Účast Miloše Zemana na čínských oslavách má dva rozměry. V bilaterální rovině jde především o vliv na rozvoj obchodu a přilákání čínských investic do střední Evropy. V širším měřítku jde o to, zda výlet hlavy státu bude mít nějaký měřitelný vliv na naše postavení v mezinárodních vztazích a především v rámci EU.
Miloš Zeman už před časem vyhlásil jakýsi restart česko-čínských vztahů s tím, že chce jít osobně příkladem. Na podzim 2014 proto navštívil Říši středu, ukázal čínským televizním divákům krtečka a prohlásil, že nepřijel do Číny, aby někoho poučoval o lidských právech, ale aby se učil, jak stabilizovat společnost. A na zpáteční cestě se prospal v letadle jedné soukromé společnosti, podnikající v Číně (více zde). Těžko říct, jaký dojem to udělalo na Číňany, ale v Čechách za to sklidil silnou kritiku.
Vyhodnotit dopad „Zemanova restartu“ na ekonomické vztahy je ještě brzy, ale na místě je spíš mírná skepse. Zdá se totiž, jako by česko-čínské vztahy potvrzovaly poučku o tom, že obchodu se nejlépe daří, pokud se mu politici nepletou do práce.
Pravda, v roce 2004 byla podepsána nová dvoustranná Dohoda o hospodářské spolupráci a na jejím základě byl zřízen Smíšený ekonomický výbor, který měl podporovat ekonomickou výměnu. Ten se ale od roku 2008 neschází a následující léta byla obdobím útlumu oficiálních aktivit. Náš export se v té době nicméně téměř ztrojnásobil, když vzrostl ze 773 milionů amerických dolarů v roce 2008 až na loňské víc než dvě miliardy dolarů. Bez nějakých pozorovatelných zásluh českého státu, dodejme.
Demonstrace čínské síly
Při hodnocení mezinárodních souvislostí je na místě více opatrnosti. Připomeňme si, že čínská vojenská přehlídka se má podle nepotvrzených informací konat na náměstí Nebeského klidu, tedy na místě, kde v roce 1989 čínské tanky rozdrtily studentskou demonstraci a v zárodku tak udusily prodemokratické změny v této nejlidnatější zemi.
Vladimír Votápek Analytik Vladimír Votápek Analytik mezinárodních vztahů a bývalý generální konzul ČR v Ruské federaci. Je pravidelným hostem v elektronických médiích, kde komentuje vývoj v prostoru bývalého Sovětského svazu. |
Pravdou také je, že Čína se v posledních letech chová ke svým sousedům se stoupající agresivitou a plánovaná mohutná vojenská přehlídka je tak vnímána jako nepokrytá demonstrace síly autoritativního čínského režimu. I proto se představitelé mnoha zemí zdráhají přidat čínské oslavě na významu tím, že se přehlídky osobně zúčastní.
Mezi ně ovšem nepatří ruský prezident, který svou účast potvrdil již počátkem roku. Nejvyšší čínský představitel se ostatně účastnil v květnu pompézních oslav konce války v Moskvě, čím si obě strany vzájemně poskytly tolik ceněnou mezinárodní podporu.
Čínská slavnost má zvláštní rozměr ještě pro jednu zemi regionu: Tchajwan. Tato „odštěpenecká provincie“, jak ji označuje oficiálně Peking, je přímým následníkem Kuomintangu, který během 2. světové války nesl hlavní tíži bojů Číňanů s Japonci. Pokud si někdo získal zásluhy za boj proti Japonsku, pak to byl spíš Čankajšek, než Mao-ce-tung. Po japonské kapitulaci se obnovila občanská vláda mezi komunisty a Kuomintangem, která skončila útěkem čínské vlády na ostrov Tchajwan a vítězstvím komunistů na čínské pevnině. I proto tchajwanští představitelé svou návštěvu zatím nepotvrdili.
Na druhou stranu by bylo nepravdivé tvrdit, že existuje cokoli, co by mohlo být vykládáno jako koordinovaný bojkot Číny - ať už z hlediska EU nebo jiných aktérů mezinárodních vztahů.
Když si vezmeme například čínsko-britské vztahy, pak jediným adjektivem, který komentátora při jejich hodnocení napadne, je rozkvět a oteplení. Oficiálních návštěv a setkání na vysoké úrovni se jenom v tomto roce uskutečnily desítky. Včetně velmi symbolické návštěvy prince Wiliama, přijetí premiéra Camerona čínským prezidentem, řady setkání ministrů zahraničí a blížící se státní návštěvy prezidenta Si Ťin-pchinga v Británii. Nejvyšší představitelé EU se s čínskými protějšky také setkávají zcela pravidelně. Federika Mogerhini navštívila Peking v květnu 2015 a v koncem června se v Bruselu odehrál již 17. summit EU - Čína.
Podtrženo a sečteno, cesta Miloše Zemana nijak nevybočí z obvyklého rámce vztahů evropských zemí s Pekingem. Pokud se chce hlava českého státu proletět do Pekingu, ať si užije svých pět minut slávy a společných fotografií s lídry jako je Vladimír Putin. České republice to ani neuškodí, ani nepomůže. Konec konců, od toho prezidenta máme, aby se účastnil ceremoniálních akcí. Doma, nebo v zahraničí.
24. října 2014 |
