Že bude soutěži letos dominovat uprchlická krize, možná s dozvuky konfliktu na Ukrajině, se samozřejmě dalo očekávat. Už proto, jak fotografové oddalovali své přihlášky, aby do klání přišli s co nejčerstvějším materiálem. Kdo dnes vzdychne po snímcích z letošního jara!
Nic proti tomu, aktuální téma je v žánru fotožurnalistiky svaté. Ten smutek pramení z čistě vizuálního dojmu. Vždyť stačí si ty snímky jen tak rychle prolistovat (a zde v galerii můžete vybrat ty, které se vám líbí). Velká část jich je černobílá. A ty barevné jsou alespoň takřka zásadně nevýrazné. Černobílé fotky jsou sexy, umělecké, působivé... a ukazují na dvojí ligu, kterou fotoreportéři pravidelně kopou. Tohle jsou snímky, jež ocení porota a budou se jim pravděpodobně obdivovat návštěvníci výstavy, editoři by si nad nimi však při každodenní práci rvali vlasy bezmocí.
Přesto i v poněkud mdlém ročníku můžeme najít výjevy, které stojí za pozornost. Vyloženě inovativní jsou snímky, s nimiž Robert Tappert vyhrál kategorii Portrét. Fotografie vzniklé z poškozených dokumentů, nalezených letos v létě v lesích na srbsko-maďarské hranici, jednak velmi výmluvně dokumentují dnešní vykloubenou dobu a jednak přinášejí něco dosud neviděného. Do kategorie „neotřelé“ spadá i revoluční mládež v Íránu od Davida Těšínského a slzy do očí vhání snímky z paliativní péče o děti od Milana Jaroše.
Vyberte vítěze ceny iDNES.cz na Czech Press Photo 2015 |
Vždy potěší zvířátka. Jenže zatímco loňský absolutní vítěz Filip Singer působivě otvírá širé stepi v reportáži z návratu koně Převalského do Mongolska, u osmého či devátého soba špicberského už člověk trochu zívne.
A potom jsou tu paradoxy. Jako třeba, že vyfocený Miloš Zeman porazí vyfoceného Nickyho Wintona (a Richarda Gera, mimochodem). Protože Zeman, na něhož létají vajíčka, je obrazově vděčný sám o sobě, kdežto u sira Nicholase tlačeného na vozíku přes hotelovou halu se musíme začíst do popisku, abychom zjistili, že jde o ten samý hotel, v němž bydlel, když zachraňoval židovské děti před nacisty.