Ruské vojenské angažmá v Sýrii je zatím úspěšné. Pod záminkou boje proti teroristickému uskupení „Islámský stát“ poskytuje významnou vojenskou pomoc režimu Bašára Asada, kterého většina mezinárodního společenství odmítá uznat jako legitimního vládce Sýrie.
I když je ruská vojenská síla na místě jen omezená, Moskvě se podařilo v mediálním prostoru zastínit několikaleté angažmá „aliance ochotných“, vedené Spojenými státy a podporující část protiasadovské opozice. Kreml se zatím v Sýrii, podobně jako Bílý dům, vyhnul nasazení pozemních sil (kromě personálu určeného k ochraně základen) a veškerou práci dosud odvádí z bezpečné vzdálenosti letadla a rakety.
Vladimír Votápek |
Na zemi se ve prospěch Asada angažuje pestrá směsice sil, mezi kterými nechybí gardisté z Íránu, nebo vojáci z Kuby, kteří tak údajně splácejí staré dluhy, které má Havana vůči Moskvě.
Na první pohled se tedy zdá, že Vladimír Putin dokázal v Sýrii zahrát hodně muziky za málo peněz. Na pohled druhý je ale jasné, že Moskvu musí vojenská intervence něco stát.
Kromě operačních nákladů na provoz 50 letounů a podpůrného personálu, umístěného v Sýrii, musíme započítat i cenu „spotřebovaných“ bomb a raket. Spojené státy udávají průměrné náklady na svou kampaň proti Islámskému státu ve výši 10 mil. USD za den. I když lze očekávat, že ruské jednotkové náklady na jednu svrženou bombu, nebo odpálenou raketu, budou nižší než u Američanů, poměrně vysoká intenzita nasazení ruských sil nás vede k odhadu, že jejich náklady spojené s operací v Sýrii nebudou menší než americké.
Zvláště, když k nim musíme ještě připočíst hodnotu zbraní a dalšího materiálu, dodávaného ruskými loděmi do syrských přístavů. Položme si otázku, jak dlouho si může Kreml podobné náklady dovolit a jakou cenu za ně ruské ekonomika nakonec zaplatí.
Je zřejmé, že výdaje na angažmá v Sýrii dále zvýší podíl HDP, který Kreml věnuje na armádu a vojenskoprůmyslový komplex. Podobně jako u jiných autoritativních režimů, ani ruské vojenské náklady není snadné vyčíslit přesně. Pokud vyjdeme z odhadů SIPRI, pak vidíme, že Kreml v roce 2008 vydal na armádu cca 20 miliard amerických dolarů, zatímco v roce 2015 to má být více než 100 miliard dolarů. Jenom v posledním roce mají náklady na zbrojení vzrůst o 15 %, zatímco pokles HDP je odhadován na 4,5 %.
To jinými slovy znamená, že stále větší část národního produktu je přesouvána do neproduktivního a hluboce zkorumpovaného sektoru, který jen stěží pomůže řešit ruský základní problém - nedostatek konkurenceschopnosti národní ekonomiky.
Ruské hospodářství je dlouhá desetiletí silně závislé na cenách ropy, plynu a dalších surovin. I když si Kreml v letech hojnosti vytvořil určité rezervy, lze očekávat, že mu při současném stylu hospodaření dlouho nevydrží. Ceny ropy zatím nevykazují žádné podstatné tendence k růstu a nacházejí se hluboko pod úrovní, při které je Rusko schopno udržet vyrovnaný státní rozpočet. To Kreml nutí k čerpání státních rezerv.
Co může Rusko v Sýrii ztratit?Přečtěte si také komentář Jana Kužvarta |
Zatímco v období hojnosti Rusko deklarovalo fondy ve výši cca 540 mld. USD, v polovině letošního roku to bylo „jenom“ 360 mld. USD (viz zde). Státní dluh přitom činí cca 246,6 mld. USD. I když je čisté saldo stále na úrovni, kterou se může pochlubit jenom málo zemí, negativní tendence je zřetelná na první pohled.
O tom, jak hodnotit vývoj ruské ekonomiky, je možné vést dlouhé diskuse. Svůj pohled na vývoj posledních let velmi zřetelně popsal jeden z nejvýraznějších ruských podnikatelů Oleg Deripaska ve svém vystoupení na investičním fóru „Rusko zve!“, které se konalo ve dnech 13.-14. října v Moskvě. Tento miliardář, stojící v čele vedení řady významných ruských firem, např. Basic Element, hliníkarny RUSAL, automobilky GAZ, výrobce letadel Aviacor nebo pojišťovny Ingosstrach řekl: „Chci připomenout, že v roce 2013 jsme měli HDP vy výši 2,3 bilionu dolarů, letos budeme mít 1,2 bilionu dolarů a jdeme směrem k úrovni roku 1998, kdy jsme měli HDP ve výši 700 miliard dolarů“ (více zde).
Na pořad dne se tak dostává klasická otázka sovětské ekonomie - máslo, nebo rakety? Dokonce i Sovětský svaz, který kromě kapacit vlastní ekonomiky mohl využívat hospodářský potenciál sítě svých kolonií, sdružených v tzv. Radě vzájemné hospodářské pomoci, si nakonec uvědomil, že nedokáže soutěžit se svobodným světem.
Koncem osmdesátých let musela Moskva pro celkové vyčerpání vzdát studenou válku, doprovázenou závody ve zbrojení, a rezignovat na svůj status jedné ze dvou světových velmocí. Není vůbec jasné, jak by mohlo v podobné soutěži uspět dnešní Rusko, které disponuje jenom částí lidského, průmyslového i surovinového potenciálu svého předchůdce a které se za dvacet let „reforem“ nedokázalo přerodit v moderní, konkurenceschopný stát.
Jistě, ani Spojené státy nejsou v dobré kondici. I Washington svým angažmá v Afghánistánu, Iráku a v dalších neklidných místech zjevně napnul své možnosti za dlouhodobě udržitelnou mez a prezident Obama dnes hledá cesty, jak své zemi ulevit. Přesto ale poměr v ekonomické výkonnosti, technické vyspělosti a tvůrčím potenciálu hovoří jasně v neprospěch Ruska.
Podobně jako v sovětských časech může i dnes Kreml testovat připravenost Spojených států a jejich spojenců a lze s jistotou očekávat, že dříve nebo později se mu podaří podobný kousek jako v Sýrii. Problémem Ruska ale je, že dokonce ani případný úspěch mu nepřinese nic podstatného.
Pokud bude Moskva plýtvat svými silami na podporu států podobných asadovské Sýrii, nebude z toho mít Rusko ani jeho občané vůbec nic. Prospěch z toho může mít pouze kremelská propaganda a ti, kteří dokáží čerpat zisk ze zbrojení. Pokud se samotné Rusko nedokáže vypořádat se zkorumpovaným a nekompetentním režimem, který mu vládne, pak Putinovy pokusy znovu vstoupit do sovětské řeky mohou znepokojovat demokratický svět, ale skutečnou hrozbu budou představovat pouze pro Rusko samotné.