm píše? |
Za poslední rok čelilo Tunisko třem teroristickým útokům, které si vyžádaly desítky mrtvých. V březnu ozbrojenci napadli budovu parlamentu a muzeum v hlavním městě Tunisu. Při útoku zemřelo 22 lidí, z toho 19 turistů (psali jsme zde). V červenci pak v turistickém letovisku Súsa zaútočil muž, který zastřelil 39 lidí, dalších 36 utrpělo zranění (vše o útoku čtěte zde). K poslednímu útoku došlo v listopadu, kdy v Tunisu explodoval autobus prezidentské gardy. Zemřelo 12 lidí.
Pro útoky jsou příznačné dvě věci. Přihlásil se k nim Islámský stát a snažily se ochromit lukrativní turistický ruch, z něhož do tuniské státní kasy proudí mnoho peněz.
Džihádisté ovládají mešity
I když se tuniská vláda snaží pozavírat ilegální mešity, islamisté se nevzdávají. Po revoluci bylo z vězení díky amnestii propuštěno asi 300 džihádistů, včetně Abúa Ljáze al-Tunísího, vůdce salafistického hnutí, jež nyní ovládá více než 400 mešit v zemi.
Tuniské ministerstvo pro náboženské záležitosti podporuje umírněné imámy a snaží se oslovit mladé lidi pomocí kampaně „My jsme islám“, kterou vede na Facebooku a Twitteru.
„Musíme používat technologii stejným způsobem jako radikálové,“ uvedla zástupkyně ministerstva Nadžet Hammamiová pro server al-Monitor. Politici věří, že nejsilnější zbraní proti džihádistům je vzdělání. Spoléhají proto na imámy, kteří ve výchově mladých lidí hrají důležitou roli. V souvislosti s problémy, které Tunisany stále trápí, však zatím nejsou příliš úspěšní.
„Jsou tu lidé, kteří jsou otrávení svými životy v Tunisku, ekonomickou i politickou situací. Propaganda Islámského státu ho zobrazuje jako ráj na zemi, kde dostanete práci, peníze i ženy,“ uvedl politolog Šerif.
