Život se změnil celé její rodině. Kvůli nulové imunitě ji může smrtelně ohrozit i obyčejné nachlazení.
„Všechno to začalo během jednoho dne na konci března. Pobolívala ji nožička. Myslela jsem, že je to z růstu, tak jsem Aničku naložila do vany, aby se uvolnily svaly. Ulevilo se jí, ale po chvíli se bolest vrátila,“ vypráví Aniččina maminka Lucie Drašilová.
„Nemohla si na nohu stoupnout a dostala horečku. Když přetrvávala třetí den, jeli jsme k lékaři do Sokolova, kam nás poslali s podezřením na boreliózu nebo jinou vážnou nemoc,“ pokračuje maminka nemocného děvčátka.
Po léčbě antibiotiky a několika vyšetřeních v karlovarské a plzeňské nemocnici, která postupně vyvrátila všechna jiná onemocnění, se potvrdila právě leukémie.
Žádné sluníčko a ovoce jen občas
Umýt ruce dezinfekčním mýdlem, teprve pak se může vejít k Aničce domů. Rouška je pro návštěvy nezbytnost. „Doma musíme udržovat sterilní prostředí, dávat pozor, aby nechytila žádný bacil,“ líčí Lucie Drašilová.
To znamená například každodenní důkladný úklid, večerní přitápění v chladném pokojíku starého činžovního domu i v době tropických veder a důkladnou hygienu.
„Používáme pro ni destilovanou vodu, tu z kohoutku může jen na omytí, a to s dezinfekčním přípravkem. Po každém jídle vypláchnout pusu, kartáček měnit každý den, pití nemít otevřené déle než dvanáct hodin. U této nemoci nefungují správně střeva, takže pozor na jídlo. Kvůli plísním žádné ořechy, mák, plísňové sýry nebo jogurty s biokulturami. Ovoce, které se musí omývat, jen občas. Žádné sluníčko, na to je teď kvůli terapii citlivá,“ vypočítávají rodiče, na co musí dbát.
Co se organismu s nulovou imunitou stane, když se přece jen nepodaří nákazu odvrátit, už také zažili. Tři týdny plné vyšetření, výplachů plic, několikerých antibiotik a s hrozbou umělého spánku kvůli léčbě.
Chemoterapie, kterou holčička podstupuje, úplně změnila chod pětičlenné rodiny. Celou dobu je hospitalizovaná v Plzni, na dva tři dny v týdnu se pak vrací na propustku domů k rodičům, desetiletému bratrovi a o rok mladší sestře.
„Přítel i já jsme bez práce. Většinou jezdím s Aničkou do nemocnice já, ale je to psychicky náročné být celou dobu zavřená a dívat se na to, jak je malá bezmocná. Střídáme se i kvůli dětem. Nejde to, aby byly celou dobu beze mě,“ vysvětluje Aniččina maminka.
Malá pacientka snáší situaci líp než rodiče
Léčba, dojíždění a všechna opatření zasahují i do financí rodiny. „Spolek přátel města Kraslice vyhlásil sbírku Pomocné ruce pro Aničku s transparentním účtem. Každý měsíc se nám pro malou ze sbírky uvolní určitá částka peněz. Za ty jsme zatím pořídili třeba sušičku nebo čističe vzduchu pohlcující plísně a bakterie.“
Dívka je momentálně jedním ze tří dětských pacientů, kteří se v Plzni intenzivně léčí. Vše teď bude záležet na rozhodnutí lékařů, zda absolvuje jen osmiměsíční, nebo delší léčbu s vyššími dávkami chemoterapie. Nejhorší verzí by byla nutnost transplantace dřeně. ̈
Zatím prý snáší malá pacientka situaci líp než její rodiče.
„Velké poděkování patří týmu lékařů a sester, které o ni pečují. Drží člověka nad vodou. A malá sama je rozumná, nese to statečně a ještě nás uklidňuje. Tatínku, mě to nevadí, že tu teď musím být - to mi řekla, když ji doktoři léčili ty tři týdny z infekce,“ vzpomíná otec Jiří Křehký.
Ztrátu dlouhých vlasů prý také místo Aničky oplakala spíš její maminka. „Když ji stříhali nakrátko, aby to pro ni pak nebyl šok, až začnou vlasy samy opadávat, byla šťastná, že bude stejná jako jeden chlapeček, který se s námi v Plzni léčí, a že si nebude muset mýt vlasy. Nepřeju to nikomu. Beru to stále spíš jako vážnou chřipku, jinak bych se zbláznila. Štěstí je, že je to dítě a má proto velkou šanci se uzdravit,“ dodává Drašilová.
Nástup do školy bude muset Anička odložit. A na co se těší? „Až budu zdravá a budu moct do bazénu potápět se, to mě baví.“
